hladass přečtené 22

Dražebník 2024, Joan Samson

Harlowe je malé městečko obklopené farmami a žije si svým poklidným životem, dokud se neobjeví Perly Dunsmore, dražebník. A má nápad. Aby pomohl rozšířit policejní oddělení, udělá nějaké dražby a věci do nich dobrovolně věnují občané městečka. Což zní docela fajn, lidé se zbaví starého harampadí ze sklepů, půd a kůlen, lidé z měst na ně zaplatí přemrštěnou cenu, něco málo z toho každému kápne a pomůže to celému městečku. Idilka. Ale jen do té doby, dokud jsou dary dobrovolné. Jakmile se rozroste policejní oddělení, dary přestanou být dobrovolné a pokud člověk odmítne, může se mu nebo někomu z rodina stát nehoda. Třeba ho někdo náhodou postřelí. A tak lidé začnou pomalu přicházet o veškerý majetek, domy, půdu a dokonce i své děti. Dostane někdo odvahu a postaví se dražebníkovi? Musím říct, že tahle kniha mě fakt zasáhla. Nejde o žádný přímočarý horor psaný na efekt, ale o studii pomalého nátlaku a lží. Kam až jsou lidé ochotni zajít, aby si udrželi dobré bydlo, případně si polepšili a naopak, kolik jsou ochotni toho skousnout ve strachu o své rodiny? Dá se udržet starý způsob venkovského života? Kde je hrana, přes kterou nejde přejít? Joan Samson napsala úžasnou knihu. Už dlouho jsem necítil takové napětí, beznaděj a vztek při čtení knihy. Jakmile tyhle pocity začnou, autorka pomalu utahuje šrouby až do samotného konce a nenechá čtenáře ani chvíli oddychnout. Hlavně ta beznaděj byla chvílemi naprosto drtivá. Nejhorší na tom celé je, že při troše fantazie se tenhle příběh v menším může klidně stát. Někde jsem četl, že takhle by vypadaly Nezbytné věci, pokud by je napsal McCarthy. Asi se s tím dá souhlasit. „Jediná věc je nezbytná pro triumf zla, aby dobří lidé nic nedělali.“... celý text

Zemři, Kaine: Stín 2023, Ludmila Svozilová

Po konci Svatyně jsem si s lehkými obavami říkal, kam se příběh Matyldy asi posune, snad nebude druhý díl jen variací Svatyně. Samozřejmě jsem se obával zcela zbytečně, protože autorka to vzala úplně jiným směrem a ze Svatyně se tak stal zajímavý prolog pro Stín. Zemři, Kaine: Stín, abych dodržel celý název, je o dost údernější a temnější než jeho o rok starší bratříček. Temná, depresivní atmosféra ze stránek knihy pomalu odkapává, Matylda se vydala na velkolepou a ne zcela úplně dobrovolnou cestu, která vede k nezáviděníhodnému cíli a nic není tak, jak se na první ani na druhý pohled zdá. A v tomhle vidím největší kouzlo knihy. Autorka si čtenáře vodí jako na provázku a ač jsou některé pasáže trochu zdlouhavější, než by mi vyhovovalo, nenechá vás ani na chvíli vydechnout. Chvílemi jsem si říkal, zda jsem něco náhodou nepřeskočil nebo nevynechal, z některých věcí jsem byl docela zmatený, ale nakonec do sebe vše hladce zapadlo. Stín je za mě skvělé dílo, které si rozhodně zaslouží velkou čtenářskou pozornost.... celý text