ggm
přečtené 37
Africké květiny - Swingující samomluvy
2016,
Vladimír Kouřil
Vynikající kniha od vynikajícího znalce jazzu a jeho různých fúzí s jinými žánry (klasická hudba, rock). S přesahem i literárním, výtvarným (každá kapitola je uvedena ukázkou např. Hrabal, Márai, Pamuk, Jackson Pollock). Cenná je i v tom, že Vladimír Kouřil má neskutečně "naposloucháno" nejen z nahrávek, ale čerpá i z řady osobních koncertních zážitků (Miles Davis). Je zde mnoho odkazů na poslech řady hudebních skladeb. Díky panu Kouřilovi jsem tak objevil "spoustu" krásné muziky... P. S. A na obálce ilustrace Jiřího Šlitra.... celý text
Nemajetní
2016,
Szilárd Borbély
Strhující, syrové, neopakovatelné - jedinečná a jediná próza Szilárda Borbélye. Skvělý počin Odeonu a vynikající překlad Roberta Svobody. Donedávna jsem si myslel, že jde o jednu z nejdepresivnějších knih nejen maďarské literatury až do přečtení Kurátora od György Konráda z r. 1969. Obě knihy jsou mistrně napsány a skvěle přeloženy. Podle mě kánon nejen evropské, ale i světové literatury. Kolik ještě takových nepřeložených zásadních knih zbývá?... celý text
Kurátor / Zakladatel města.
1996,
György Konrád
2 názory se kterými se ztotožňuji po četbě Kurátora ve skvělém překladu Anny Rossové (kniha měla vyjít v roce 1972 v nakl. Odeon, vydání bylo z ideologických důvodů zrušeno): 1. Karel Hvížďala: Politologové ve staré Evropě obyčejně jmenují tři spisovatele ze střední Evropy, které považují za původce duchovní vzpoury, která předcházela událostem roku 1989. Jsou to Polák Czeslaw Milosz, Čech Václav Havel a Maďar György Konrád. Byli nejen nejslavnější, ale i duchovně nejsvobodnější: nikdy nepatřili žádné politické straně, nebyli církevními hodnostáři ani si nikdy nezadali s uzurpátorskými režimy, v kterých žili... 2. Evžen Gál (hungarista a znalec maďarské literatury): Kdybych měl někomu doporučit nějakou strhující četbu z maďarské literatury, Konrádův Kurátor by byl rozhodně v nejužším výběru takových knih. A i kdyby György Konrád kromě tohoto svého románového debutu z roku 1969 už nenapsal vůbec nic, i tak by se jednoznačně zapsal do maďarského literárního kánonu...... celý text
Táhni k čertu, otče
2020,
Josef Winkler
Skvěle napsáno i přeloženo!!! Nacionalismus a malost bigotního poválečného rakouského venkova. Traumata dětství. Rakouská literatura par excellence po boku Thomase Bernharda.... celý text
1001 knih, které musíte přečíst, než zemřete
2011,
Peter Boxall
Ukažte mně jinou knihu, která u nás kdy vyšla takto přehledně chronologicky a graficky (s obálkami např. 1. vydání, zobrazením autorů a tipy na česká vydání) o světové literatuře ? Z těchto důvodů přes všechny vady (překlepy, důraz na anglofonní literaturu, někdy nepřehledné recenze) dávám 100%.... celý text
O trudném konci Marie Večeřové a korunního prince Rudolfa
2015,
Helena Černohorská
Mimořádná prozaická prvotina. Především je to knížka se silným lidským příběhem v dnešní záplavě postmoderní literatury. A takovým způsobem napsána, že se od ní nemůžete odtrhnout. Název trochu mate. Tématem jsou osudy osamělých stárnoucích zdánlivě obyčejných lidí na venkově, lemované 1. světovou válkou až po procesy v 50. letech. Hlavní postavy pan Josef a pan Macínek, nakonec i paní Racková mají "pábitelské rysy". A ještě jedno srovnání, nedávno jsem četl Guvernantku od renomovaného Vladimíra Macury a kniha Heleny Černohorské dosahuje této kategorie. Právem nominace na Cenu Jiřího Ortena 2016. O knize nazvané O trudném konci Marie Večeřové a korunního prince Rudolfa porota napsala, že si zaslouží ocenění za konzistentní styl, nečekanou starosvětskost a vlídnou jinakost. Jednoznačně doporučuji ke čtení.... celý text
Dům a vítr
2015,
Héctor Tizón
Odraz Tizónovy duše. Kniha, která Vás bude pronásledovat... Je to mé první setkání s Argentincem Tizónem - jedním z největších současných španělsky píšících romanopisců, vyznamenaného řadou mezinárodních literárních cen a který byl u nás dosud takřka opomíjen. Kniha s autobiografickými rysy (autor začal psát román během svého vyhoštění z Argentiny v Madridu) působí mimo jiné svou zvláštní jazykovou strohostí a syrovostí.... Nosné téma knihy je nucený útěk ze země do exilu : "Mé úsilí bylo zarputilé či šílené : před odchodem jsem si chtěl zapamatovat každou píď této země. Zemi jako tělo milované ženy, každý kámen, nebo cestu, každé malé stavení, prchavý a věčný sloup kouře....Mé dětství na klíně indiánské chůvy..." V rámci cesty - loučení je to i putování od způsobu života v městské civilizaci ke "kořenům, klidu krajiny" provinčního života : viz. str. 108, 109 : "To, co nacházíme dnes v ulicích, zřejmě není život, ale jen dějiny. Tohle byla útěcha bezbranného člověka, člověka stejného skoro jako všichni ostatní, který zapudil posvátno kvůli rozumu a který již posvátno v rozumu nevidí... Ulice, města, areály plánované estetikou, asepsí, politikou. Také vytvářené myšlenkami, útlakem, policií, konkurencí a smrtí. Zabezpečení pořádku, který nás dovádí jen k šílenství či hlouposti.....". Z návštěvy provinční vesnice Rinconady, viz. str. 47 "Starý Félix spí nehybně jako kámen. Pro lidi jako on existují jen dny a noci. Bůh s nimi žije, jako by byl další událostí. Neptají se, ani neprchají. A když spí - protože ve spánku a ve smrti jsou si všichni rovni -, jsou svobodni..... Nebylo to snadné čtení, ale "blábolivé svědectví" o loučení se zemí s popisy zdánlivě všedních situací je mimořádným a upřímným vyznáním (dle Tizónovy předmluvy) : "o lásce k této zemi a k těmto lidem, mým spoluobčanům. Pokud se v něčem, co jsem kdy napsal odráží stav mé duše, jsou to právě tyto stránky ". Výborný překlad Jana Macheje.... celý text
