Bonda
přečtené 1101
První den ve školce
2021,
Chiara Piroddi
Výborně! Je tu rada: "NIKDY neodcházejte potají nebo když vaše dítě zoufale brečí. Vždy jej utěšte. Mělo by od vás cítit pochopení, když brečí: to jej utiší." Tak už jen pro tento přístup doporučuji. Není běžný.... celý text
Ema se má
2021,
Martina Komárková
Je to vtipné a veselé povídání, ale nechápu, že hrdinka ve školce stojí na hanbě a že se to v knize používá jako komický moment (stojí na hanbě velice často). V tomhle bodu mi přijde nevěrohodná i zobrazená psychika pětiletého dítěte, které stání na hanbě ve školce bere s lehkostí. Osobně doufám, že tyhle ponižující praktiky se ve školkách už nepoužívají. Knihu nedoporučuju právě z tohohle důvodu a zdá se mi to jako škoda, protože jinak je knížka opravdu příjemná a ústřední holčička sympaticky podnikavá.... celý text
O modrooké holce a její školce
2000,
Vlasta Svobodová
Podle mě se autorka dokáže vcítit do prožitků pētileté dívky. Některé pasáže jsou zastaralé, pro rodiče může svět knihy představovat zajimavé retro. Asi tři dospělácké promluvy nebo plácnutí jsem cenzurovala, přesto knihu cením pro věrohodné zachycení dětského světa.... celý text
Nechci do školky! - Mimo domov
2018,
Alberto Pellai
Nelíbí se mi rada, že rodiče mají na vyzvání učitelky odejít ráno domů, přestože dítě ještě nepřestalo plakat. A chybí mi rada, aby rodiče zůstali s dítětem ve školce jako pozorovatelé, dokud to dítě potřebuje. Nebo aby jej na školku připravili. Aby předali dítěti kontrolu nad procesem separace. Aby se dítěte zeptali, jak to potřebuje, aby probíhal dialog (ideálně tedy i s učiteli). Kapku nerespektující je podle mě i text knihy určený dětem: bagatelizace obav.... celý text
Nemusím se školy bát
2016,
Lenka Vymazalová
Představení klasické školy (lavice, frontálka, známkování) pro děti, které čeká zahájení školní docházky. Hrdina prvňáček je snaživý a vzorný typ. Cítí se velice špatně, když jednou dostane čtyřku z písemky. Kniha mi evokuje pozitivně laděné výchovné prózy 19. století.... celý text
Muchlinka - Příběhy malé chobotničky pro zvídavé dětičky
2020,
Dominika Boček
Kniha se moc líbí pětileté dceři. Při čtení trochu opravuju stylisticky (občas složitá souvětí, šroubovanost), trochu bych měnila obsahově (nelíbí se mi důraz na roztomilost, která dává v příběhu dítěti moc ve vztazích s dospělými, nebo pozitivní pojetí poslušnosti...). Mrzí mě trochu třeba i to, že učení tu není představeno jako dobrodružství, ale jako nuda a otrava (a tenhle motiv se opakuje). V mnoha bodech ale naopak působí kniha pozitivně: zdůrazňuje hodnotu sebelásky, péče o přátelství, ukazuje základy práce s vlastními pocity, sympaticky vykresluje radost ze života v různých podobách. Básničky jsou opravdu velmi jazykově neumělé, ale vlastně mi to vůbec nevadí, mají půvab naivní poezie. Naučné dodatky ke kapitolám by si podle mě zasloužily drobnou jazykovou úpravu: zjednodušit, odstranit abstraktní výrazy. Přes to všechno se autorce podařilo vytvořit dílko velmi atraktivní pro dítě. Svět, který stvořila, má pro moje dítě očividně silné kouzlo.... celý text
Carly
1997,
kolektiv autorů
Jedna z mála metodik na téma vyhnanství a migrace, která je určena pro práci s dětmi od předškolního věku. Obsahuje podněty pro diskuzi po filmu a několik aktivit, které vrcholí stavěním koutů snů v prostoru třídy: děti si ve skupinkách po čtyřech až pěti vytvářejí svá snová zákoutí. S dcerkou jsme se dívaly na film, byl pro ni skličující (přestože končí dobře), nechtěla se mu pak už věnovat. S touto metodikou bychom pokročily o krok dále. Stavění doupátka by ji možná s filmem smířilo, aniž by se setřelo pochopení tématu. Záslužná publikace, doporučuji.... celý text
Velká kniha superschopností
2020,
Susanna Isern
Je to krásný nápad, ale nadsázka u nás sehrála negativní roli. Dcera začala mít pocit, že je úplně k ničemu. Jak by ne, když popsané děti jsou tak nesmyslně skvělé. Možná je dcera už schopná pochopit, co je nadsázka, ale stejně ji to frustruje.... celý text
Děti jsou taky lidi
2022,
Zdeňka Šíp Staňková
Trvalo to delší čas, ale knihu jsem si zamilovala. Je to jednoduché konstatování vážného problému, který bohužel pořád máme. Ve chvíli, kdy se ministr práce a sociálních věcí jako autorita vyjádří, že se nestydí za to, že své děti někdy uhodil, byť "mírně", není prostě nad čím váhat. Děti v naší společnosti očividně nemají tedy taková lidská práva jako muži nebo ženy. A to jsou fyzicky nejslabší. Když dospělý muž řekne, že se nestydí za to, že uhodil slabé dítě, které na něm navíc existenčně závisí (!), pak je něco hodně v nepořádku. S autorkou souzním i v tom, že nejen fyzické tresty, ale vůbec trest jako takový (zákaz, kárání) do zdravého vztahu nepatří. Pokud rodič trestá dítě, pak by tedy také dítě mělo trestat rodiče. Ale jak by se oba cítili? Pokud chceme, aby si děti v budoucnu uměly konstruktivně a s respektem k druhým vyjednat svoje zájmy, pak jim to musíme ukázat v rodině, a to právě zdravou komunikací s nimi. Tečka. To je vỷchova: ukázat, jak řešit emocionální situaci bez násilí, manipulace, příkazů, ovládání a moci. Trestem děti naopak učíme, že právo na prosazení svých zájmů má silnější a mocnější jedinec. V mé rodině je to v tomhle ohledu relativně ok (část prarodičů bohužel přemýšlí jinak, ale jejich vliv je omezený), ale bolestné jsou pro mě pasáže věnující se vzdělávacím institucím. Která školka skutečně představí pravidla dětem jako něco, co si mají společně s rovnocennými pedagogy vytvořit? Která školka dětem ukáže, že za pravidla má každé z nich odpovědnost, každé z nich je spolutvůrce pravidel? Zdá se mi, že školky naopak jedou v režimu: dítě, tu máš pravidla a pokud se chceš mít dobře, zachovej je. Pokud je porušíš, pak se ti dostane určitého diskomfortu: paní učitelka tě napomene, zamračí se, posadí tě stranou na time-out... A tak programujeme děti, aby byly pasivními vykonavateli toho, co po nás chce autorita. "Všechny děti mají v očích stejný bojácný a zahanbený pohled pokaždé, když se na ně dospělí zlobí. Všechny." A poslední důležitý bod: vzdělání řízené dítětem kontra vzdělání řízené učitelem. To je asi nejprogresivnější a pro mě nejmíň jasné. Ano, děti mají motor a touhu samy se učit, to je zřejmé. Ale neplatí to jen do určitého věku? Ano, učit dítě něco, co mu v tu chvíli nedává smysl a není na to vývojově připravené, není tak efektivní, jako když se něco dítě najednou touží naučit a nasává pak učivo jako houba. Pak se ale ztratí veškerá ta ohromná práce didaktiků, kteří vytvořili vzdělávací plány tak, aby na sebe učivo od první třídy po maturitu navazovalo v kruzích. Rozhodné ano bez "ale" říkám na druhou stranu tomu, že nahrazovat vnitřní motivaci (potěšení z učení) motivací známkami, pochvalami, strachem a touhou být přijat a oceněn je jasně negativní rys běžného školství. A ano bez "ale" se mi chce říct i na myšlenku, že není pro vývoj dítěte správné silou lámat jeho vůli nebo ho přesvědčovat, že někdo jiný ví lépe, co je pro něj samotné nejlepší. Velmi důležité se mi zdá i upozornění na to, že děti, které jsme naučili z principu poslouchat dospělé, jsou velmi snadno zneužitelné. A nakonec citát z pera Snowdena, který cituje i autorka: "Nechci být člověk, který se bojí jednat na základě svých morálních zásad. Lidé zůstávají pasivní a povolní kvůli strachu z možných následků svých činů, ale jakmile necháte odejít svou závislost na věcech, na kterých ve skutečnosti nezáleží – peníze, kariéra, fyzické bezpečí – můžete tenhle strach překonat." Je to náročný cíl, ale za mě se počítají i malé posuny tímhle směrem. Posuny k vnitřní svobodě.... celý text
Kdo postaví nejkrásnější domeček?
2021,
Steve Richardson
Dcera si knížku oblíbila. Pro mě jsou ilustrace trochu moc líbivé a z textu příliš čiší výchovný záměr a propagace... no, nejspíš kapitalismu. Čekám, kdy dcerka vyjádří podiv, že chudý chlapeček nedostal peníze na ledvinu, dokud se jeho malá sestra neprojevila jako schopná podnikatelka-vizionářka. Nebylo by trochu lepší darovat peníze na ledvinu i těm nemocným dětem, které nemají geniální podnikavé sestry? Zatím to dceru nenapadá a příběh i obrázky si velice užívá, tak jí je dopřávám.... celý text
Žvejkačky
2015,
Marka Míková
Mně to přijde mnohem víc uvěřitelné, představitelné, svěží a živé, než kdyby to byly perfektně se rýmující uhlazené žáčkovské verše. Tady je snad v každé básni nějaký dětský prožitek, formulovaný se stylizovanou dětskou povídavostí a neuhlazeností, jakoby spontánně a nehledaně. Já se cítím víc živě, když čtu tyhle verše, než když čtu rafinovaně vtipné básně s oslňující nápadnou pointou nebo rytmicky perfektně zařezávající dětskou poezii. Lidi se budou smát a tancovat a všichni se budem jenom radovat jen tak, prostě že jsme spolu a potkáme tam babičku a naše morče, papouška a psa a dědu Budem pít nápoje chlazené a jíst zmrzliny mražené A už nebudou žádné mrzutosti protože budem ve věčnosti Budem se chechtat jako pometla snad to tak bude, snad jsem to nepopletla (z básně Nebe)... celý text
Chci číst jako táta s mámou
2019,
Hana Havlínová
Opravdu pestrá nabídka řečových her. Například: dítě má za pomocí grimas ilustrovat čtený příběh; dítě kreslí postupně obrázek přesně podle textu, který mu čtete; dítě naslouchá příběhu a zvedá barevné kartičky podle toho, která barva je v příběhu zrovna zmíněna; dítě upozorňuje na chyby v popletené pohádce; dítě popisuje v přímém přenosu to, co právě děláte; dítě se podívá na libovolnou věc a zodpoví 5 otázek (popiš předmět, uveď podobný, co ti připomíná, z čeho se skládá, k čemu se hodí); dítě vymýšlí možnou minulost některé reálné věci (jablko z obchodu); dítě nechá pomyslně zmizet slovo a vymyslí pro jeho obsah nové označení; dítě vypráví pohádku, ale některá slova musí nahrazovat jiným; dítě vymýšlí příběh podle scénáře "co by se stalo, kdyby" (např. "kdybych vyhrál slona"); dítě tvoří knihu o svém oblíbeném zvířeti atd. Mnohé další aktivity jsou známé z metodiky kritického myšlení. Celkově zdařilá a inspirativní zásobárna her.... celý text
Čtení není žádná nuda
2014,
Olga Černá
Praktická příručka. Najdete v ní doporučené dětské knihy ke společnému veřejnému čtení a řadu testů a aktivit k použití ihned.
O slonovi, který se bál výšky
2014,
Robin Král
Veršovaný příběh s příjemnými ilustracemi. Malé slůně se bojí výšek, a proto mu nejdou cviky v manéži. Ztrápený odejde z domova a toulá se městem. Když se rozhodne vrátit, trochu bloudí. Krotitel jej přivítá laskavě a omlouvá se za netrpělivost ("Jsi ještě slůně, všechno chce svůj čas."). V závěru opravdu slon sklízí úspěchy jako radostný akrobat. Plný počet bodů za skvělé ilustrace, za klidný konejšivý tok veršů a povzbudivé vyznění.... celý text
