Zelené obzory

Procházka se dobře čte a nejinak je to i u tohoto námětově na první pohled ne zrovna atraktivního díla. S jistým uspokojením jsem přijal i skutečnost, že jsme se tu vlastně obešli bez ideologie.

Kniha je čtivá, je zde retrospekce, psychologický vhled do hlavní postavy. Bohužel nese silné známky budovatelské prózy - schematismu:
1. naprosto kladný hrdina, který se nemůže ztotožnit s novými sousedy a světem, má pocit, že je sám, ale zjišťuje, že je součástí osudného kolektivu
2. typický konec: hrdinovi se něco stane a on pochopí život a začne mít rád i své největší nepřátele, kteří mu hrozně ublížili
3. propagace dělnické třídy a komunismu, někdy až zcestná: "ale Marta náhodou uměla vzít práci do ruky a když si uvázala šátek na babku a natáhla kalhoty modračky, nikdo by nehádal, že je to učitelka."

Moje druhá kniha od Jana Procházky a musím říci, že mi jeho styl psaní sedí. Zvláště jeho popisování vnitřních úvah hlavní postavy jsou velmi reálně napsané a při tom nejsou na překážku plynulosti děje.