espesita
přečtené 331
Harry Potter a relikvie smrti
2008,
J. K. Rowling (p)
Některé knížky prostě člověka neomrzí číst, i když vlastně ví, jak skončí... Skvěle propracovaný děj, logické zakončení celého příběhu. Někdy mě fascinuje, jak do sebe všechno přesně zapadá, jako by to tak bylo v plánu od samého počátku.... celý text
Jan Neruda - V dopisech i vzpomínkách
1980,
Alois Hůlka
Na podobných vzpomínkových knížkách a edicích dopisů je nejkrásnější to, že ukazují osobnosti, které máme zažité ze školních lavic jako "úctyhodné velikány české literatury", kteří jako by neměli žádný život mimo pero a papír, z té lidské stránky. O Nerudovi jsem se třeba dozvěděla, že měl rád a sbíral české granáty, že skvěle tančil a že rád dával lidem ze svého okolí různé dárečky, že ačkoliv měl ve stáří problémy s nohama, chodil denně na dvě procházky a že se nechával doprovázet veřejným posluhou, kterému platil 70 krejcarů. A právě tyhle "nepodstatné informace", které se do učebnic nedostávají, z něj dělají skutečného člověka. A proto se mi tento uzoučký svazeček líbil :)... celý text
Pán moru
2005,
Paul Doherty
Číst se to dá, ale příběh je takový nijaký. Zápletka by mohla být zajímavá, kdyby byla lépe propracovaná a závěr nebyl tak uspěchaný. Z dialogů se člověk vlastně nic pořádného nedozvěděl. Až na konci knihy jsem si uvědomila, že i přes to, že se v příběhu objevuje celkem dost postav, žádná z nich není vlastně hlavní. Všechny se objevují jen na chvilku a jejich příběhy jsou takové nějaké neúplné, že čtenář nemá možnost k některé z nich víc přilnout. Zdá se mi, že autor věnoval mnohem víc prostoru popisu středověké Číny, jejím zvyků, jídlu, přírodě, architektuře atd., než samotným hrdinům.... celý text
Křižovatky smrti
2015,
Elly Griffiths
Oddechová četba... Nic světoborného, děj je celkem předvídatelný, pachatel se dá odhadnout prakticky při prvním setkání. Mně osobně pak ještě třeba při četbě ruší ten přítomný čas. Přesto to není špatný příběh. Oceňuji přiměřený počet stran i propojení s archeologií je mi sympatické.... celý text
Pátá oběť
2019,
Jonathan Dylan Barker
Velmi dobře napsaná kniha :) Děj se posouval přirozeně, bez hluchých míst a samozřejmě neustále překvapoval, především ve druhé polovině. Líbilo se mi pozvolné odhalování motivů a spojitostí v posledních kapitolách. Naopak mě při čtení trochu rušilo příliš mnoho přesných detailů, jako např. značky a typ aut, rychlého občerstvení, elektroniky apod. Člověk má pocit, že je něčím důležité, aby si vybavil danou věc přesně, ale ve výsledku je vlastně jedno, jakým jeli autem, nebo jaký měli počítač... Předchozí knihu jsem nečetla (a nemyslím, že by to vadilo, to podstatné jsem se dozvěděla i tady) a neměla jsem v plánu číst ani další, ale po poslední kapitole váhám. Přece jen červík zvědavosti hlodá :)... celý text
Uvnitř mé hlavy: Co když jsem si tě vymyslela?
2016,
Francesca Zappia
Příběh typicky ve stylu amerických filmů pro puberťáky... Čtivý, v jistém smyslu napínavý a hlavně úplně schizofrenní :) Člověk si tak nějak nikdy není stoprocentně jistý, co je skutečné a co ne.... celý text
V zemi stínů
2018,
Elizabeth Kostova
Kniha se četla velice pomalu, ale odložit ji tak nějak nebylo možné. Silný příběh na téma, o kterém se tak často nemluví, i když je spojeno s historií všech zemí dřívějšího "východního bloku". Zajímavé také bylo číst, jak zvláštní jsou pro Američanku věci, které my považujeme za běžné (lípy, čápi, barevné domy...). Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že příběhu přece jen něco chybělo; rozhodně ve mně nezanechává takové nadšení jako Historička, kterou jsem četla před lety.... celý text
Velmož tří králů
2008,
Jiří Hanibal
Musím souhlasit s názorem, který se tu už několikrát objevil, že jde o převyprávění příběhů paní Vaňkové. I když jsem si při čtení neustále opakovala, že jde o historicky dané události a nic moc nového tam vymyslet prakticky nejde, podobnost některých scén (které kronikáři rozhodně zachytit nemohli) je do očí bijící. I kdyby nebylo s čím srovnávat, styl téhle knihy mi prostě nesedl. Neustále jsem měla pocit, že jde jen o převyprávění historie, ke kterému hrdinové občas dodají nějaký ten strohý komentář. Dialogy byly takové nijaké - nemastné, neslané. Příběh v tomto podání ve mně bohužel nevzbudil žádné emoce, které realita tehdy před staletími určitě nepostrádala.... celý text
Strom duchů
2019,
Barbara Erskine
Obecně mám ráda příběhy, kde se minulost prolíná s přítomností. I tahle kniha se mi vcelku líbila, ačkoliv ke konci začínal děj trochu váznout. První polovina byla skvělá, čtivá a pořád udržovala ve střehu. Po polovině knihy začal pocit napětí klesat a do čtení jsem se musela nutit. Myslím, že kdyby měla kniha tak o sto stran méně a vyškrtaly se naprosto zbytečné scény, byla by mnohem lepší.... celý text
