danazeskolky
přečtené 551
Korálky v pupíku
1998,
Hana Poltikovičová
Je to už dávno, co jsem to četla, ale vzhledem k tomu, že mi to uvízlo v paměti a bez váhání bych doporučila k přečtení, tak to určitě stálo za to:-)
Malý pražský erotikon
2014,
Patrik Hartl
Souhlasím s níže uvednými hodnoceními. Jak píše Magnolia... psí náhled..., i "holubí přeměna" byla vtipná a i smutná (slzu jsem uronila). Obdivuji autora, jak s lehkostí a humorem dokáže popsat těžké a trapné situace.... celý text
Ženy, které rozdávají adventní věnce
2014,
Josef Pepson Snětivý (p)
Četla jsem ze zvědavosti, o čem to vlastně bude... A jsem ráda. Hodně rychle "to odsejpá", je tam zajímavá zápletka. Nejdřív jsem myslela, že půjde jen o sex, pak o něco nadpřirozeného, temného... Hmm, příjemná oddechovka.... celý text
Tichý útěk
2014,
Lena Constante
Tuto knihu bych doporučovala jednak jako povinnou četbu všem současným věznům, kteří si stěžují na špatné podmínky... A pak vlastně všem, kteří jsou pořád s něčím nespokojení a vzdychají, aniž by se pokusili sami něco zlepšit. Vězeňkyně Lena v sobě měla až neskutečnou vůli, mentální sílu a vůli zůstat svobodná alespoň svými myšlenkami.... celý text
Zamilovaný blázen
2007,
Roger Vadim
Kniha mě zaujala svou anotací, pak jsem se začetla a trochu jsem váhala, jestli mám číst dál - bála jsem se nějakého laciného příběhu z filmového světa. Naštěstí jsem pokračovala! A dobře jsem udělala:-) Zajímavý a čtivý příběh. Netvrdím, že je to nejlepší kniha, co jsem četla, ale hned jsem se začala pídit po další autorově knize a ono nic. Škoda. Nemusím mít vždy happy end, tady jsem však byla ráda, že to dopadlo dobře. Taková příjemná oddechovka mezi čtením jiných drsnějších knich (mezi Chatrčí a Tichým útěkem).... celý text
Chatrč
2009,
Wm. Paul Young (p)
Jsem něco mezi věřícím a nevěřícím člověkem. Knihu jsem přečetla téměř jedním dechem a poté rozpoutala diskusi mezi přáteli ohledně víry. Už dříve se někdo v komentáři zmínil, že mu kniha připomíná Hovory s Bohem (od Walsche) - souhlasím, ale nijak mi to nevadí. Naopak jsem dostala chuť znovu si Hovory přečíst. Je to hodně těžké téma... V některých pasážích (Taťka a spol.) jsem se trochu ztrácela, ale to ostatně Mack také. Každopádně si myslím, že pro někoho, kdo ztratí v životě dítě takovýmto zavrženíhodným způsobem, musí být téměř nepředstavitelné, že by mohl vrahovi odpustit... Přesto cítím, že jedině tak se s událostí může vyrovnat. "Odpustit neznamená zapomenout a neznamená to ani, že přestaneme mít vztek". Před deseti lety se mi také stala tragédie (i když nešlo o dítě) a myslím si, že by tenkrát přečtení knihy trochu pomohlo v pochopení. Hodně silný zážitek a každopádně na knihu určitě nikdy nezapomenu.... celý text
