danazeskolky
přečtené 551
Dítě číslo 44
2009,
Tom Rob Smith
Dávám plný počet hvězdiček, i když jsem knihu nedočetla. Nemohla jsem. Bylo to tak silné a dostávalo se mi to víc a víc pod kůži, že jsem z toho nemohla spát. A když jsem usnula, vstupovaly mi hlavní postavy do snu. Prostě některé knihy jsou pro mě nebezpečné.... celý text
Dopisy vnučce
2007,
Jiřina Šiklová
Nějak nemohu objektivně hodnotit, protože jsem odložila. Možná se k ní vrátím později. Něco mě rozčilovalo a do čtení jsem se musela nutit. A to jsem zažila na besedě úžasnou paní Šiklovou... Třeba příště dočtu.... celý text
Malá sestra
2007,
Martina Borger
Číst jen takovéto knihy, to by se brzy stal z člověka buď velký cynik nebo by se pominul rozumem. Čas od času však to dám, je mi z toho hodně smutno, ale důležité je připomínat okolnímu světu, že něco takového se opravdu děje a můžeme proti tomu zasáhnout.... celý text
Dobře mi tak
2014,
Radka Třeštíková
Amisa a Ivanaga vystihly úplně přesně. Jen dodatek: zprvu mě rozčilovalo, že autorka-žena píše za muže. I když už jsem to zažila vícekrat, nějak mě to dráždilo, hlavně to hodnocení, zda dotyčná má nebo nemá podprsenku - taky jsem měla pocit, že si autorka s někým reálným vyřizuje účty. Uvědomila jsem si, že když mi bylo 20, taky jsem se nechávala podobnými typy oslnit - a to mě asi rozčilovalo úplně nejvíc:-D (že jsem byla tak "blbá"). Některé momenty při čtení mi vadily, ale celkově mohu konstatovat, že tato kniha nezapadne do mého čtenářského bezvědomí.... celý text
Dřív než půjdu spát
2011,
S. J. Watson
Působilo to na mě natolik sugestivně, že jsem se uprostřed spánku vzbudila s myšlenkou, jestli si já sama pamatuji svoji minulost... Hodně mi to připomnělo období, když mi náhle zemřel manžel; člověk se po silném emočním šoku dostane úplně do jiné dimenze. To "nevědění" musí být příšerné! Jinak střed knihy mi občas přišel, že se trochu vleče, ale závěrečná třetina to "zachránila". Doporučuji (i když určitě ne všem čtenářům...).... celý text
Divočina
2015,
Cheryl Strayed
Knížka, na jejíž "další ušlé kilometry" jsem se těšila. Vracela jsem se ve vzpomínkách do svých putování (nepoměrně jednodušších :-)). Líbilo se mi vypořádávání se s otázkou smrti, hodně silný byl okamžik, kdy si dovolila se na mámu rozzlobit... Jak se zmínil někdo v předchozích komentářích, že to bylo zdlouhavé popisování..., vzpomněla jsem si na rumunský román Tichý útěk. Sice o něčem úplně jiném, ale ta zdlouhavost tam také byla a v obou knihách to je nutnost - pro důkladné pochopení.... celý text
Macocha
2014,
Petra Hůlová
Asi 5x jsem se přesvědčovala, že budu číst dál a pak jsem to v půlce vzdala. Trápila jsem se, působilo to na mě depresivně... Připadalo mi to, jako bych četla své básně z doby dospívání posunuté do dospělých kulis, ale narozdíl od mých stručných zhutnělých vět to bylo roztažené do více stran. Prostě to pro mě momentálně nebylo "ono" - a to mám Hůlovou ráda.... celý text
Vlhká místa
2008,
Charlotte Roche
Koupila jsem to jako recesní dárek k narozeninám a abych byla trochu v obrazu, začetla jsem se... a nakonec vydržela až do konce. Chvílemi se mi sice zvedal žaludek, znechuceně jsem prodýchavala, ale pak už jsem si nějak zvykla a začalo mě to bavit. Ta provokace, ty postřehy, pohybovaní se za hranou tolerovatelného... Věřím, že dost lidí, kteří potajmu dělají "podobné nepřístojnosti", vůbec nemají odvahu si přiznat, že je to vlastně vzrušuje, berou to jen jako zlozvyk, o kterém se nemluví... Jasně, dost věcí bylo přehnaných, ale co my víme? Kdo z nás našel vlastní mámu, která spolykala prášky a ještě měla puštěný plyn?... celý text
Tři vraždy a král
2012,
Daniela Fischerová
Nečtu moc detektivky, tato mi byla doporučena a nelitovala jsem. Docela jsem se příjemně bavila. Klidně si přečtu od DF nějakou další (mám v plánu Happy end). Ráda střídám témata a tohle mi fakt přišlo v pravou chvíli. Obešla bych se sice bez ní, ale přistihla jsem se, že se těším na chvilku, kterou si "urvu pro sebe" a budu číst.... celý text
Hostinný dům
2012,
Karel Klostermann
Chtěla jsem vědět, jak píše, sáhla jsem tedy po této útlé knize a začetla se... Příjemné překvapení. Líbilo se mi. Nevím, jestli by mě zaujaly i ostatní knihy, ale tato měla lehkou kriminální zápletku, hezké líčení venkovských lidí, zvyků... Fakt to bylo příjemné.... celý text
1848! - Rok hrdinů, milenců a zrádců
2014,
Otomar Dvořák
Nějak jsem neměla tu správnou náladu na čtení této knihy, tak jsem odložila. Mé hodnocení tedy není objektivní.
Čtvrtky v parku
2014,
Hilary Boyd
Kniha se mi nelíbila. Dočetla jsem asi do 80. strany, pak nechala dva dny odležet a vzdala. Jen jsem přecejen byla trochu chycena dějem, tak jsem udělala to, co zatím dosud nikdy: prolistovala, přečetla tu a tam kousek a pak konec. Závěr mě nepřekvapil. Chápu, že se někomu takové čtení může líbit, je to oddechové, jsou tam zakomponované různé rodinné problémy a strasti...; já jsem však asi už víc zmlsaná. Některé dialogy mi připadaly hodně naivní a jen tak klouzající po povrchu... Taky mě rozčilovalo chování některých lidí, prostě jsem jim to nevěřila. Např. nechápu, jak mohla hlavní hrdinka vydržet 10 let mlčet o svém intimním životě i před svou nejlepší kamarádkou?... celý text
