Denaille
přečtené 652
Soumrak království
2013,
Morgan Rhodes (p)
Knihu jsem si půjčila, jelikož jsem ji tady v databázi objevila a zaujala mě vysoká červená čísla v hodnocení. Říkám si: "Že by konečně nějaká fakt dobrá fantasy sága po dlouhé době?" Začala jsem číst a měla jsem několikrát chuť knihu odložit a vzdát to. První polovina knihy mi přišla hodně hloupočká... a pak jsem si uvědomila: "Ono je to vlastně zařazené jako kniha pro děti a mládež. Tak to ještě zkusím." A dobře jsem udělala. Nakonec celkově jsem si knihu opravdu užila, být ve stejném věku jako hrdinové, nejspíš bych ji ohodnotlila lépe, ale ani tak ne plným počtem hvězd. Druhou polovinu knihy ano.... celý text
Pomsta & rozbřesk
2016,
Renée Ahdieh
KONEČNĚ!!! Kde jsi doteď byla Reneé? Šeherádu jsem milovala, když jsem byla malá. Dokonce jsem si ji podle jakési filmové komediální adaptace vydupala jako kostým na maškarní ples pro děti. A asi tady není žádná z nás, která by alespoň jednou v životě nezatoužila být princeznou. Ale to, co jsem zažijete u klasických pohádek (nebo jako protiklad můžu vybrat Selekci) není ani ze třetiny to, co zažijete u tohoto příběhu. Až budu mít dospívající dceru, tohle jí budu hnát pod ruky a ne ty ukňouraný slepice, co najdete v 99% všech dnešních knihách pro náctileté slečny. Zamilovala jsem se do postav, jak píše Samira do barevného příběhu plného poučných momentů, které každý z nás najde ve vlastním životě, ale hlavně... hlavně jsem se zamilovala do hlavní hrdinky, která ačkoliv je jí v příběhu 16 let, má hlavu na svém místě a i já bych chtěla mít tolik její odvahy, prostořekosti a důvtipu, a to jsem o kolik let starší. Nevidím problém v tom, že se postavy nechovaly přiměřeně svému věku. Spíš cítím, že je potřeba, aby této věkové kategorii stály vzorem alespoň vymyšlené postavy, když už se na spoustu věcí dnes nehraje. A částečně souhlasím i s komentářem Kiisaki. Dokázala bych si to představit také ještě lepší. Ale je to konečně světlo ve tmě v haldě spousty tupých příběhů a tupých hlavních hrdinek. A já chci, aby takových knih bylo víc a ta úroveň rostla.... celý text
Golema a džin v New Yorku
2014,
Helene Wecker
Asi už několikrát zaznělo, že jde o kouzelný, romantický příběh. Ano, ale já v něm vidím ještě daleko víc. Autorce se podařilo téměř dokonalé dílo, které mi bude ještě dlouho ležet v hlavě. Džin a Golema, ačkoliv nebyli lidé, byli prostředkem, jak vyjádřit, čím vším se lidé v životě potýkají. Ať už jde o vztahy, kdy náš charakter a temperament je posuzován někým, kdo je úplně jiný než my, tak o sny a cíle, kterých chceme dosáhnout. Ukazuje nám zrcadlo, ve kterém vidíme, v čem chybujeme a neustále přemýšlíme o tom, kdo má pravdu. Nebo je to vše dané nějakým vyšším záměrem vůči kterému jsme bezbraní a nemůžeme změnit směr? Spíše než romantickým příběhem pro mě byla kniha velmi zajímavým fantasy filosofickým počinem, který nenáročně rozdmýchal moje mozkové závity a donutil mě opět přemýšlet o tom, jaký je smysl našeho života.... celý text
Ocelové žezlo
2006,
Juraj Červenák
Po Roganovi jsem se pustila do Bohatýra a musím říct, že mám z toho lepší pocit. Je to daleko příjemnější a záživnější čtení s trochou nostalgie. Rogan byl více mytologickým počinem řekla bych, zatímco Bohatýr mi připadá více historičtější, i když co se mytologickým prvků týče, nezůstává pozadu.... celý text
Šeptající lebka
2015,
Jonathan Stroud
Druhý díl mě nezklamal, naopak možná ještě více překvapil než ten první, ačkoliv jsem si byla opět padouchem docela jistá, do poslední stránky jsem byla na pochybách. Jde o skvělé detektivní příběhy s nádechem hororu, které momentálně vnucuju mojí náctileté sestře. A mít děti kolem deseti let, tak to nutím i jim. :D Jediné mínus má počet vydaných knih této série, pár mi jich ještě chybí.... celý text
Kvílející schodiště
2014,
Jonathan Stroud
Jonathan Stroud patřil mezi mé nejoblíbenější autory v dobách mých náctiletých let. Trilogii Bartimaeus jsem četla několikrát a tak jsem si říkala, jestli si mám kazit tento dojem knihou opět určenou pro mladší čtenáře, když já už před pár lety překročila dvacítku. Ale zvědavost mi nedala. A opět jsem se nostalgicky vrátila do mého dětství, kdy jsem dokázala nad knihou strávit celý den a ponořila jsem se do úplně jiného světa. Líbí se mi styl, jakým Jonathan píše. Jeho knihy, ačkoliv jsou určeny pro děti, nejsou naivní. Dívá se na děti jako na zodpovědné, samostatné jedince, kteří mají svůj život plně pod kontrolou. Pro spoustu dospělých je těžké považovat desetileté dítě jako sobě rovného a vzpomínky na to, jak oni v tomto věku vnímaly svět se postupně ztrácí. Čím je člověk starší, tím má dojem, že byl v tom věku pořád ještě hloupé děcko. Ale Jonathan kápl do noty spousty dětem. Alespoň já měla v deseti pocit, že bych dokázala cokoliv. Jde vidět, že Jonathan Stroud miluje Londýn, který si zvolil znovu jako kulisy svého příběhu. Ale džiny vyměnil za duchy a mě se tento trochu strašidelný příběh opravdu líbil. Vyústění příběhu jsem sice odhalila již v polovině knihy, ale být o pár let mladší, možná by mě ani nenapadlo o tom přemýšlet, protože jsem si příběh opravdu užívala a to už na to opravdu nemám roky. :D... celý text
Potopená města
2014,
Paolo Bacigalupi
Potopená města jsou určitě lepším dílem než Prachožrouti. Daleko víc emocí, daleko víc napětí. Myslím, že hlavním motivem bylo ukázat, jak moc jsou věci pomíjivé a že si kolikrát ceníme věcí, které nemají vůbec žádnou cenu.... celý text
Prachožrouti
2013,
Paolo Bacigalupi
Příjemné počtení. Obsahem spíše pro mladší čtenáře, než jsem já, ale i tak oceňuji zajímavý nápad. Námořnické fantasy to bylo vždycky moje, tak snad se to v dalších dílech posune tímto směrem. Dýchá to stejnou atmosférou jako Dívka na klíček.... celý text