indi76
přečtené 2
Nejdelší cesta domů
2019,
Sabina Zelená
Od autorky Sabiny Zelené jsem již četla první knížku Tisíc východů slunce. Hodně jsem u ní brečela a doufala jsem, že u druhé knížky už tolik slz neuroním. Opak byl ale pravdou. S Jindřiškou se osud opravdu nemazlil. Nikdy jsem si nemyslela, že už na šestnácté stránce knížky budu schopna někoho nenávidět tak moc, jako rodiče Jindřišky. S takovou neohleduplností, absencí lásky a absolutní ztráty empatie jsem se nikdy dřív nesetkala. Bylo mi jí strašně líto. Nedivím se, že se rozhodla opustit dosavadní život a vydat se na cesty. Bylo až neuvěřitelné, jaké měla při svém putování štěstí na lidi, které potkala a vlastně i na místa, kde nocovala. Vše jí najednou vycházelo a vlastně až na jeden nepříjemný incident v lese, šlo vše absolutně hladce. Moc jsem jí to přála. Vždyť v životě už prožila tolik bolesti a má přeci nárok na svou dávku štěstí. Měla jsem velmi šťastné dětství a prožívat to, co prožívá Jindříška, bych opravdu nechtěla. Ona se ale se svým životem poprala na jedničku. Během své cesty se z ní stává žena se vším všudy a otevírá se ostatním lidem, což pro ní na začátku příběhu bylo nemyslitelné. Je krásné, co s člověkem udělá láska a laskavý přístup okolí. Jindříšce místo rodiny pomohli cizí lidé. Změnili jí život, otevřeli svůj domov. Její cesta byla ale dlouhá. Byla to ta Nejdelší cesta domů. Těším se na další knížku.... celý text
