Sbohem živote
Čingiz Ajtmatov
Starý pastevec Tanabaj nad svým oblíbeným umírajícím koněm Gülsarym rekapituluje svůj dosavadní život. Těžištěm jsou přitom nejen jeho osudy samotné, ale zejména jeho účast na kolektivizaci. Vzpomíná na lidi, s nimiž budoval kolchoz, na své i jejich počáteční nadšení, ale také na pozdější neúspěchy, omyly a křivdy, které toto bouřlivé období provázely.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , Svět sovětůOriginální název:
Прощай, Гульсары! (Proščaj, Gulsary!), 1966
více info...
Přidat komentář

Nie vždy je ale v osobnej prítomnosti. FNAT https://fivenightsatteddys.com Krásne je opísaná láska k tomuto tvorovi. Kôň starne aj Tanabaj starne - hodnotí svoj život. Guľsary už svoju poslednú cestu domov nezvládne........(slzičky boli)


Špatně stravitelné téma. Ne literárně, spíš logikou věci.
Výstava marnosti, v níž lidé byli nuceni žít a přijímat ideologii, která je mnohdy životy stála. Smutné osudy lidí a koní na mě působily hořce.


Sbohem, trpký živote: Přívlastek „trpký“, který přidala česká překladatelka do Ajtmatovova originálního názvu této novely, výstižně vyjadřuje kvality života zestárlého Tanabaje rekapitulujícího svou minulost nad umírajícím hřebcem Gülsarym. Tu hořkou trpkost běžnému životnímu chodu přidala nesplněná přání, zneužité sny, komunistická ideologie, která vykleštila všechnu mladistvou sílu a energii Tanabaje a jeho přátel stejně jako vykleštili družstevní papaláši jeho milovaného plavého mimochodníka, když se jim odmítal poddat a choval se příliš svobodně. Ajtmatov (sovětský autor, syn popraveného kyrgyzského komunisty) to vše popisuje velmi věrohodně. Věrohodné je i Tanabajovo uvažování, že se před svou vlastní smrtí vrátí do strany, z níž byl nespravedlivě vyloučen. I to je trpké: Strana, která mu vzala vše normální a lidské, je pro něj pořád synonymem vlastního života.


Toto bola moja druhá kniha od tohto autora a nesklamal. Povedala by som, že táto sa mi páčila ešte viac. Guľsary je kôň a hlavného hrdinu tejto knihy vlastne sprevádza po celý život. Nie vždy je ale v osobnej prítomnosti. Krásne je opísaná láska k tomuto tvorovi. Kôň starne aj Tanabaj starne - hodnotí svoj život. Guľsary už svoju poslednú cestu domov nezvládne........(slzičky boli)


(Uwaga spoilery!) Když vyšla v roce 1966 Ajtmatovova povídka Sbohem, živote (v originále Sbohem, Gülsary), kritika byla u vytržení. Všechny recenze hovořily o tom, že tohle je autorův Olymp, jehož dokonalosti se dá dosáhnout jen jedenkrát. Navzdory tradici, že to, co kritika opěvuje orfeovskou melodií, nestojí obvykle ani za šluk špatnýho cíga, u Ajtmatova tohle neplatí.
Co my víme o jeho Kyrgyzstánu? Je to země, kde z vrcholů sedmitisícovek Ťan-Šanu shlíží strašlivá božstva, je tam bída stejná jako před padesáti lety, pasáčci koz zpívají zvláštním hlubokým hrdelním zpěvem písně o minulosti a svobodě, kterým nerozumíme a skrze Issyl-kul lze nahlédnout do středu země.
Po roce 1945 se do tohoto světa vrací z frontového pekla Tanabaj Bekasov a na radu svého přítele odchází do hor ke stádům koní. A tam potkal Gülsaryho. Plavého hřebečka kulatého jako míč, pro něhož by se zkušení koňáci nechali rádi rozsápat při buzkaši. Mimochodníka, který chodil tak rovně, že kdyby na něho postavili vědro vody a nechali ho jít, neukápla by ani kapka. Nikdo kromě Tanabaje nesměl na Gülsarym jezdit. Dokud nepřišel nový předseda kolchozu a nechtěl mimochodníka pro sebe. Kůň byl soudružsky zabaven a stárnoucí muž osiřel. Měl ženu i děti, ale část života odcválala na hřbetu Gülsaryho někam do dáli. I koni se stýskalo po jeho jediném pánovi a utíkal zpátky.
Peklo kolektivizace, nesmyslnost a absurdita režimu, podle něhož by na hrušních měla růst jablka, byly příliš tvrdým chlebem i pro silné muže, jako byl Tanabaj. Mlýnek doby semlel starého muže i zlatého mimochodníka a nechal na nich jen kostru.
"Minul podzim a Tanabaj přijel k předsedovi kolchozu. Náčelník mu povídá: Vybrali jsme ti, starouši, koně. Už má to nejlepší za sebou, ale na tvoji práci se chodí. A tak Tanabaj znovu uviděl mimochodníka a srdce se mu žalem otřáslo. Vidíš, znovu jsme se setkali, znovu jdeme spolu."
Cestou domů Tanabaj pochopí, že Gülsary je tak vyčerpaný, že nedojde a vrací se k časům mládí a štěstí. "Byl jsi veliký kůň, Gülsary. Byl jsi mým přítelem, Gülsary. S tebou odchází má nejkrásnější léta, Gülsary."
Ajtmatov byl kritický k zemi, v níž žil a ukázal, že uměla ničit lidi jako žádná jiná. Ničila lidi, které my dnes házíme do jednoho pytle jako Sověty. Přinesl hluboký příběh muže a koně, nejlepších přátel běžících na vstříc svobodě. Stejně jako Popraviště, Stanice Bouřná a jiné ajtmatovky má i tato kniha neskutečný mýtický podtón. Jako by to byla stará legenda. Smrt Gülsaryho není jen smrtí zvířete, bere s sebou mládí, štěstí a naději. Odešel ten nejlepší, který kdysi znamenal světlo i tmu. Nebylo to jen tak nějaké na shledanou, ale poslední sbohem někomu, koho už nikdy neuvidíme a kdo měl celou naši duši. Bez naděje na další setkání. Možná v nebi nebo pekle, pokud vůbec jsou. Nezapomenu. Nezapomenu, H. A ty buď sbohem, zlatý mimochodníku. Sbohem, živote. Sbohem, Gülsary. Прощай.
5/5 Dneska to nešlo stručněji, i když jsem chtěla. Adresováno H. na druhou stranu republiky. Nevěřím, že se ještě potkáme. A když ano, nebudeme si mít co říct.
Štítky knihy
ruská literaturaAutorovy další knížky
1988 | ![]() |
1979 | ![]() |
1983 | ![]() |
1978 | ![]() |
1972 | ![]() |
Kniha zajímavě rezonuje s podobnými díly, které ve stejné době a na stejné téma vycházely u nás. Možná je to všeobecně známé, že i v SSSR vznikala takováto literatura, já se s tím setkávám poprvé a jsem příjemně překvapen. Hlavně tedy kvalitou knihy.