Farao
přečtené 146
Norské dřevo
2005,
Haruki Murakami
Kniha byla pro mě bohužel velké zklamání. Při čtení jsem měl chvílemi dojem, jako kdyby tu knížku snad psalo 10leté dítě, hlavně když se jednalo třeba u popisování okolí atd., ale pak mi došlo, že je japonština ve svém duchu psaní trošku strohá oproti češtině, takže tohle jde i na vrub překladateli, že se s tím lépe nepopral. Z knihy bylo ovšem patrné, že autorova silnější stránka je hlavně v čistých dialozích. Postavám ovšem chyběla nějaká větší psychologická hloubka, dějová linie žádné složitosti na zmatení čtenáře ve své zápletce nenabídla, a tak si knihou bez problému projdete od začátku do konce a nemusíte se bát, že byste něco nepochopili. Mě právě tohle naopak strašně nudilo. Ani autorův pokus pomocí Norimberského trychtýře čtenáři vysvětlit, že smrt je prostě součástí života, mě nenadchla. Když to hlavní hrdina zopakuje asi potřetí v krátkém sledu, tak už pak máte strach otočit na další stránku, protože už vidíte, že to tam bude po čtvrté. Shrnuto: Kniha má největší přínos hlavně pro dospívající mládež věkově kolem střední školy, kterým může pomoci trochu otevřít oči na cestě do života. Díky nenáročnosti četby je také kniha vhodná pro kohokoliv, kdo nehledá něco příliš k zamyšlení či psychologické drama. Kvůli neobratnému překladateli se mohou některé pasáže knihy možná hůře číst a trošku chybí větší dějový spád, ale to je asi tak vše.... celý text
