cawlo
přečtené 65
Černý beran
2000,
Jan Balabán
Černého Berana doporučuji těm, kterým by se z povídek Balabánových zachtělo překlenout k románu Zeptej se táty. Skládání příběhu z „mentálních střepů“ postav rozdělených do jednotlivých kapitol balancuje právě někde na pomezí mikropovídek a rozprášeného románu- jen nějaké to náměsíčné potkávání postav knihu pojí. Některé obrazy, zřejmě autobiografického charakteru, známe již z předchozích prací, zde se míhají podobně, totiž podobně v tom smyslu jako by byli konstitutivní pro Balabánův kosmos, jakési archetypy, zatuhlé artefakty vzpomínek. To se mi pak neustále při pročítání dalších jeho knih vracela Demlova „Velká kniha“. Už snad proto stojí za to přečíst si Černého berana. Čtenář bude do Táty vstupovat už poučen o základní barvy Balabánova výrazu, je-li to nutný.... celý text
