FirstDaw8ID přečtené 264

Prokletí vran 2017, Paul Tobin

Ačkoliv se mi první dva zaklínačské komiksy líbily, kresba ve třetím díle je na jiné úrovni, detailnější a hravější. Grafické ztvárnění Geralta mi přišlo v prvních dvou komiksech odpovídající vzhledem ke knihám, zde je Geralt uzpůsoben herní sérii a to včetně Ciri a Yennefer, přesto jsem však spokojen i s touto jeho podobou. Příběh je svižný, poutavý a tvůrcům se krásně podařil zakomponovat starý známý příběh o strize do nového příběhu skrze Geraltovo vyprávění "na pokračování", což bylo osvěžující oproti předchozímu komiksu, který byl příběhově v podstatě jen převyprávěním už napsaného. V Prokletí vran se vyskytuje spousta povedených flashbacků, které nenarušují, ale naopak doplňují hlavní příběh, včetně toho o princezně Addě. Návaznost jednotlivých okének je opět lepší, ne v díle předchozím a líbily se mi i některé "experimenty", třeba souběžné grafické vyprávění dvou cest - jedno o Geraltovi a Yennefer, druhé o Elidovi. Jedná se pouze o 3 - 4 strany, ale přišlo mi to nápadité a zamlouvalo se mi to. Tentokrát není na konci komiksů žádný bonus v podobě nahlédnutí za oponu tvorby komiksu, ale tento díl je tak příběhově nabušený, že to snad ani nevadí.... celý text

Liščí děti 2016, Paul Tobin

V druhém komiksu se čtenářům dostává do ruky příběh, který nejspíš důvěrně znají z Bouřkové sezóny, čili vlastně dostanete grafickou adaptaci s několika menšími změnami v příběhu, což trochu zamrzí, čekal jsem, že si opět přečtu nový, originální příběh ze světa Zaklínače. Styl kresby po prvním díle nepřekvapí, stejně tak pojetí vzhledu Geralta (nad kterým se spousta lidí vztekne, ale mně sedí). Některé kresby jsou opravdu výjimečně povedené, jiné jsou zjednodušené, jako už to bylo v prvním díle. Občas jsem se musel při čtení vrátit, kvůli zvláštní návaznosti jednotlivých okýnek, přijde mi, jako když si chtěli autoři ulehčit přechody mezi jednotlivými pasážemi a tak to vzali zkratkou, která ovšem komiksu škodí. Bohužel v tomhle díle chybí "nahlédnutí za oponu" ve stylu minulého, kde bylo alespoň vidět několik návrhů stránek a obálky, zde autoři umístili jen pár artworků (a to navíc z her) a to pro mě přidanou hodnotu příliš nemá. Jinak ale hodnotím opět kladně.... celý text

Skleněný dům 2015, Paul Tobin

Na to, že není příběh od Sapkowského, se drží vyprávění v duchu knížek, což mě příjemně překvapilo. Určitě je ale ve scénáři cítit, že se snažili Zaklínače představit i lidem, kteří do styku s touto knižní/herní/seriálovou ságou ještě nepřišli do styku a tak tu Geralt během boje zároveň vysvětluje jednotlivá znamení a je značně poznat, že míň "máchá mečem" a celkově je o něco víc "užvaněnější". Po vizuální stránce je komiks správně potemnělý, což odpovídá nádechu příběhu, postavy a příšery jsou zpracovány skvěle. Autor ilustrací používá při kresbě postav v dálce až přílišné zjednodušování, ale mimo to je to opravdu pastva pro oči, hrobice je opravdu ohavná a ačkoliv dle komentářů má spousta čtenářů jiný názor, mně Geraltův vzhled nijak nevadil, navíc mi připomínal jiné ztvárnění - od Jany Komárkové z knížek v českém vydání. Způsob pojetí humoru v komiksu mi sedl a určité erotické scény jsou vyvedeny citlivě, nijak extra explicitně (což mi připomnělo opět knížky, kde často byly zmíněny dost kulantně, nijak vulgárně). Vazba i papír jsou kvalitní, potěší také pár bonusových stránek se skicami a krátkým popisem (jen mě zarazilo, že kresby odkazují na konkrétní strany, ale ty číslované nejsou), celkově jsem tedy spokojený.... celý text

Ostrov 2019, Sigríður Hagalín Björnsdóttir

Silný námět rozpadu společnosti, který je navíc opředený velkou záhadou, proč a jak Island ztratil kontakt s okolním světem. Tahle záhada a postupné servírování střípků celkového obrazu vás vtáhne do děje, prvních 80 stran opravdu hltáte, prolínání s Hladovem působí možná pro někoho lehce zmatečně, ale zkušený čtenář už zpočátku pozná, o co se jedná. V dalších částech kniha stále dobře odsýpá, prvotní napětí vyprchává a nahrazuje ho pocit sklíčenosti nad tím, že to určitě dobře nedopadne a myšlenky na to, proč průběh událostí připomíná v lecčem korona-virovou krizi. Ke konci mi přišlo směřování k závěru knihy uspěchané, určitě si příběh zasloužil ještě víc rozvést, s koncem samotným jsem víceméně spokojený byl. Je to trochu jiné postapo, než člověk běžně čte a člověk si musí zvyknout na všechna ta islandská jména, ale určitě můžu knihu doporučit, zvlášť teď po pandemii, některé souvislosti jsou až děsivé. Jsem zvědavý, zda vyjde v češtině i autorčin další román, Slovo Boží. SPOILER: Jak už jsem zmínil, pasáže z Hladovu mi přišli povedené, servírované správně pomálu k dotvoření atmosféry, takže člověk jen tuší, že příběh zřejmě nedopadne úplně optimisticky, ale ačkoliv autorka neříká, o kom vypráví, je brzo jasné, že se jedná o Hjaltiho, což zřejmě nebyl záměr, když se jméno odhalí až na straně 221... Hodně čtenářů si stěžuje, že není vysvětleno, co se doopravdy stalo, ale vzhledem k tomu, že se jedná o příběh očima Islanďanů, určitě to nepovažuji za chybu, spíš naopak.... celý text