Diavolina: Vyprávění o Rusku
György Spiró
Mrazivá groteska vyprávěná ženou, která byla při tom. Diavolina (Olympiada Čertkovová), původně služka, později lékařka, sloužila řadu desetiletí Maximu Gorkému, nakonec se stala jeho ošetřovatelkou a poslední láskou. Spiró líčí hlasem této chytré a bystré ženy ruský a sovětský svět, svět Leninův a Stalinův, rozrůstající se v tablo revolucí, intrik, a hlavně bezpočtu mrtvých. Smrtelně nemocný Gorkij se po návratu do Ruska pokoušel Stalinovi zároveň vzdorovat i vyhovět, zachraňoval lidi a současně psal stalinisticky laděné články. Všechny postavy románu skutečně žily, i ty nejneuvěřitelnější situace se skutečně udály. Plejáda herců, spisovatelů, špiclů, dobrodruhů, lidí proplouvajících pohodlně životem i katů představuje svět, o němž jsme se domnívali, že odešel s 20. stoletím. Ale on trvá.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , Novela bohemicaOriginální název:
Diavolina. Regény, 2015
více info...
Přidat komentář
Tahle knížka je pro mně poněkud neuchopitelná. Nejsem znalcem ruských a sovětských reálií a tak nedokážu rozeznat, zda se jedná o beletristicky zpracovanou literaturu faktu, nebo autorovu fikci. V každém případě jsem se dočetl to, co jsem o Rusku očekával. Vypravěčka mě štvala tím, že každého měla hned prokouknutého až do morku kosti.
Začátek čtení byl krušný, souvislé vyprávění bez oddychových pomlk-kapitol, změť jmen, ze kterých vykrystalizovalo pár záchytných bodů v podobě hlavních postav, ale knihu jsem nakonec neodložila a suše černého vyprávění Čarodějničky jsem přišla na chuť.
Před pár dny jsem poprvé četl něco z díla významného současného maďarského spisovatele Pétera Nádase (výbor z novel a povídek Dům paní Kláry) a náhoda tomu chtěla, že se teď poprvé seznamuji i s dalším významným Maďarem, jímž je s Nádasem generačně spřízněný György Spiró (*1946). V češtině už od něj vyšlo několik románů (např. Pod značkou X) a je znám i jako dramatik, mne ale zlákal až jeho román Diavolina z roku 2015.
Spisovatel Maxim Gorkij (vl. jm. Alexej Maximovič Peškov, 1868–1936) patří k nejkontroverznějším osobnostem ruské/sovětské i světové literatury. Já jsem četl jen jeho slavné hry Na dně a Letní hosté a kdysi jsem se pokoušel číst často vysmívaný sociálně politický román Matka (a to mi tak nějak od Gorkého stačí). Gorkij, ve své době velmi úspěšný a proslulý prozaik, dramatik a básník, žil dlouhá léta (1906–1913, 1921–1928) v emigraci, hlavně v Itálii, a nebál se kritizovat bolševiky ani Lenina a pomáhat mnoha lidem. Současně však sloužil sovětské propagandě, zejména když se na Stalinovu výzvu v roce 1928 vrátil do Ruska, odkud ho vypudil Lenin. Byl také průkopníkem socialistického realismu.
Vypravěčkou Spiróova románu je Olympiada Čertkovová řečená Diavolina, která byla nejprve služkou v domácnosti Gorkého a jeho milenky, herečky Marie Fjodorovny Andrejevové. Pak se stala ošetřovatelkou a gynekoložkou a po letech odjela za Gorkým do Itálie jako jeho pečovatelka. Nakonec se stala jeho poslední láskou. Byla při všem, co Gorkij prožil někdy od počátku 20. století a tedy i při tom, co se tehdy dělo v Rusku.
Diavolina je útlý román (ani ne 160 stran) a až zamrzí, že není delší, protože některé příběhy, témata či postavy a jejich osudy by si zasloužily větší prostor; ale na druhou stranu právě v tom je jeho kouzlo a přednost: Diavolina vypráví strhujícím způsobem a nemá čas u všeho se zastavit stejně podrobně, vzpomínek je mnoho a také postav kolem ní a Gorkého je hodně. Je to vyprávění neveselé, místy mrazivě groteskní, o děsivých časech revolucí, intrik, budování sovětského státu, inscenovaných procesů a mnoha mrtvých, v němž samozřejmě nechybí ani bolševické zrůdy Lenin, Stalin či Zinovjev. Vyprávění o časech, jejichž hrůzy si musíme stále připomínat, aby se neopakovaly. Vyprávění ženy, která byla při tom.
Štítky knihy
stalinismus Rusko maďarská literatura spisovatelé Sovětský svaz společenské romány ruští spisovatelé
Autorovy další knížky
2016 | Žena, propánakrále! |
2022 | Diavolina: Vyprávění o Rusku |
1990 | Pod značkou X |
2018 | Kamenný žabák |
2012 | Jarná výstava |
Neoznačil bych to za grotesku, souhlasím ale s podtitulem. Ten je trefný. Diavolina zkrátka vypravuje v hektickém tempu o Gorkém, o tom, co zažila v jeho blízkosti. V záplavě jmen se čtenář ztrácí, já jsem se držel jen postav, které zabíraly více prostoru. Gorkij z knihy nicméně vychází jako postava, které bychom se nemuseli jen posmívat jako režimnímu spisovateli. 70%