Blue komentáře u knih
Máme možná jistý despekt ke knihám, které se nějakým způsobem neproslavily, nevstoupily do učebnic, nezůstaly ve čtenářském povědomí, jméno jejich autora nám nic neříká. Někdy může být podceňování oprávněné, jindy nikoliv. Některé zapomenuté knihy si zaslouží dostat šanci. Jedním z příkladů je toto působivé vyprávění o životě Janka Garby, na jehož osudu autor ukazuje obtížný úděl lidí žijících a v potu tváře dobývajících svůj chléb v krajině sice na pohled krásné, ale vůči svým obyvatelům ne vždy zrovna pohostinné, v Beskydech. Po knize by měli sáhnout zejména obyvatelé Malenovic, kde se příběh odehrává.
Text knihy byl uzavřen v roce 1976, Jaromír Tomeček žil další dvě desetiletí a vydával další knihy. Je to tedy svým způsobem dílčí zpráva o životě a díle tohoto zajímavého spisovatele. Snad si někdy přečteme kompletní monografii. Dnes by navíc byla i dobově nezatížená.
Některá dnes již klasická díla naší historiografie by si zasloužila reedeci. Třeba tento originální ediční počin. Je úžasné sledovat, jak ty obrázky mluví.
Těžko hodnotit knihu, jejímž základem je dizertační práce. Ta je už z podstaty čtenářsky nevděčná. S tím je třeba počítat. Dizertační práce je postavena problémově, řeší téma z jiného (byť zajímavého) úhlu, než by zajímalo běžného konzumenta, který tak v textu mnohé postrádá. Kdo by se tedy chtěl dozvědět například něco více o filmech Oldřicha Nového, o okolnostech jejich vzniku, o jejich přijetí diváky a kritikou, bude si muset počkat na další knihu. 70%
Název Učebnice šachu je pněkud zavádějící. Nejedná se o nějakou zevrubnou učebnici, kde by se výklad podával systematicky, nejsou tu ani pojednány všechny základní pojmy a situace. Jde spíše o osobní glosář, kde se autor zabývá některými konkrétnímu jevy, nebo na základě vlastní praxe radí, jak se v určitých pozicích zachovat. Kdo by se tedy domníval, že se na základě této knihy naučí hrát šachy, bude zklamán, ale kdo už základy šachu umí, toho Capablankovy postřehy určitě obohatí. Šachistům (samozřejmě ne těm vrcholovým) lze tuto svéráznou učebnici určitě doporučit.
Solidní detektivka, sice mírně "dobově zatížená", ale sympatická civilním líčením případu. Pohodové a dokonce i napínavé čtení s překvapivým odhalením. 70%
Je pravda, že se to dobře čte, ale víc pozitivního tu nenajdu. Výchozí situace je už hodně překombinovaná. Doufal jsem, že autor bude mít vymyšleno nějaké snesitelné rozuzlení. Jak se nakonec ukázalo, neměl.
Velmi dobře napsaná kniha o době, jejíž konec jsme ještě mnozí zažili a nyní se mnohdy nestačíme divit, když čteme o tom, jaké to bylo. Jan Rychlík to uchopil věcně, "objektivně", bez pokušení něco zveličovat, nebo umenšovat. Kdo se chce seznámit s dobou socialismu u nás, nechť sáhne po této knize.
Milé čtení o starých dobrých časech, kdy se fotbal hrál pro radost. Vyprávění má styl, něco mezi Eduardem Bassem a Otou Pavlem. Povedená knížka, kterou rád doporučuji.
Vidím samé nadšené komentáře. Já do toho, ač nerad, hodím vidle. Začátek dobrý, ale pak mě to stále více nebavilo, dočítal jsem z posledních sil. Nejen, že mi to přišlo zdlouhavé, nepřišel jsem ani na chuť postavám. Také jsem měl neustále pocit, jako bych to všechno už někde četl. Fandím každému, kdo chce psát dobrodružnou literaturu, i proto je mi líto, že jsme se s autory v tomto případě nějak nepotkali. Nikterak tím neodrazuju potenciální čtenáře od četby. Třeba budou nadšení jako ostatní komentátoři. Všem se zkrátka nelze zavděčit.
Knížka pro děti, ale zřejmě spíše ty dřívější. A pak pro nostalgiky z řad těch dřívějších dětí. Ilustrace Mirko Hanáka umocňují příjemný zážitek z četby.
Možná trochu moc upovídané a remarqueovsky sladkobolné, ale i přesto výborné čtení. Nečekal jsem tolik legrace, to bylo milé překvapení.
Josef Přikryl byl velmi pečlivý historik, škoda, že toho nestačil napsat víc. Publikace o Zeleném kádru je stručná, ale zároveň hutná, hlavně však velmi zajímavá. Že je poznamenaná dobově povinným zdůrazňováním úlohy komunistické strany v protinacistickém odboji, to je věc, se kterou se čtenář snadno vyrovná.
Tato publikace má tak nízkou úroveň, že ji lze doporučit opravdu jen literárním masochistům. Ti u toho budou možná i mlaskat. Viz drobná ukázka z povídky Kominíček: "Pan parašutista byl nemocný. I když se rána na čele a na ruce rychle hojila, dostal vysoké horečky a často dýchal tak těžce, že měl Pepa o něho strach. Ale stařenka a Pepa měli o něj ještě jiný strach. Němci ho totiž hledali. Prý nějaký partyzán chtěl v noci vyhodit školu do povětří. Pronásledovali ho a určitě asi i postřelili. Buďto zahynul v lese, nebo se někde skrývá. Musíme ho hledat, říkali Němci. A tak hledali po chalupách. Pepa a stařenka byli smutní. Kam jen dáme pana parašutistu?"
Kniha zajímavě rezonuje s podobnými díly, které ve stejné době a na stejné téma vycházely u nás. Možná je to všeobecně známé, že i v SSSR vznikala takováto literatura, já se s tím setkávám poprvé a jsem příjemně překvapen. Hlavně tedy kvalitou knihy.
Procházka se dobře čte a nejinak je to i u tohoto námětově na první pohled ne zrovna atraktivního díla. S jistým uspokojením jsem přijal i skutečnost, že jsme se tu vlastně obešli bez ideologie.
Světoví klasičtí autoři jsou oproti našim v jisté výhodě, protože jsou nám podávání prostřednictvím moderního překladu. Kdo chce číst Karolínu Světlou, musí se prokousávat dobovou češtinou. A to už mnohého odradí. Ti, kdo se odradit nenechají, jsou odměněni zajímavým příběhem a někteří si i pošmáknou právě na té dobové češtině. Zkuste to také.
Nenáročná jednohubka. Zaujmout může asi jen milovníky kýčovitých pamětnických filmů a červené knihovny. Anebo také také přátele Beskyd, obzvláště pak Gruně a "zatopené" obce Staré Hamry. Proto přidávám hvězdičku.
Místy jsem měl pocit, jako by autor příliš spěchal, jako by se jenalo jen o stručný nástin děje, který by bylo záhodno ještě poněkud rozšířit. Na druhou stranu ale kniha tímto přístupem získala větší spád. každopádně se jedná o poutavé vyprávění, které lze doporučit nejen zájemcům o tento typ historické prózy, ale také všem čtenářům z Palkovic, nebo širšího Místecka. Kniha má vždy takový zvláštní šmak, když se odehrává v místech, která důvěrně známe.
Nikterak převratná knížka, ale její četba potěší. Zejména pak čtenáře z Beskyd a Pobeskydí. Autor své postavy kreslí velmi zručně a takříkajíc s láskou a pochopením. Však se k nim hrdě hlásí názvem knížky. Ačkoliv tento název je trochu zavádějící, protože dvě povídky s horaly vlastně nemají nic společného. Je to milé čtení.