Blue komentáře u knih
Němcová křížená Jiráskem. Knížka pro staromilce a příznivce Beskyd. Jelikož patřím do obou skupin, byl jsem velmi potěšen četbou této zapomenuté knihy. Jste-li na tom podobně a kniha se vám dostane do rukou, neváhejte. Zvláště příznivci beskydské historie. Jedná se o ojedinělý případ, kdy někdo zasadil děj knihy do oblasti Bílé.
Hodně dobově poplatná hra. Spíše než patos, který snad k tématu patří, vadí zveličená a nereálná pozice komunistů v posádce, což už při dnešním čtení působí spíše úsměvně. Provozovat tuto hru už dnes nelze. Ale nešlo by to už ani v roce (třeba) 1985.
Nejenže tři mušketýři byli čtyři, ale i dva divoši byli tři. Zajímavé. Ale k věci. Jako dítě jsem se do knihy nezačetl a když jsem to zkusil dnes, spíše jsem se prokousával. Přitom jako dítě jsem chtěl prožívat to samé, co ti kluci, a jako dospělý "objektivně" uznávám, že je to vlastně napsané dobře. Ale dnes už je to tak zastaralá a těžkopádná četba, že si myslím, že nové čtenáře bude hledat těžce.
Můj čtenářský dojem je nevalný. Myslím, že kniha už patří literární historii. Ve své době způsobila poprask, dnes už asi mnoho čtenářů nezaujme.
Chladná kniha. Na román pro mládež je příliš vážná, studená, možná jistým způsobem drsná. Ale také to může být mým očekáváním lehčí a zábavnější četby. Klein nahlíží téma střetnutí původního obyvatelstva s "bílými" bez oněch romantizujících prvků, na které jsme z dobrodružné literatury zvyklí. A které máme rádi. Je třeba s tím počítat a takto se před četbou naladit.
Je to opravdu Sherlock Holmes. Tato napodobenina se skutečně povedla.
Příliš vykonstruované na výsledný efekt, mám raději plnokrevnější "příběhy".
Za celou dobu jsme se nedokázal naladit na autorovu vlnu a četba pro mne rozhodně nebyla tím zážitkem, který jsem čekal. Asi to bude právě tím. Očekávání jsou zrádná. Dočítal jsem už ze setrvačnosti.
Olbracht po sobě nezanechal příliš rozsáhlé původní beletristické dílo, ale těch pár knih myslím dodnes stojí za to číst. Jeseniův podivný příběh se čte jedním dechem, i díky autorově jazyku. Nenechme se odradit nálepkou autora Anny proletářky.
Je to milé starosvětské čtení, ale na to, abych hodnotil plným počtem, zase až moc milé a starosvětské čtení. Každopádně autor je mistrem v zacházení s češtinou.
Kniha je tak trochu dokumentárním vylíčením dobytí Asie Čingischánovými vojsky. Nejedná se tedy o historický román, ve kterém bychom na pozadí dobových událostí sledovali příběh jednoho nebo několika hrdinů, kterým bychom případně mohli držet palce, o jejichž osud bychom se případně obávali, nebo jimž bychom naopak přáli zmar. Až na několik výjimek se tu nějak jednající postavy objevují jen na čas a ani samotný titulní Čingischán není tím, kdo by takříkajíc neslezl z plátna. Přesto kniha nenudí a čte se poměrně dobře.
Pro příznivce Huga Haase skoro povinná záležitost. Zatímco filmy s Haasem natočené do roku 1938 v tehdejším Československu, jsou u nás velmi dobře známy z častých televizních repríz, o jeho americké kariéře toho moc nevíme. Respektive nevěděli jsme, dokud nevyšla tato interesantní a -neváhám tvrdit - i velmi potřebná kniha. Kterou vřele doporučuji.
Je to kniha pro poučeného čtenáře. Kdo by čekal polopatické zpracování života a díla Františka Hrubína, tedy knihu pro širší čtenářskou veřejnost, bude spíše zklamán. Text je přece jen náročnější, je částečně antologický (zejména první část je především zaplněna citáty recenzí na Hrubínova díla) a částečně analytický (rozbory motivů Hrubínových děl). Čtenář má zkrátka nějaká očekávání, na druhé straně tor má samozřejmě právo uchopit téma po svém. Ne vždy se tato dvě hlediska šťastně sejdou.
Mám pro tuto Čapkovu neprávem podceňovanou knihu slabost. Příběh z hornického prostředí, to nemusí být pro každého zrovna lákavé. Ale tím se nenechte odradit. Přečtete to jedním dechem a možná se k této četbě po letech i vrátíte. Jako třeba já nyní.
Zcela souhlasím s komentářem kolegyně Lenka4. Napsal bych vlastně totéž. Ta kniha opravdu není jako celek povedená, byť v jednotlivostech tu čtenář nějaké zajímavé informace najde. Podle názvu bych opravdu čekal, že se tu dozvím hlavně o Čapkovi (a jeho hostech) na Strži. V tomto ohledu nám ale autorka zůstala hodně dlužna.
Solidní špionážní příběh, který už můžeme zařadit mezi klasická díla svého žánru a který lze číst i dnes. Vytkl bych tu dvě věci. Ta první je pozitivní: absence ideologie, příběh je podáván věcně, místy až dokumenárně. Ta druhá je negativní: zdlouhavé a ne moc dobře napsané dialogy. To je slabé místo knihy.
Vydání, které jsem četl, bylo z odeonské edice Čtení na dovolenou. To je velice trefné označení. Kniha se čte jedním dechem, je zábavná a osvěžující. Kromě velké fantazie, která se jaksi samozřejmě u spisovatele sci-fi předpokládá, je třeba ocenit také obratnost a lehkost, s nimiž svůj příběh vypráví.
S knihami Otto Janky je to stejné jako s východoněmeckými indiánkami. Nebyly třeba vyloženě špatné, měly hlavu a patu, ale zároveň byly takové nějaké nedochucené. Od filmů s Vinnetouem se lišily tím, že kladly větší důraz na realitu, hledaly inspiraci ve skutečných postavách, ve skutečných příbězích. Snažily se zobrazovat život indiánů tak, aby odpovídal dobovým poznatkům. Ale divákům chyběla právě ta dobrodružnost, romantika, příběhy vymyšlené, ano, i zcela přehnané a nepravděpodobné. Na to se daleko lépe dívá. A to se také daleko lépe čte. Pohybujeme se totiž v žánru, kde jsou tyto věci dovoleny. A žádány.
Kniha se čte dobře, díky tomu, že ani rozsahem se nejedná o žádný tlustospis, čtenář velmi rychle dospěje k závěru. Ale pak si uvědomí, že se vlastně za celou dobu nic zvláštního neudálo, že ten příběh postrádal nějakou zajímavou zápletku, situaci, kvůli které si zasloužil být napsán. Pohoršení nad tím, jak se kavalérie zachovala k indiánům, je sice v pořádku, ale zároveň je to klišé, které samo o sobě z žádné knihy neudělá zážitek na zapamatování.
V jistém smyslu objevná kniha, neboť o protinacistickém odboji v jednotlivých evropských zemích toho až na výjimky určitě moc nevíme. Lze jen litovat, že je kniha až příliš stručná. Je rozsahem poměrně útlá, klidně by nějakou tu stránku navíc ještě snesla. I tak je to ale kniha záslužná, takzvaně rozšiřující obzory. My jsme zaujati naším domácím odbojem a tento rozšiřující pohled je velmi užitečný a obohacující. Můžeme srovnávat a můžeme se i divit.