Dveře do léta
Robert A. Heinlein
Byl jednou jeden kocour a ten neměl rád déšť. A sníh ho studil do tlapek. Ale choval pevné přesvědčení, že když se otevře dostatečný počet dveří, jedny přece musí vést do jasného letního dne… A protože na konci dvacátého století se pomocí hypotermie a cestování v čase dá uniknout skoro všemu – možná, že za třicet let opravdu jedny dveře povedou když ne do léta, tak alespoň do lepších časů… Skvělá sci-fi, snad vůbec nejčtenější román Roberta Heinleina. Vydejte se do Velkého Los Angeles – a ani se nemusíte nechat zmrazit.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1995 , Laser-books (Laser)Originální název:
The Door into Summer, 1957
více info...
Přidat komentář
Asi nejlepší román velmistra žánru Roberta Heinleina. Velmi krásný, poetický, nápaditý a lehce humorný příběh o cestování v čase, jednom roztomilém kocourovi Petovi a velkém počtu různých dveří, které se přece dají otevřít a mezi nimi najít ty správné, které určitě vedou do léta. Doporučuji nejen příznivcům sci-fi.
Perfektně se to čte (četl jsem paperback jako teenager) i poslouchá (jako dospělec, načteno od Oty Brouska - velmi příjemný hlas). Román není sice moc sci-fi, ani akční, ale je tam taková laskavost a romantika, že je to spíš pro holky a kočkomily. Ale hodnotím pozitivně, takové pohlazení po duši. (jen nevím, jestli to zaujme i dnešní čtenáře/posluchače, kniha je už poměrně hodně stará (1957) a je to na technikáliích dost vidět... něco jako černobílá klasika - Ikárie XB1. :)
Bylo to dobré. Od dětství miluju příběhy o cestování v čase. Tady je to navíc optikou padesátých let! Nevadí, že se počítači říká elektrický psací stroj. Autor má úžasnou představivost. Pokud má čtenář rád kočky, bonus navíc.
Ze všech tří amerických Velmistrů žánru sci-fi mám nejraději Heinleina a může za to právě tato kniha. Dveře do léta je nesmírně poetický příběh o cestování časem a o pomstě, ale také o lásce, přátelství a o kocourovi. V době kdy jsem se s knihou potkal poprvé, jsem ani náznakem netušil, že mi chlupaté stvoření rodu Felis catus někdy zkříží životní cestu, přesto jsem už z úvodní pasáže románu, kdy hrdina hojně probírá svůj vztah k mňoukajícímu příteli, cítil, že takové přátelství je velmi vážná a seriózní záležitost. Teď, po letech strávených ve společnosti mnoha šelmiček, které mi zpříjemňovaly a zpříjemňují život, jsem nadšený z toho, jak přesně Heinlein vztah dvou rovnoprávných entit popsal. Bez kocoura by to prostě nebylo ono, i přesto, že po většinu románu je Pete mimo děj. Román sice patří ještě do prvního spisovatelova období, kdy střídavě psal romány pro mládež a romány pro dospělé, ale dle mého názoru se jedná o jeho nejlepší práci vůbec. Lehkost, nadhled, humor, ale i napětí, to vše bravurně spojeno do příběhu o návratu k milovanému kocourovi ( Já vím, že to tak úplně není hlavní téma, ale jsem kontrolován při psaní tohoto komentáře čtyřmi kocoury, kteří si hlídají, co kde napíšu o kočkách). V audio podobě se načtení románu skvěle zhostil Otakar Brousek mladší.
Kdysi jsem četla Heinleinovu Hvězdnou pěchotu a snad i některou z dalších jeho sci-fi. Je to ale dávno, a tak jako bych se seznamovala s novým autorem. Dveře do léta - jak poetický, nádherný titul - mě zaujal svým originálním úvodem s kocourem, který neměl rád déšť, sníh jej studil do tlapek. Tak proč nezkusit některé dveře, co když mu (a jeho pánovi) otevřou cestu do léta, kde jej nebudou studit tlapky...? Do dlouhé doby jsem si myslela, že čtu laskavý humorný román, nikoliv fantasy. To první šlo Heinleinovi vážně skvěle. To druhé vlastně taky. Byť kocour se na delší dobu vydal svou vlastní cestou... nebo vlastně jeho pán. A tak je příběh více o vynálezci Danieli Davidovi, než kocouru Petovi. Daniel je nicméně hodně obskurní postavička, kterou nedobrovolně dobrovolná třicetiletá hibernace formou hypotermie nastartuje takřka na dráhu cestovatele v čase. Hned jsem si vzpomněla na Polákův film Ráno vstanu a opařím se čajem. Jak by bylo pěkné moci si zpětně uhladit cestu životem... Původní sci-fi román z roku 1957 je psán s lehkostí i humorem, přitom v žádném čase svého bytí jeho postavy nepostrádají lidské laskavosti ani zlotřilosti.
Dokonalé sci-fi ze starých dobrých časů. Poprvé vyšlo časopisecky v roce 1956 a to stáří tomu přesně odpovídá. Děj románu se odehrává v blízké budoucnosti, v roce 1970, kdy je krátce po šestinedělní válce, která srovnala Washington se zemí, Los Angeles je největším městem USA a hlavní město je Denver. Auta jezdí sami asi jako dnešní Tesly, staví se roboti, fungují videotelefony, lidé podstupují hibernaci, ale zároveň používají psací stroje, logaritmická pravítka a neustále kouří cigarety.
Dan B. Davis byl právě podveden svou snoubenkou a svým obchodním partnerem. Vše zůstalo v troskách a tak se rozhodne spolu se svým jediným přítelem, kocourem Petem, postoupit hypotermii a prospat se do roku 2000. Než se nechá uspat, rozhodne si vše vyříkat s těmi, co ho zradili a špatně to pro něho dopadne. Díky tomu se ocitá v roce 2000 sám a bez prostředků. A spřádá plán jak vše napravit. Když zjistí, že se připravuje prototyp stroje času, využije toho a vrátí se zpět do své doby, aby napravil zradu a sešel se se svou osudovou láskou.
S tou osudovou láskou se Heinlein nějak pořádně sekl. Dívčině je v roce 1970 pouze 11 let, ale hlavní hrdina ví, že je to ta pravá, že si ji musí vzít. Jemu samotnému je třicet… Tak nějak nevím, co si o tom myslet.
Jeden z nejlepších Heinleinových románů, který rozhodně všem doporučuji.
Před lety jsem z ní byl tak dojatý. Dnes to je jen další varianta amerického snu. Usilovně pracujeme a když nás okradli, tak opravíme minulost. Z knížek RAH ta lepší.
Tahle knížka je zjevení. Koupil jsem si ji v 80. letech a pravidelně každé 2-3 roky si ji přečtu a pokaždé mám radost úplně stejnou jako když jsem ji četl poprvé.
"Jenom podvodní hráči prohlašují, že dávají křenovi nejvýhodnější šanci, a pojišťovnictví je vlastně zákonem schválený hazard. Nejstarší a nejvážnější pojišťovnická firma na světě, Lloyd v Londýně, se tím nijak netají - Lloyd si klidně při každé sázce přisadí na kteroukoliv stranu."
Fantastická knížka. Většinu knížky jsem snad četla s otevřenou pusou. Autor měl úžasnou představivost a moc hezky "tohle" vše dokázal zpracovat. Na těch pár stránkách dokázal zpracovat neuvěřitelné VĚCI (nechci prozrazovat, ale ti co četli, zcela jistě ví co myslím). Tahle knížka mi dala vše, co jsem potřebovala a víc než jsem od ní čekala. Hlavní postavu a jeho kocoura jsem si hned zamilovala. I když jsem se pak lekla, co se s některými postavami stalo/stane. Jsem ráda, že to nakonec dopadlo jak to dopadlo a všichni našli své dveře do léta.
A kdo by po přečtení této knížky nechtěl jít a zkoušet ty správné dveře do léta...
"Pete ovšem jako správný kocour raději chodí ven a nikdy se nevzdával přesvědčení, že stačí vyzkoušet všechny dveře a jedny z nich určitě musí být dveře do léta.
Myslím si, že má nejspíš pravdu."
Tohle už jsem četl několikrát...pro mě to nejlepší, co Heinlein napsal. Má to nápad, plotwist a jistou poetiku....také já stále hledám ty jedny dveře, které vedou do léta.
Kromě pedofilní odbočky to byla super kniha. Skvěle plynoucí, zajímavá, vtipná a dobře promyšlená.
Po čase jsem se opět vrátila k této pro mě příjemné knížce. Nějak jsem dostala náladu na super kocoura.
I když byl příběh napsán před mnoha lety a s klasickým sci-fi má jen pramálo společného, vždy v něm najdu něco nového, odpočinu si u něj a bavím se.
Dveře do léta :) :) :)
Od Heinleina jsem si letos chtěla něco přečíst na 100%. Jenom jsem pořád nevěděla, čím začít. Co to bude, o tom nakonec rozhodla náhoda. Znáte ty večery, kdy sedíte před televizí, nevíte, na co se podívat, přestože v listu máte alepsoň třicet filmů a stejný počet seriálů, ale nakonec váš večer skončí tak, že do listu přidáte dalších deset a stejně se kouknete na něco, co už jste viděli. Takhle já úplně náhodou narazila na adaptaci právě téhle knihy. A proč by náhoda (spíš to náhoda nebyla, Takahiro Miki teď bude mít na Netflixu nový film a Kento Jamazaki taky) nemohla z mé strany být braná jako znamení? Záleží na interpretaci. Jak moc to chcete. Tak jsem si "vybrala" právě Dveře do léta. A co k tomu říct? Bylo to vážně skvělý!!!
Kniha Dveře do léta mi neskutečně sedla. Celý ten příběh a co se tam stalo, bylo prostě úžasný. Zrada, cestování v čase, časová smyčka, "trochu jiná" milostná linka, technologie, chytrý řeči, filozofický zamyšlení. Tam bylo úplně všechno! A to všechno bylo vážně moc hezký. Taky moc fajnově napsaný. A teď myslím volbu slov a jak celý text vypadá, tohle mi sedlo. Začátek je navíc poměrně dost vtipný. Ale jak jde děj dál a všechno začíná být vážnější, ubývá humoru, ale to mi nevadilo, protože děj je zároveň napínavější. A předvším se všechno začíná hezky propojovat. Stačí prostě vědět, co v životě chcete, a za tím si jít.
Ale úplně nejvíc bylo číst si (to mám ráda vždycky) ty autorské představy budoucnosti. Protože ono to působí vždycky trochu jinak, když je řeč o době, která se v naší přítomnosti ještě nestala nebo když je evidentní, že my už tady v té době nebudeme. A když doba v knize předběhne naší už prožitou dobu. Navíc tady je fajn, že tady je to napsané tak nějak univerzálně, jako kdyby bylo jedno, kdy se kniha bude číst. Ta sci-fi část je vážně dobrá, všechny vynálezy s nápadem, do toho příjemné detektivní propletení. A potom ta část ohledně životní lásky. Mě to přišlo v pohodě. A nebudu sem psát dovětek: "Ale chápu, proč to někomu mohlo vadit.". Možná by to dneska už autorsky neprošlo, ale nejsem si jistá, zda zrovna v knize, kde i v šedesáti letech můžete vypadat na třicet, je podstatné zrovna tohle řešit. Navíc optikou dnešní doby, to někomu může zklesovat, což je totální kravina. A opravdu dobře se s tím pracuje v závěrečném "propočtu" :)
Tohle se moc povedlo a jsem ráda, že jsem knihu četla. Jsem zvědavá na adaptaci :)
Tuto knihu jsem si koupil týž den, kdy vyšla. Nikdy jsem koupě nelitoval a s chutí jsem si ji přečetl znovu. Skvělý příběh, ve kterém je i kocour
Stará, zažloutlá kniha půjčená z knihovny. Od první věty jsem věděla, že se mi bude líbit.
Taková milá, laskavá sci-fi pohádka...
Nádherná a dojemná sci-fi pohádka, v které nás čeká hypotermie, cestování časem, hledání dveří do léta a také jeden sympatický kocour. A vůbec nevadí, že autor netrefil, jak to bude vypadat v roce 1970 a už vůbec ne v roce 2000.
Citace první: Byl skálopevně přesvědčen, že přinejmenším jedny z nich musí vést do letního počasí. Pokaždé to znamenalo, že jsem byl nucen obejít s ním všech jedenáct dveří, podržet je dokořán, dokud se nepřesvědčil, že je tam venku taky zima, a potom jít k dalším, zatímco jeho kritika mé neschopnosti byla s každým dalším zklamáním o něco roztrpčenější.
Citace druhá: Nejsem jediný člověk, který kdy cestoval v čase. Fort zaznamenal příliš mnoho případů, které nijak jinak nelze vysvětlit, a podobně i Ambrose Bierce. A jsou tady i ty dvě dámy v trianonských zahradách. Mám také dojem, že starý doktor Twitchell tím spínačem otočil častěji, než přiznal ... nemluvě o ostatních, kteří to mohli objevit v minulosti nebo v budoucnosti.
Moje "klasika", když nevím, co číst, tak jedna z knih, po které sáhnu, je tato.
Velmi příjemné dobrodružné a detektivní čtení s kapkou cestování v čase. Vůbec mi nevadilo, že tenhle příběh vyšel už v roce 1957. Danny byl sympaťák. Petea mohlo být trochu víc. Za třicet se toho změní spoustu.
Je to tak trochu úsměvně milé retro čtení... a podle všeho zde, nad kocoura a náctiletou neteř, nic víc už není... ; )
Ale ano, nakonec mne tahle, tak trochu "bláznivá sci-fi kniha" bavila - i rozesmála. Každopádně byla vypůjčená... a já ji ráda po přečtení původnímu majiteli navrátila.
Štítky knihy
kočky roboti dveře cestování časem zrada vynálezy a objevy pomsta sci-fi americké rományAutorovy další knížky
| 2002 |  Hvězdná pěchota |
| 1984 | Dveře do léta |
| 1994 | Měsíc je drsná milenka |
| 2011 | Vládci loutek |
| 2020 |  Cizinec v cizí zemi |
Poslední listopadový den jsem dočetl Dveře do léta, protože jsem je potřeboval. Nádherný příběh s propracovanou zápletkou, skvělým kocourem a láskou. Heinlein mě neustále překvapuje, nikdy bych neřekl, že byl kočičí táta, ale z jeho postřehů jím byl určitě. Tohle dílo jde do mého výběru. Parádní.
Na závěr bych jen rád věřil tomu, co bylo psáno na posledních stránkách:
"Navzdory všem pochybovačům, romantikům a antiintelektuálům se svět neustále vyvíjí k lepšímu... "