Anatomie rodu
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/512916/bmid_anatomie-rodu-P4U-512916.png
4
182
182
Jak nás formuje minulost? Podmanivá románová kronika od autora bestselleru Skleněný pokoj. V kronikách najdeme data, v muzeích předměty. Kde jsou ale skutečné emoce? Simon Mawer je hledá v příbězích. Z kusých informací o svých předcích vytvořil strhující románovou mozaiku a dal hlas obyčejným lidem 19. století: sirotkovi ze Suffolku, který touží vyplout na moře, švadlence snící o novém životě v Londýně, vojákovi, který si před vypuknutím krymské války bere svou vyvolenou. Dějiny v Mawerově podání nejsou šedým monolitem, ale pestrou vitráží, díky níž můžeme uvidět vlastní život v novém světle.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2023 , Kniha ZlínOriginální název:
Ancestry, 2022
více info...
Přidat komentář
Obrazotvornost autora musi byt nezmerna, kdyz z par kusych informaci stvoril tenhle roman. Cteni se mi libilo velmi, dokonce jsem se dozvedela neco noveho z historie (i kdyz popisy krymske valky pro mne byly nejnudnejsi casti celeho romanu). Zachyceni historickeho kontextu povazuju za nejcennejsi - nejde mi nesrovnavat, v jak narocnych podminkach tehdy prosti lide zili a jak se zije dnes...
Dramatické příběhy obyčejných malých lidí, které vás vtáhnou a nepustí až do poslední stránky.
Mawer vypráví s obrovskou laskavostí a lidským pochopením pro postavy a jejich boj s životem a světem okolo.
Výběr doby a postav je na základě rodinné historky, což celé knize dodává punc určité intimity z nahlédnutí blíž do rodiny Mawerů.
Doporučuji - dlouho jsem nečetla něco tak zvláštního námětem, a přitom poutavě a velmi citlivě napsáno
Anglický spisovatel Simon Mawer napsal knihu Anatomie rodu o svých předcích. Na základě několika rodinných historek, předmětů, fotografií a samozřejmě pátrání v archivech sepsal historii svých
předků v 19.století. Příběh námořníka, švadlenky, vojáka, jejich rodin na pozadí historických událostí. Genealogii se věnují a bavilo mě propojení suchých dat z archivu s příběhem.
Nádhera. Jsem zrovna uprostřed objevování historie své vlastní rodiny a Mawer dokázal naprosto přesně vystihnout, jaké to je. Záznamy v oficiálních pramenech jsou suché, nudné, málo vypovídající. Generacemi předávané ústní vzpomínky jsou nepřesné, pokroucené, spíš na úrovni legend než faktů.
Pro poznání svého vlastního příběhu využívá Mawer obojí a jak sám píše, snaží se „obalit nalezené fragmenty koster masem a krví“. Proto lidé tak rádi navštěvují místa ze seriálů, filmů nebo knih. Protože pro poznávání minulosti potřebujeme dosadit do suchých letopočtů a záznamů z matrik emoce a vyprávět PŘÍBĚH.
Mawer, opět jiné téma, ale čte se stále dobře. Příběh plyne velmi svižně, jen v poslední části jsem se trochu ztrácela.
Rodiny vojáka a namořníka to neměli v 19.století jednoduché, přesto se vypracovali postupem času do vyších vrstev a spojili se v jednu. Škoda, že příběh pak tak náhle končí.
Nezvyklý způsob vyprávění příběhu vlastní rodiny, domýšlení jednotlivých osudů na základě prokazatelných skutečností. Velmi živé, dojemné, čtivé. Doporučuji.
Knihu jsem poslouchala.
14 hodinami poslechu vás provedou tři skvělí vypravěči - Jan Vlasák, Jan Vondráček a Eva Hacurová. Nicméně hlavním vypravěčem je Jan Vondráček, který vás perfektně přenese do 19. století, ve kterém se děj knihy odehrává. Perfektně střídá hlasy různých postav.
Simona Mawera asi většina zná jako autora knihy Skleněný pokoj. Knih mu u nás vyšlo již poměrně dost a jednou z nich je právě Anatomie rodu.
Mawer pátral po svých předcích v matrikách a dalších archivech a na základě osob, které dohledal, sestavil příběh, jak asi mohl život jeho předků vypadat. Příběh je zasazen do viktoriánské anglie, poznáme námořníka, švadlenku i vojáka a jeho ženu s dětmi. Je to zajímavý vhled do života obyčejných lidí, žijících na hranici chudoby.
Je zajímavé, že muži jsou zde spíše ti druzí a vše se točí kolem houževnatých žen, které sice rodí děti, jak na běžícím pásu, mají hluboko do kapsy, ale nevzdávají se a žádná překážka jim v cestě nestojí dlouho. Zároveň se postupně generaci za generací, zvedá i úroveň života.
Větší část příběhu, kde je postava vojáka, se také točí kolem Krymské války v 19.století. Kromě toho, že jsem si zase díky knize rozšířila obzory, je to dost smutné a místý drsné. Autor zde také opakuje slůvko “kdyby. Kdybychom věděli, kdybychom udělali … Bohužel je to minulost a tu nezměníme.
Anatomie rodu je příběh, který bych si asi sama nevybrala. Dala jsem na doporučení, bylo to lehké vystoupení z mé komfortní zóny, nikoliv však špatné.
Zajímavě napsaná kniha, ve které si autor domýšlí, jaká asi mohla být historie jeho rodiny na základě údajů z různých archivů. Začátkem jsem se sice prokousávala, ale pak mě příběh začal bavit. Netradiční nápad a styl psaní, něco mezi románem a dokumentem, mě zaujal a hodnotím čtyřmi hvězdičkami.
Moje kniha vybraná do ČV a ukončuje poslední bod co mi chyběl hodiny....
Od autora moje první shledání a opravdu zajímavé čtení. Pod názvem máte asi představu, co budete číst, ale bylo to trochu něco jiného pro mě spoustu nových informací . A nakonec vás to nutí přemýšlet jaká cesta byla vašich předků, jaké příběhy se odehrávaly....
Je zvláštní, že v poslední době mám v hlavě takové myšlenky naše předky, historie by mě zajímala hodně hluboko.
Vřele doporučuji začátek než jsem se vyznala v jménech, trochu chyby v překladu snad už u každé knihy, ale stojí za přečtení....
Nápad napsat románový příběh vydedukovaný z dat a údajů v matrikách, záznamů ze sčítání lidu, z lodních knih a záznamů v nemocnicích je skvělý. Napadá mě to vždy, když si čtu nápisy na hrobech. To byli lidé, kteří nějak žili, milovali, smáli se, nad něčím plakali, po něčem toužili. Škoda, že jejich příběhy jsou zapomenuty. Minimálně v rámci rodiny by byly zajímavým svědectvím, odkud kam se rodinná historie ubírá, odkud pocházíme, co vše už naši předci museli překonat. Určitě bychom si víc vážili toho, v jakém světě a v jakých podmínkách žijeme dnes my.
Zajímavá kniha mého oblíbeného autora. Trochu netradiční pojetí rodinné historie. Občas trochu obtížné čtení, především pasáže z Krymské války v polovině 19. století. Ale na druhou stranu musím uznat, že i popis zákopové války v děsivých podmínkách byly velmi sugestivní a zajímavé. Prostředí, které si vůbec nedovedeme představit. Útrapy obyčejných vojáků, námořníků před 150-ti lety, ale i jejich manželek, které zanechali doma, ve viktoriánské Anglii. Síla žen, které musely v této drsné době vychovávat své děti, mnohdy bez finančních prostředků a bez svých manželů, věčně těhotných, protože pojem plánované rodičovství byl ještě dlouho neznámým. Opovržení ze strany společnosti ovlivněné církví a sešněrované vírou.
Velmi zajímavé pojetí rodokmenu postavené na smyšlených příbězích postavených na zápisech z matrik, úmrtních knih, dobových záznamech, historek, které se dětí v každé rodině z generace na generaci.
Určitě stojí za přečtení.
Začátek mě trochu bavil, vypadalo to skoro na začátek detektivky. Střed mě bavil míň, nějaké ty válečné události... Konec mě už moc nebavil. Ale to jde všechno jen o příběh, množství osob...
Jenomže v této knize je něco víc, co mě neskutečně bavilo. Nešlo nepomyslet na vlastní předky, jaké žili životy, jakými cestami se ubíraly jejich kroky až k tomu, že jsem se mohla narodit. Kolik generací dozadu si tak člověk pamatuje alespoň z vyprávění? A co ty příběhy, o kterých se v rodině nemluví?
Více otázek než odpovědí, ale v této rovině byl účel splněn. Mělo to smysl číst!
Mně se nápad s domýšlením příběhu ke strohým datům z kronik moc líbí. Rodokmeny a rodinné historie mám moc ráda, ale dát život holým faktům bych tak krásně nedokázala. Jestli to tak bylo nebo ne bez stroje času nelze ověřit, ale čte se to hezky a kdo ví - třeba bychom se divili, jak blízko pravdě tento napůl smyšlený román je….
Stromy života a rodokmeny mě přijdou jen jako seznamy jmen a dát narození a úmrtí. Co se skrývá za příběh za každým jménem? Jaký osud? Autor si dal tu práci a zmapoval životy svých předků, jejich nelehkou cestu životem, bez možnosti vzdělání, v chudobě a oni přece uspěli. Skvělá práce.
Dobře napsaná rodinná kronika. Moc se mi v ději líbily vsuvky typu: “Skutečně se událo takto? Autor tak čtenáři připomíná, že se stále jedná o beletrii, tudíž vše nemusí být nutně historicky přesné… Přesto jsem se dozvěděla spoustu nových a zajímavých informací.
Zajímavá forma psaní - pátrat v rodinné historii. Chvílemi mě to moc nebavilo, ale ve finále jsem se začetla a knížku doporučuji. Hlavně kvůli možnosti vidět jak se lidský život s postupem generací díky bohatnutí společnosti proměňuje.
Velmi zajímavý námět knihy, kdy autor rozpracovává zamyšlení nad životy našich předků, kteří také prošli koloběhem radostí, rození, strastí, nemocí, válek, umírání. Vše postavil na základě pracně vyhledaných skutečných záznamů z vlastního rodu v matrikách a archivech. Současně nejasnosti řeší různými alternativami, neboť spousta věcí zůstává skrytá. Líbí se mi jeho důraz na konci knihy hlavně k ženám, které měly v 19. století břemeno nejtěžší a nikdo je jako nesmyslně padlé hrdiny v Krymské válce za královnu Viktorii neoslavoval. Přesto právě přeživším ženám-matkám vděčíme nyní za to, že dnes žijeme, radujeme se, strádáme,...
Mám ráda autorův styl a jazyk. Bavily mě popsané varianty, jak to tenkrát mohlo být. Nebo to bylo úplně jinak? A souhlasím s "předřečníky" - škoda nedotaženého konce.
Místy podmanivá, místy možná trochu natahovací četba a rozpaky budící useknutý konec. Jak to mám hodnotit? Rozplétání vzdálené rodinné historie bylo popsáno poutavě a vhodně byly zakomponovány i pasáže obecnějšího rázu, které nějakým způsobem přibližovaly dobový život, takže kdyby autor ty dvě linie nakonec lépe propojil, nemusel bych být nakonec trochu zklamaný. Zklamaný z konce.
Štítky knihy
Anglie 19. století armáda vojáci Krymská válka námořníci historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Určitě je to zajímavé téma a kvalitní zpracování historických podkladů, ale mně se kniha četla špatně. Ještě na stránce 300 jsem čekala od knihy víc a že se děj rozjede, ale nic moc.