Eigis přečtené 1623

Kámen rozluky. Kniha první 1997, Tad Williams (p)

Začátek knihy je stejně jako první díl poměrně vleklý a je spíše zaměřen na osobnosti hlavních hrdinů celé série. Jakmile se, ale všichni vypadají na cestu, děj se začíná opět rozjíždět a ačkoliv kniha neosahuje dějově významnější části má vcelku napínavý a otevřený závěr, který čtenáře donutí začíst okamžitě číst další díl.... celý text

Trůn z dračích kostí 1996, Tad Williams (p)

Jako první díl poměrně rozsáhlého eposu, obsahuje tato kniha poměrně dlouhou a dějově málo záživnou část, která seznamuje čtenáře s hlavními hrdiny a jejich povahami, představuje svět ve kterém se odehrává včetně jednotlivých ras a národů. Někomu kdo ji hodnotí bez znalosti dalších dílů může snadno připadat zbytečně vleklá, nudná a o ničem. Já ji ovšem po přečtení celé série, musím hodnotit nanejvýš kladně, důležitost řady věcí Vám totiž dojde ve chvíli kdy čtete určité části dalších dílů, které by se bez takto podrobného základu neobešli. Záver knihy navíc obsahuje pád hradu Haiholt a získání meče Trn, které patří mezi nejlepší části celé série.... celý text

Pašeráci na Dunaji 2002, Jules Verne

Díky sběrateli a významnému členu společnosti Julese Verna Pieru Gondolovi della Riva bylo nalezeno několik neznámých autorových děl, mezi nimi i román Pašeráci na Dunaji (ve francouzském originále „Le beau Danube jaune“). Svou sílou, vynalézavostí a nenadálými zvraty se tento dobrodružný román řadí k největším dílům Julese Verna. I objevení této knihy je samo o sobě román. Po své smrti v roce 1905 zanechává Jules Verne pět dokončených a nevydaných románů, mezi nimi i „Le beau Danube jaune“. Jeho syn Michel na žádost vydavatele Julese Hetzela tyto texty upravuje: škrtá celé strany, přidává nové kapitoly, vymýšlí další postavy. Smazává každou stopu fantazie a napětí. Nic už nedává tušit génia velkého Julese Verna. Takto upravený text vychází v roce 1908 pod názvem Lodivod na Dunaji a nemá úspěch. Oprávněně. Čtenáři nepoznávají styl Julese Věrna. Vzniká podezření, že jde o podvrh, a jen taktak nedojde k soudnímu procesu. V roce 1978 získává Piero Gondolo della Riva, jeden z nejslavnějších „vernovských“ badatelů, od Hetzelových dědiců strojopisné kopie zmíněných pěti rukopisů. Když je srovná s vydanými romány, objeví obrovský rozsah provedených úprav. Z jeho popudu vzejde myšlenka na zveřejnění originálních, autentických verzí, kterou v omezené edici, určené především svým příznivcům, realizuje od roku 1985 společnost Julese Věrna. S mimořádně poutavým románem Pašeráci na Dunaji se pak široká čtenářská obec ve Francii seznamuje teprve v roce 2000. Nechybí tu nic: dobrodružství, záhada, zločin, všechna tato témata, autorovi drahá, se rozvíjejí v celém vyprávění, zasazeném do šedesátých let 19. století. Jules Verne často psal nesoustavně a v dalším pokračování někdy zapomínal na předcházející data a epizody. Namísto stálého ověřování si při každé pochybnosti zaznamenal do textu otazník „?“, aby při korektuře věc uvedl na správnou míru. Pokud šlo o nějakou neznámou podrobnost, například vzdálenosti, počet obyvatel a pod., nechával bílé místo k pozdějšímu doplnění. Všechny znaky „?“ byly odstraněny: buďto autorova pochybnost nebyla oprávněná a údaj byl správný, nebo byl omyl naopak zřejmý, a byl tedy opraven. Naproti tomu bílá místa byla respektována a označena „(…)“. Někdy chybělo slovo jen nedopatřením. Pak bylo doplněno, ale dáno do závorky, aby se naznačila jeho absence v originále.... celý text