Dveře do léta
Robert A. Heinlein
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12843/dvere-do-leta.jpg
4
775
775
Byl jednou jeden kocour a ten neměl rád déšť. A sníh ho studil do tlapek. Ale choval pevné přesvědčení, že když se otevře dostatečný počet dveří, jedny přece musí vést do jasného letního dne… A protože na konci dvacátého století se pomocí hypotermie a cestování v čase dá uniknout skoro všemu – možná, že za třicet let opravdu jedny dveře povedou když ne do léta, tak alespoň do lepších časů… Skvělá sci-fi, snad vůbec nejčtenější román Roberta Heinleina. Vydejte se do Velkého Los Angeles – a ani se nemusíte nechat zmrazit.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1995 , Laser-books (Laser)Originální název:
The Door into Summer, 1957
více info...
Přidat komentář
To máte jako se sci-fi filmy. Některé jsou natočené tak, že nestárnou a i po třiceti letech zůstávají stejně fantastické a aktuální. Těch ale napočítáte jen několik. Pak jsou všechny ostatní, které působí zastarale už po pár letech od uvedení, a o desetiletí později působí spíše rozpaky. Dá se to aplikovat i na literární svět a Heinleinova knížka bohužel patří do té druhé části.
Nepopírám, že v době vzniku mohlo jít o čtenářsky atraktivní spekulaci o budoucnosti. Jak už to tak bývá, projekce budoucnosti na základě současného stavu vědy a společnosti je ale VŽDY slepá ulička. A Heinlein není Wells, Verne nebo Clark, aby dokázal přemýšlet o nepředstavitelném. Jeho vize (pro pořádek: představa roku 2001) je pouhou extrapolací tehdejší současnosti, a tak se pohybujeme ve světě novin se samostatně se otáčejícími stránkami, skříňových robotů s až (představte si!) 100 elektronkami v hlavě, a s mraky kresličů v inženýrských kancelářích. Tato kulisa slouží k výstavbě rádoby detektivního příběhu, ale protože Heinlein není Verne ani Clark, tak vyprávění drhne a původní slibná premisa se zvrtává v nudu. Hlavní hrdina mi k srdci moc nepřirostl a jinak v knížce de facto nebyla jediná rozumně napsaná postava, jen samí podrazáci. I když - v tomto se možná Heinlein trefil. No a ta pointa... z dnešního etického hlediska řekněme diskutabilní...
Takže závěr? Ti, co to četli před padesáti lety, si to užili jistě mnohem víc.
(SPOILER)
Parádní a pohodová knížka. Jen se obávám, aby nebyla odsouzena k zapomnění. Jednak genderová nevyváženost, svět je rozdělen na sekretářky a ženy v domácnosti a na strojaře a právníky, jednak zaslíbení dítěte. A strašně mně štve, že ačkoli mi tenhle starý svět vůbec nevadí a přesto si toho všímám :-)
Heinlein je podle mne jeden z nejlepších sci-fi autorů, krom SF prvků má vždy perfektní citlivý a lehce humorný příběh.
Jako náctiletá jsem četla vydání Odeonu, tehdy "čerstvé", s úžasnou ilustrací na obálce.
Autora jsem neznala, natož abych věděla, že je kultovním.
Příběh pro mě byl pecka, knížku jsem hltala, nesmírně mě bavila. Čas od času jsem si na ni vzpomněla, že by stála za další přečtení. Ovšem s tím rizikem, že se jaksi ten pel prvního čtení vytratí.
Nevytratil. Bavilo mě to znovu a moc. Navíc jsem si nyní více vychutnala některé věci, které mě při předchozím čtení ani nemohly dojít.
Jasně, některé věci mohou působit úsměvně, ale některé jsou vážně dobré.
Nevěřícně jsem se musela podívat, ve kterémže roce byla kniha napsaná.
Zcela jistě se k ní zase za nějaký čas vrátím.
A mezitím budu hledat dveře do léta ...
A já to říkám pořád, že stará, omlouvám se, klasická sci-fi, je prostě nadčasová a tím pádem má něco, co jí zvedá na jinou úroveň.
Nenechte se odradit začátkem knihy, jako se stalo jednou mě, který vypadá jako zvláštní povídání o kocourovi, a určitě pokračujte. Velmi netypický příběh, který vlastně skoro nevyčnívá, ale stylem vyprávění na konci pohladí na duši a za to to stojí. Dávám 5/6
Výborná záležitost, nádherná knížka a po "Cizinci" moje druhá nejvíce oblíbená od autora. Sci-fi oddechovka o cestování v čase s dobrou pointou na závěr. Kam se poděl Vincent?
Super knížka. Heinlein ve vrcholné formě. A protože měl taky rád sci-fi a zvířátka jako já (včetně koček), tak zaslouží plný počet hvězdiček.
(SPOILER) Pěkná oddechová kniha, trochu dobrodružná a detektivní sci-fi. Hlavní hrdina je podveden svými "přáteli". Když se po třiceti letech probují z hibernace, snaží se napravit díky cestování časem své chyby.
Opakovanie po rokoch a opäť skvelé! Zase ma bavilo sledovať Dannyho (a Petronia, samozrejme), ako sa popasuje s "proradnou" Belle a Milesom, ako sa vyvinie jeho vzťah k a s Ricky, jeho cestovania časom a schladenia, stretnutie s Johnom a Jenny a opätovná dôvera vo firemného partnera... jediné, čo mi pri tomto druhom čítaní trochu prekážalo, boli siahodlhé technické popisy Dannyho vynálezov. Zrejme bol autor aj šikovným technikom, návrhárom a konštruktérom, keďže boli ozaj detailné a časté. Ale do tohto typu textu sa vôbec nehodia. Napriek tomu je to skvelé oddychové i napínavé čítanie - a pre milovníkov mačiek (či kocúrov) povinná čitateľská záležitosť :).
(SPOILER)
Tady bylo všechno. Kryospánek, cestování časem, robotické pomůcky v domácnosti, kapitalismus a kočky, osudová žena které se nedá věřit, boj o patenty a jeden slib, který na můj vkus až moc připomínal Tři Bratry.
Je potřeba si odmyslet, že v roce 2001 se v Americe staly úplně jiné věci než jaké Heinlein předpovídal, jinak je ale jeho vize budoucnosti docela uvěřitelná, noviny jsou elektronické, ji se nějaké droždí nebo co a zlato je extrémně levné. (Dobře, ani tohle mi moc nevyšlo)
Pro milovnika sci-fi a koček jasná volba.
Detektivka, Sci-fi, romantika a nakonec trochu fyziky a filozofie. Tato knížka se mi moc líbila. Tehdejší představy o budoucnosti (vlastně minulosti - část se odehrává v roce 2020) působí dnes úsměvně. Ale to ani nevadí, o tom knížka není. Sci-fi část a cestování časem tvoří pouze kulisy příběhu. Proto myslím, že by příběh oslovil i nemilovníky žánru.
Ona je to vlastně skvělá detektivka, než přijde cestování časem. A pak už je to jen skvělý Heinlein.
Čte se samo, mohu směle doporučit!
Čekala jsem něco úplně jiného než jsem dostala. Měl to být příběh o procházení paralelními světy, každý by byl jinak zajímavý, kocour by otevíral mávnutím tlapky fiktivní dveře, páníček by ho následoval a společně by prožívali mnohá vzrušující dobrodružství.
Tak o tom tato kniha není! Je to klasická vědecká fantastika z 50. let, která polopatě vysvětluje neexistující záležitosti technického zaměření a vydává je za existující. I když se moje představy neuskutečnily, nebylo to zas tak špatné...
Dávám za 3*, ale musím navýšit kvůli rozkošnému názvu a též proto, že autor už v 50. letech vymyslel "hostitelské matky" - tehdy fikce, dnes běžná věc :-).
Název mě inspiroval k veršíku, který s knihou má pramálo společného...
Zamčené dveře
Občas se v noci probudím... Kolem srdce mě zastudí
a chmurné pochybnosti zděšenou duši sevřou...
Bojím se... dveře do léta že už se nikdy neotevřou..?
Bude pořád jen tma a zima, mráz a sníh...
a žádná radost..? Žádný smích..?
A už vůbec žádný lásky hřích..?
Je to na dvě věci... Chjo... :-))
Získáno z darů v knihovně. Na první pohled mě zaujala obálka od Adolfa Borna, že obsahuje strom a hodí se do letošní výzvy, jsem si uvědomila až v průběhu čtení:-) … Velmi originální dílko, které pracuje s budoucností. Paradoxní bylo, že doba, v níž se ocitáme, je pro nás už dávno minulostí. Bavilo mě srovnávat realitu s autorovou představou. Z pohledu dnešního člověka působil budoucí rozvoj nevyváženě, ale to vůbec nevadilo. Internet holt udělat své:-) … Ty Danovo vynálezy by se mi do domácnosti vážně hodily:-) Asi nejvíc mě zaujal originální přístup k cestování časem. Jestli vás zajímá, v čem by mohl být háček, tak si Dveře do léta budete muset přečíst:-D … Román na mě působil svěže, nečekala jsem, že se u něj budu tolik bavit. Diskuze o dvou morčatech, které jsou ve skutečnosti jedním, neměla chybu. Musím přiznat, že bych na Dannyho měla podobné otázky:-) Doporučuji a jsem zvědavá na Heinleinovu Hvězdnou pěchotu.
„Řekl jsem: „Miláčku, to není praktické. Musím být blízko továrny. A kromě toho, zkoušelas někdy starat se o kocoura v městském bytě?“
„Ach tak, tohle. Podívej, miláčku, jsem ráda, žes o tom začal. Hodně jsem se toho teď o kočkách naučila, vážně. Necháme ho vykastrovat. Bude pak mnohem hodnější a v bytě bude úplně spokojený.“
Zíral jsem na ni a nevěřil jsem svým uším. Udělat z toho starého válečníka eunucha? Změnit ho v dekoraci ke krbu? „Belle, ty nevíš, co mluvíš!“
Snažila se mě uklidnit starým známým stylem „maminka to ví nejlíp“ a uváděla všechny argumenty lidí, kteří si pletou kočky s majetkem … jak ho to nebude bolet, že to bude vlastně pro jeho dobro, že ví, jak si ho cením a v životě by jí ani nepřišlo na mysl připravit mě o něj, že je to vlastně hrozně jednoduché a docela bezpečné a lepší pro všechny.
Přerušil jsem ji. „Proč to nezařídíš pro nás pro oba?“
PS. Díky Dveřím do léta jsem si uvědomila, jak hodně se svět může proměnit za pouhých 30 let. Zkusila jsem se vrátit do roku 1992 a změn je od té doby taky dost.
Milá oddechová kniha o cestování v čase. Příběh vynálezce různých robotických pomocníků, který je podveden svými společníky, a který se nechá uložit do studeného spánku na třicet let. Po svém probuzení v roce 2000 se pokusí vše napravit. Zajímavá a čtivá jednohubka.
Trochu zvláštní, ale přesto čtivá knížka. To ukládání ke studenému spánku a cestování v čase, trochu zvláštní. Hlavně jestli kocour našel ty dveře do léta...
Trošku atypický Heinlein, tohle je romanťárna jak stehno. Přesto jako časovka to funguje parádně a je to vtipné. Přečteno po dlouhé době podruhé, po zhlédnutí japonské filmové adaptace.
Taky by se mi zrovna nějaké dveře do léta hodily. Milá sci fi, nápaditá, lehká a s jemným vtipem. A s kocourem. Za toho jsou body navíc.
Na začátku jsem si říkala, že snad tohle sci-fi nedoposlouchám, přišlo mi to hloupě praštěné, bez nápadu a nebýt kocoura nepokračuji, ale od další kapitoly jsem se zaposlouchala a nechala se do vyprávění vtáhnout a přehodnotila jsem autorovo rozehrané a vtipné cestování v čase za účelem pomsty.
Štítky knihy
kočky roboti dveře cestování časem zrada vynálezy a objevy pomsta sci-fi americké rományAutorovy další knížky
| 2002 |  Hvězdná pěchota |
| 1984 | Dveře do léta |
| 1994 | Měsíc je drsná milenka |
| 2011 | Vládci loutek |
| 2020 |  Cizinec v cizí zemi |
Proč já s touto knížkou tak otálela? Je naprosto luxusní. Někdy se mi stane, že se v knihách o cestování časem trochu ztrácím. V těch, kde se sáhodlouze vysvětluje princip. Ale tady? Tady mě bavilo každé slovo a žádný nudný výklad se nekonal a ani nechyběl. Bylo to zábavné, napínavé, čtivé... prostě takhle má pro mě vypadat dobré sci-fi. Těch pět hvězdiček je skoro málo :-)