JaSsta
přečtené 154
Aktivní tvář nekonečna
2003,
Carlos Castaneda
Zlatá spona, kterou Carlos uzavírá své vyprávění. Nejdůležitější mýtickou ságu 20. století. Vrací se k relativně běžným událostem svého života, počínaje dětstvím až po skok do propasti, jímž končí Příběhy síly. Aktivní tvář je jakousi fabulační rekapitulací zásadních momentů Carlosova života, které jej dovedly skrze setkání s donem Juanem na cestu potulných bojovníků. Na oné cestě jako louče v loubí temné zahrady září všednodenní příhody, které ale mají sílu uvaděčů- zásadních nastavujících momentů, jež se poté budou po zbytek autorova života variovat, oněch událostí- prvních v řadě, které slouží jako mustr pro další, střižené podle té první. Už v úvodu se zmiňuje banální příběh figur před zrcadlem, které všichni, v sebezahleděnosti opakujeme do totálního zblbnutí. Následné příběhy odrážejí fundament čarodějnických technik, které míří k rozložení ega, zastavení vnitřního dialogu a dosažení prahu ticha, oprašování spojení se záměrem, naší závislosti na sociálních interpretačních systémech, které nás do zblbnutí nutí opakovat stále stejné disfunkční vzorce chování, to, že se chováme jako nesmrtelné bytosti ve světě, kde smrt je jediným a nepřehlédnutelným lovcem. Opakovaně bývá připomínána zásadní důležitost rekapitulačních technik: “ Čarodějové věří, že během rekapitulace vyplavou na povrch, jak už jsem ti říkal, všechny úlomky a odpadky našich životů. Uvědomíme si přitom všechny své nedostatečnosti a chyby, které neustále opakujeme.“ (s. 122-123) Nově se objevuje koncept blátivých stínů, o nichž se už jiní autoři (Gato) zmínili, že se může jednat o plagiát první ayahuaskové vize, kterou v Cestě šamana odkrývá M. Harner. Mimořádná kniha mimořádného příspěvku k lidské kultuře.... celý text
Jeskyně a kosmos: Šamanská setkání s jinou realitou
2019,
Michael Harner
Jádro poslední práce Michaela Harnera tvoří reprodukce zážitků lidí ze Západní kultury, kteří prožili iniciační cesty dle prastarých šamanistických metod, tedy hlavně za pomocí téměř univerzálního dopravního prostředku- bubnu.Reprodukce cest jsou přepisem záznamů účastníků sezení, které shromažďuje Centrum pro šamanská studia, založené manželi Harnerovými v roce 1979. Cílem práce Centra je uchovat pro budoucí generace materiál zážitků jak z cest do horního světa (přes 2500 zážitků), tak o sestupech do světa dolního (přibližně 2400 prožitků- záznamů). Úvodní kapitoly knihy seznamují čtenáře s kartografií šamanského univerza. Pro čtenáře knih Carlose Castanedy by mohly být přínosné strany 46-49, kde se autor sice krátce, ale nepovrchně vrací k setkání, které spolu měli v první polovině 60. let. Krátké komentáře k několika setkáním s Carlosem, modifikují léta probíhající, nikamnevedoucí diskuse o autenticitě Carlosovy ságy o světě čarodějů Mexika. Mimořádná je krátká kapitola Jeskyně (s.20-26), v které autor, tehdy padesátiletý, hledá odpovědi na prastaré cesty hledání vizí v hlubinách zasvěcovacích jeskyní.Tady se spolu s ním ocitáme v paleolitu a nahlédneme do vizí paleolitických umělců, kteří na médium jeskynních zdí přenášeli vize, jako doteky oddělených skutečností. Záznam přitakává závěrům, které ve své knize Mysl v jeskyni, formuluje D. Lewis- Williams a které se reinterpetují všobecně přijímaný názor, že sklaní malby zvířat jsou pouhým záznemem toho, co viděli paleolitičtí umělci venku, na denním světle.... celý text
Pobřežní cesta
2020,
Raynor Winn
První tři kapitoly, to je drtivý nástup- uvedení do problému.Nikoli virtuálního problému, pseudoproblému, ale do zásadního existencionálního rozhraní mezi před tím/ potom.Odyssea současníků z vyspělé západní kultury, která svou vyspělost demonstruje statistikama o bezdomovcích, tváří tvář jimi pohrdá, nechce ty nomády současnosti ani vidět ani cítit, svou vyspělost demonstruje výstavbou letních domků s výhledem na moře a tím, že slavným (Damien Hirst) otevírá zcela jiné perspektivy než těm bezejmenným.Je to zpověd poutníků, pro které je i přespávání v kempech s teplou vodou luxusem a kteří musí lavírovat, pokud chtějí hlavu složit, mezi soukromými ohrazenými pozemky, golfovými hřišti, venovními vojenskými trenažery- cvičišti a hranami přílivu na břehu mořském.Na to, co autorka prožívá, je čokoládového sentimentu poskrovnu.Ta naděje na závěr je jakoby vystřižená z děl nejlepších autorů magického realismu.Hluboké čtení!... celý text
