Dan16
přečtené 5
Darebák David
2005,
Francesca Simon
Darebák David - klasická, ale moderní a zábavná knížka pro všechny děti. Je mi 13, takže teď už ji samozřejmě nečtu, ale vzpomínám si na ni velmi dobře. Já sám jsem četl celkem, myslím, 5 dílů. U všech jsem se dokonale bavil, ale originální první vydání bylo zpracované nejlépe. On autorky Francescy Simon jsem četl pouze "Davida", ale kdybych byl menší, určitě bych neváhal a přečetl veškeré její další knihy, jistě by mě zaujaly stejně. Na této knize mě ale nejvíce bavily lumpárny, které David provádí především své úhlavní nepřítelkyni Zakyslé Zuzce a svému mladšímu bratrovi Vzornému Vítkovi. Promyšlené je i pojmenování všech postav: před křestní jméno postavy dodala autorka vhodné přídavné jméno se stejným počátečním písmenem, jako je právě jejich jméno křestní. Tato přídavná jména vystihují vlastnosti osob. Ilustrace v knize jsou poněkud bláznivé - ale co si budeme povídat, taková je i knížka sama.... celý text
Muž, který sázel stromy
2006,
Jean Giono
Naprosto strhující příběh o starém muži, který chtěl alespoň jedním malým činem přispět ke zkrášlení své, hádám, rodné krajiny. Příběh mě velmi zasáhl. Je neuvěřitelné, jak může jeden človíček spáchat takovou krásu. Škoda, že to byl pouze smyšlený děj, jelikož kdyby to byla pravda, opět bych začal věřit tomu, že člověk neumí a nemusí jen ničit. Je pravda, že to není žádná bichle jako Bible, ale i tak má své kouzlo. Knihu jsem měl přečtenou za 30 minut, takže pokud se ve vlaku nudíte, nehrajte hry na mobilním telefonu a radši se začtěte do mistrovského díla Jeana Giona. Ale pozor, ať nevystoupíte až někde na jihu Itálie, když jste chtěli jet na výlet do Prahy. Ale zpět ke knížce. Co se mi na ní nejvíce líbilo? Samozřejmě hlavně jedna jistá vlastnost této povídky, kterou je styl textu. Je to napsané velmi jednoduchou mluvou, zároveň ale protkané různými trefnými přirovnáními (např. "Jeho hřmění v kostrách stavení bylo mručením šelmy, kterou by rušil u žrádla." - str. 16). Je to jako zjednodušený výtah z autorova deníku, který je předělaný do takovéto formy. Možná ještě větším dílem jsou úchvatné ilustrace, které mě doprovázely po celou dobu čtení a dodávaly pocit, jako bych na zmíněných vysočinách byl přímo i s Elzéardem Bouffierem a společně jsme se procházeli ve stínu jeho "přirozeného" lesa. Kniha by měla jít příkladem celému lidstvu. Každý, kdo kácí jen tak stromy v pralese, by po přečtení Muže, který sázel stromy, pár stromů ušetřil.... celý text