Blue
komentáře u knih
Hugo Haas a jeho (americké) filmy
Milan Hain
Pro příznivce Huga Haase skoro povinná záležitost. Zatímco filmy s Haasem natočené do roku 1938 v tehdejším Československu, jsou u nás velmi dobře známy z častých televizních repríz, o jeho americké kariéře toho moc nevíme. Respektive nevěděli jsme, dokud nevyšla tato interesantní a -neváhám tvrdit - i velmi potřebná kniha. Kterou vřele doporučuji.
František Hrubín
Iva Málková
Je to kniha pro poučeného čtenáře. Kdo by čekal polopatické zpracování života a díla Františka Hrubína, tedy knihu pro širší čtenářskou veřejnost, bude spíše zklamán. Text je přece jen náročnější, je částečně antologický (zejména první část je především zaplněna citáty recenzí na Hrubínova díla) a částečně analytický (rozbory motivů Hrubínových děl). Čtenář má zkrátka nějaká očekávání, na druhé straně tor má samozřejmě právo uchopit téma po svém. Ne vždy se tato dvě hlediska šťastně sejdou.
První parta
Karel Čapek
Mám pro tuto Čapkovu neprávem podceňovanou knihu slabost. Příběh z hornického prostředí, to nemusí být pro každého zrovna lákavé. Ale tím se nenechte odradit. Přečtete to jedním dechem a možná se k této četbě po letech i vrátíte. Jako třeba já nyní.
Karel Čapek na Strži
Tereza Todorová
Zcela souhlasím s komentářem kolegyně Lenka4. Napsal bych vlastně totéž. Ta kniha opravdu není jako celek povedená, byť v jednotlivostech tu čtenář nějaké zajímavé informace najde. Podle názvu bych opravdu čekal, že se tu dozvím hlavně o Čapkovi (a jeho hostech) na Strži. V tomto ohledu nám ale autorka zůstala hodně dlužna.
Sedmnáct zastavení jara
Julian Semjonov (p)
Solidní špionážní příběh, který už můžeme zařadit mezi klasická díla svého žánru a který lze číst i dnes. Vytkl bych tu dvě věci. Ta první je pozitivní: absence ideologie, příběh je podáván věcně, místy až dokumenárně. Ta druhá je negativní: zdlouhavé a ne moc dobře napsané dialogy. To je slabé místo knihy.
Dveře do léta
Robert A. Heinlein
Vydání, které jsem četl, bylo z odeonské edice Čtení na dovolenou. To je velice trefné označení. Kniha se čte jedním dechem, je zábavná a osvěžující. Kromě velké fantazie, která se jaksi samozřejmě u spisovatele sci-fi předpokládá, je třeba ocenit také obratnost a lehkost, s nimiž svůj příběh vypráví.
Amulet Siouxů
Otto Janka
S knihami Otto Janky je to stejné jako s východoněmeckými indiánkami. Nebyly třeba vyloženě špatné, měly hlavu a patu, ale zároveň byly takové nějaké nedochucené. Od filmů s Vinnetouem se lišily tím, že kladly větší důraz na realitu, hledaly inspiraci ve skutečných postavách, ve skutečných příbězích. Snažily se zobrazovat život indiánů tak, aby odpovídal dobovým poznatkům. Ale divákům chyběla právě ta dobrodružnost, romantika, příběhy vymyšlené, ano, i zcela přehnané a nepravděpodobné. Na to se daleko lépe dívá. A to se také daleko lépe čte. Pohybujeme se totiž v žánru, kde jsou tyto věci dovoleny. A žádány.
Melodie proti Siouxům
Otto Janka
Kniha se čte dobře, díky tomu, že ani rozsahem se nejedná o žádný tlustospis, čtenář velmi rychle dospěje k závěru. Ale pak si uvědomí, že se vlastně za celou dobu nic zvláštního neudálo, že ten příběh postrádal nějakou zajímavou zápletku, situaci, kvůli které si zasloužil být napsán. Pohoršení nad tím, jak se kavalérie zachovala k indiánům, je sice v pořádku, ale zároveň je to klišé, které samo o sobě z žádné knihy neudělá zážitek na zapamatování.
Evropa v plamenech
Pavel Kopeček
V jistém smyslu objevná kniha, neboť o protinacistickém odboji v jednotlivých evropských zemích toho až na výjimky určitě moc nevíme. Lze jen litovat, že je kniha až příliš stručná. Je rozsahem poměrně útlá, klidně by nějakou tu stránku navíc ještě snesla. I tak je to ale kniha záslužná, takzvaně rozšiřující obzory. My jsme zaujati naším domácím odbojem a tento rozšiřující pohled je velmi užitečný a obohacující. Můžeme srovnávat a můžeme se i divit.
Černé Indie
Jules Verne
Příběh, ve kterém zcela absentují Vernovy vynálezy, přesto působící v jistém směru ještě fantaskněji, než příběhy, v nichž vynálezy figurují. Situace, kdy si horníci tak oblíbí svou těžkou práci, že bez ní nemohou být, a dokonce odmítají vyfárat nahoru a usazují se přímo v dole, kde si založí město, totiž vyžaduje opravdu velkou představivost. Kniha nepatří mezi Vernovy nejpovedenější a lze ji doporučit asi jen jeho skalním příznivcům.
Na krásné modré Dřevnici
Antonín Bajaja
Není problém přečíst celého Bajaju, jsou to vlastně čtyři knihy. Je to velmi zajímavý autor a je škoda, že toho nenapsal víc. Paradoxně ale v této knize toho dle mého názoru mělo být méně. Myslím si, že je to více upovídané, než mělo být. U předchozích tří knih byl můj čtenářský dojem o dost intenzívnější. Řekl bych, že tady autor myslel více na sebe, než na čtenáře. Ale je to samozřejmě u každého čtenáře jiné, někde se bude rád rochnit v různých spletencích vzpomínek, někdo by přivítal větší tah na bránu.
Vyprodáno
Karel Poláček
Čtvrtý díl pokračuje v líčení válečných osudů a konfrontuje hlavní postavy i se situací v zázemí, takže se opět dostaneme i do okresního města. Lze skutečně jen litovat, že se ztratil poslední díl, který by celý cyklus uzavřel, pak by bylo zcela zřejmé, co tím vším chtěl autor říci, a my bychom viděli, do jaké míry se mu to povedlo. Hodnotit nedokončené dílo je obtížné. Jedná se každopádně o jedno ze zásadních, a bohužel poněkud přehlížených, děl meziválečné české literatury. Kdo vnímá Karla Poláčka jen jako humoristického autora, což s sebou nese i jakousi příchuť spíše odpočinkové literatury, kterou není třeba se více zabývat, musí být při čtení Okresního města překvapen, jak zajímavý spisovatel to byl.
Podzemní město
Karel Poláček
Třetí díl tetralogie je spojen s okresním městem jen velmi volně, prostřednictvím několika postav, které se ocitly v zákopech východní fronty. Příběh těchto postav navíc není v knize dominantní. Kniha je tak velmi samostatnou částí cyklu, což mi asi trochu vadilo. Ale to je z velké míry dáno očekáváním, se kterým jsem k četbě přistupoval. Měl jsem představu, že se vše bude odvíjet okolo "okresního města a jeho některých občanů". A ono to tak není. Jinak je to stále čtení vysoké úrovně pokračující v tónu druhého dílu, kdy se humor spíše vytratil a autorovo podání zvážnělo.
Hrdinové táhnou do boje
Karel Poláček
Přímé pokračování Okresního města si udržuje vysokou úroveň prvního dílu, ovšem kniha je vážnější a spolu s tímto zvážněním zmizela i jazyková hravost prvního dílu. Oproti Okresnímu městu už má kniha tu nevýhodu, že nemůže stát sama o sobě. Zatímco první díl tetralogie je i relativně samostatným dílem, čtenář není nucen číst další díly, pokud už není zvědavý na další osudy obyvatel okresního města, druhý díl už je část nějakého celku. Proto se i obtížněji hodnotí. Chápu také nářky čtenářů nad německými dialogy bez překladu. To je skutečně velký redakční nedostatek. Naštěstí těch pasáží není mnoho.
Pouští a prérií
Karel May
Povedený soubor kratších Mayových příběhů. Na své si přijdou milovníci arabské i americké tematiky. Zároveň je to kniha mimořádně bohatě ilustrovaná, což jen zvyšuje její atraktivitu. Zřejmě i to způsobilo, že byl obří náklad 150 000 výtisků v roce 1987 ihned rozebrán a následoval i obří dotisk (viz Zajímavosti). Po mayovkách byl tenkrát velký hlad, vycházely jedna za rok.
Mimochodem
Woody Allen (p)
Velmi svěže a s typickým allenovským humorem napsané vzpomínky. Potěšitelné je rovněž, že v pasážích věnovaných ať už pracovní spolupráci nebo partnerskému životu s Miou Farrow, je Woody Allen spíše věcný. Osobně bych přivítal více informací ke vzniku a ohlasu jednotlivých filmů, vůbec k zákulisí jeho filmografie. Zároveň uznávám, že rozsah knihy je adekvátní. Jedná se o povedené memoáry.
Rozsypaná slova
Martin Daneš
Přihlašuji se mezi spokojené čtenáře této zajímavé knihy a beru na sebe závazek přečíst si hned i nějakou knihu Karla Poláčka. Tím říkám, že se autorovi podařilo přenést své zaujetí Poláčkem na alespoň jednoho dalšího čtenáře. Podobný účinek měl před časem román Ireny Douskové Medvědí tanec.
Pražský případ doktora Maye
Jaroslav Moravec
Poučné a zajímavé především pro příznivce mayovek, ale nejen pro ně. Zarazilo mě ovšem, že ačkoliv se jedná o dílo Jaroslava Moravce, "jeho" nakladatelství knihu trochu odbylo. Použitý papír velmi nesvědčil reprodukcím přiložených dokumentů.
Karavana bratranců
Svatopluk Hrnčíř
Je mi líto, že to musím napsat, ale mne kniha zklamala. To, že je už značně zastaralá, je okolnost, která by šla pominout, kdyby příběh samotný byl nějak zajímavý. I Foglar je dnes zastaralý, ale dá se pořád dobře číst. Čtenáře strhne zajímavým, často i napínavým příběhem. Bratranci to nedokážou. Je to přece jen kniha poněkud nevýrazná.
Okresní město
Karel Poláček
Karla Poláčka jsem ke své škodě zanedbával. Spokojil jsem se s několika povšechnými informacemi z učebnic, četbou knihy Bylo nás pět a znalostí filmů Hostinec u Kamenného stolu a Muži v ofsajdu. Teď jsem zjistil, že kdybych u toho zůstal, byl bych o hodně ochuzen. Četba Okresního města je labužnický zážitek pro milovníka češtiny, zejména Poláčkova vynalézavost v užívání sloves je hodna obdivu. "Již od časného rána přivážela místní dráha účastníky slavnosti. Někteří přijeli sami, jiní byli obklíčeni rodinou." Něco z Poláčkova ironického stylu si osvojil Josef Škvorecký, některé pasáže mi připomínaly jeho knihy. Byla by škoda zařadit Poláčka mezi mrtvé klasiky. Neváhejte.