Gordonlord
přečtené 696
Mozart: Člověk a génius
2006,
David Weiss
Velmi dobře, krásně čitelně, detailně, s citem a poutavě popsaný příběh Mozartova života od jeho zrození až do hořkého konce. Krásný příběh hudebního "Supermana", který si dokázal zapamatovat několikahodinovou bohoslužbu s deseti nástroji a tón po tónu ji doma přepsat bez chyby do notových linek...tahle a spousta dalších dechberoucích pasáží jsou pro mě vrcholem knihy.... celý text
Draci jarního úsvitu
1995,
Tracy Hickman
Je tu znát silné ovlivnění Tolkienem, protože stejně jako v jeho knihách, i zde je příběh vyprávěn hodně špatně, je zde spousta zbytečných postav, které zabírají místo v knize, jejich přítomnost není nijak důležitá a jejich příběh zůstane nedovyprávěný. Také zde najdeme slepé dějové linky, které vůbec nikam nevedou. Nadto je zde spousta věcí špatně a nejasně vysvětlena (jak vlastně Královna Temnot padla, když poslední zmínka o ní se vyjadřuje v tom smyslu, že se "triumfálně směje, protože vítězí?") a některé důležité milníky příběhu jsou zde úplně vynechány a později retrospektivně shrnuty formou vyprávění některé z postav. Dalším mínusem je nedomyšlenost příběhu, kdy se ke konci knihy objeví nějaká postava, která se nikdy předtím neobjevila, ale autoři se vás narychlo snaží přesvědčit o tom, že vlastně může za spoustu událostí co se staly a že je vlastně naprosto zásadní. Aneb jak rychle zalátat díru v uspěchaném příběhu. Styl vyprávění je navíc ukrutně nafouknutý přemírou zbytečných slov, dialogů a otravných událostí, které nejsou k ničemu, jen zdržují děj a tempo příběhu. Je to vcelku typický, špatný brak. Ale teď ty plusy : 1) Obálka Larryho Elmora - nikdo na celém světě nedokáže nakreslit lepší obálku, která by se tak krásně hodila k pravověrnému, klasickému fantasy 90´let. Prostě nikdo ! (To se ovšem týká pouze prvního vydání knihy, jenž u nás vyšlo v nakladatelství "Návrat") 2) Raistlin - mnohorozměrná, nejasná, a neuvěřitelně dobře napsaná, životem dýchající postava, která se stala minimálně ikonou fantasy žánru. S jeho přítomností tohle brakové bahýnko vždycky neuvěřitelně ožije napětím a přesvědčivostí. 3) Kulervoucí závěr knihy, který byl opravdu napínavý. Nevadí, že zde nebylo mnoho soubojů, ani akce (tu stejně Tracy a Margaret napsat neumí) ale i v komorním duchu se zde odehrálo velmi slušné drama. Jsem velký milovník klasického, béčkového fantasy, narvaného až po strop všemi klišé žánru, takže dávám 3/5. Pokud na tohle nejste tak ulítlí, uberte jednu či dvě hvězdičky. Ale ani tak to zdaleka nebude na odpad.... celý text
Draci zimní noci
1995,
Tracy Hickman
Knihu jsem poprvé četl v 15-ti letech, nyní jsem ji znovu přečetl ve svých 33. Kdysi na mě zapůsobila jako klasické fantasy, nyní vidím, že je to špatně napsaný brak. V polovině 80´ let ještě na světe nebylo moc Tolkienovsky laděných fanatsy (jestli vůbec nějaké) a Kroniky hojně kopírují a využívají šablonu Pána Prstenů, takže zde máme hrdiny, kteří pro něco putují, aby odvrátili válku, máme zde neschopnost vygradovat děj (netýká se napínavého závěru) a totálně vynechané akční scény. Hrdinové jsou totálně generičtí, což bývá vždy na škodu, ale zde se nějakým zázrakem - snad díky své přehnané archetypálnosti, která je dovedená do dokonalosti a z které je vytěženo maximum - povedlo stvořit skutečně zapamatovatelné a silné postavy, kdy většina z nich (Kitiara, Tanis, Raistlin, Karamon, Sturm) jsou dnes již přinejmenším zaslouženě legendární. Trapné bylo jen vyvrcholení Sturmova osudu a také líné tempo knihy, kde se nic moc zajímavého nedělo. Plusem je jako vždy postava Raistlina, který se zde sice moc nevyskytoval, ale geniální aura jeho charakteru to celé táhne nahoru.... celý text
Draci podzimního soumraku
2008,
Tracy Hickman
Poprvé jsem tuhle trilogii četl, když mi bylo 15 let, což byl pro mě zlatý věk naivní radostné fantasy, která vládla hlavně v 90´ letech a knihy jsem si nesmírně užil. Vřelá vzpomínka na ně přetrvávala v mé paměti dodnes. Nyní je mi 33 let, knihu jsem si přečetl znovu a duch té krásné éry smělých tradičních fantasy příběhů na mě znovu dýchl. Hrozně moc dělá překrásná obálka od Larryho Elmorea, která je podle mě nejkrásnější malbou, která kdy zdobila nějakou fantasy knihu. A celkově jsem jeho velkým fandou. Ovšem s příběhem už to taková sláva není. Jedná se v podstatě o podobně hloupoučké dílko, jako je Pán Prstenů, jen s tím rozdílem, že Dragonlance neoplývají kýblem nudy, zbytečných popisů a nekonečných básniček a písniček, nýbrž akcí, roztomilými naivními momenty, smělými boji a typickými postavami, které k téhle éře prostě patří. Nejvíc z celé knihy vyčnívá postava čaroděje Raistlina, který tohle celé dílo spolu s krásnou obálkou posouvá o pár levelů výš, díky své nejasné, nepředvídatelné a celkově dost zajímavé povaze. Hodnotím 3/5, protože chci být soudný. Ale jinak je tohle královský opus tradičního, 90´s naivního fantasy !... celý text
Bedwyrův meč
1997,
Robert Anthony Salvatore
Draci, trpaslíci, elfové, půlčíci, čarodějové, kyklopové, démoni, mocné artefakty, odvážný hrdina, zlotřilý padouch, utlačovaný lid, dávná legenda, smělé bitvy, hospodské rvačky, slavné vítězství,... je tady úplně všechno !!! Tuhle knihu jsem četl naposledy před patnácti lety a vzpomínka na to, jak jsem se u ní bavil, mě donutila dát této knize hodnocení 4/5. A teď, po tolika letech, jsem si ji přečetl znovu s vědomím, že to kouzlo příběhu, které na mě působilo tehdy, již dospělého člověka kterým jsem nyní, znovu už neosloví. Jak jsem se pletl ! Kniha mě bavila ještě mnohem víc než tehdy a byl jsem tím pádem nucen změnit své hodnocení na 5/5, protože tady opravdu není slabé místo : Děj upaluje neskutečnou rychlostí dopředu, pořád se něco děje a hlavně zde není ani jediné zbytečné slovo, není tady dokonce ani jediný řádek vycpávkové vaty. Spisovatel se rovněž vyhnul zbytečným a zdlouhavým popisům prostředí, krajiny a nekonečných úvah nedůležitých postav, které by děj jen brzdily a vždy jde okamžitě rovnou k věci. Salvatorův styl psaní je neskutečně přehledný, absolutně jasný, zřetelný a výjimečně dobře čtivý a to až tak, že u toho můžete úplně vypnout mozek a jenom jezdit očima po řádcích - kniha se čte téměř sama ! Je napsaná s neskutečnou lehkostí, radostí z vyprávění, prošpikovaná krásným humorem plným radostného dobrodružství, akce, přátelství, lásky, epického hrdinství a naprosto předpisově úplně vším, co ke klasické akční fantasy neodmyslitelně patří. Takhle krásně, srozumitelně, lehce a nadšeně jsem Salvatoreho ještě nikdy nezažil a to jsem od něho četl všechny knihy, (krom "Ozvěn čtvrté magie") které česky vyšly ! Tohle je skutečně pravověrné, old-school fantasy se vším všudy, co má obsahovat a celek jen nádherně doplňuje typická fantasy obálka - válečník s mečem, rozkročený nad poraženou nestvůrou - co klasičtějšího si přát ? Za mě skutečně dokonalost - celou knihu jsem zhltnul snadno jak kostku másla a po celou dobu čtení se na mě přenášela lehkost a udivující radost ze Salvatoreho vyprávění, které ho očividně nesmírně bavilo. Ač jsem obrovským fandou Drizztových příběhů, tak si dovoluji tvrdit, že takhle krásně už Salvatore nikdy nevyprávěl. Škoda jen jedné věci - "Šarlatový stín" je trilogie a u nás z ní bohužel vyšly pouze dvě knihy.... celý text
