Pobřežní cesta přehled
Raynor Winn
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/455678/bmid_pobrezni-cesta-4Fl-455678.jpg
4
199
199
Teprve před několika dny se Raynor dozvěděla, že její manžel Moth trpí nevyléčitelnou nemocí. A k tomu právě přišli o dům a s ním i o práci. Nezbývá jim skoro nic – ani čas. A tak se rozhodnou vydat na pouť dlouhou tisíc kilometrů. Chtějí projít Jihozápadní pobřežní cestu, která vede po anglickém pobřeží, ze Somersetu přes Devon a Cornwall až do Dorsetu. Putují přímořskou krajinou, po útesech mezi mořem a oblohou a v batozích si nesou jen to nejnutnější. S každým krokem, každým dalším setkáním a potížemi, jimž musejí čelit, se z prosté pěší výpravy stává životní pouť. „Náš svět se měnil, jeho okraje bledly, jak nás cesta vedla mezi mořem, skalami a oblohou. Jako bychom postupně splývali s divočinou a cesta, kterou jsme kráčeli, jako by nás nesla úplně jinam.” Popis jejich putování je až brutálně upřímný. Raynor a Moth mají často hlad, nemají se kde umýt, ostatní se od nich s nedůvěrou odvracejí. Zároveň si ale stále dokážou uvědomovat krásu okolní krajiny. Jejich cesta je zároveň cestou k sebeuvědomění, k čirému prožitku těch nejzákladnějších věcí, k naději. Raynor a Moth jsou manželé ve středním věku, kteří ve Walesu provozují rodinnou farmu. Tu společnými silami opravili a vychovali zde své děti. Kvůli špatné investici ale ze dne na den o všechno přijdou a ocitnou se bez domova. Jen několik dnů nato se dozvědí, že Moth trpí vzácným degenerativním onemocněním. Když přemítají, co si počít, vzpomene si Raynor na knihu, kterou kdysi četla, a manželé se spontánně rozhodnou jít pěšky podél jihozápadního anglického pobřeží – značenou cestu dlouhou asi tisíc kilometrů. Za poslední peníze si koupí použitý stan a dva batohy a prostě vyrazí. Celou dobu musí vyžít pouze z osmačtyřiceti liber na týden.... celý text
Literatura světová Romány Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2020 , KazdaOriginální název:
The Salt Path, 2018
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pobřežní cesta. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (57)
Prečítané jedným dychom, neustále ma kniha nútila sa zamýšľať nad otázkami ako životná istota, sloboda, bezpečie, prijatie spoločnosťou...
Pár krát som si zažila viac týždňové treky s celou výbavou na prežitie v batohu, takže som sa dokázala úplne vcítiť do toho, čo na ceste miestami prežívali. A čím menej vyspelá krajina, o to príjemnejšie chvíle, takže si dokážem predstaviť, ako sa na nich dívali ľudia vo svete, kde má skoro každý hojnosť. Jakto, že nespia v penzione?! To akože chodia na záchod do prírody?!.. Jakto, že sú na ceste tak dlho, to nemajú nič na práci?! Jak sa dokážeme neustále montovať do života druhých a oháňať sa pravidlami, ako by mal žiť slušný človek.
Čo ma uchvátilo najviac, bol moment, kedy popisujú čašníka, ktorý sa s neuveriteľnou ľahkosťou vykašľal na prácu, ktorá ho štvala. “Praštil s prací s takovou lehkostí, jakou dovoluje jen sebejistota mládí. Přesvědčení, že dneska můžete klidně všeho nechat, a důvěra, že zítra se určitě naskytne něco jiného. Niekedy mám totiž pocit, že čím viac toho v živote máme, o to väčší strach, že o to prídeme. Že sa nechávame až priveľmi “zviazať tým čo vlastníme a aký život sme si vybudovali.
V 18-tich s prdom na účte, vyzbrojená pár životopismi, jednosmernou letenkou za 10 eur a žeby som cítila nejaký strach? Ani náhodou, len pocit vzrušenia z dobrodružstva, dôvera, že všetko sa nejako vyrieši, všetko dobre dopadne a myšlienka len na to, aký bol každý deň neuveriteľný! Bolo veľmi príjemné si toto zase pripomenúť :-).
A ešte tým, že sa zaoberám zdravím, bolo pre mňa veľmi inšpirujúce aj to, ako sa zdravie Motha zlepšovalo behom cesty. Že ku zdraviu často nepotrebujeme pridávať, ale naopak uberať a zjednodušovať. Čerstvý vzduch, neustálý pohyb, slnko, dary prírody, menej časté jedenie, sústredenie sa na prítomný okamih.. A nie je to ojedinelý prípad zázračne zlepšeného zdravia pri nevyliečiteľnej chorobe, kedy stačí prudko zmeniť doterajší životný štýl (často práve životný štýl, ktorý je spoločnosťou očakávaný ako ten jediný správny).
Mňa tento životný príbeh bavil od začiatku do konca.
(SPOILER)
úvod mě vysloveně rozhodil: soudní stání, návrat domů, které už nebude brzo doma, vzpomínky, poslední ovečka umírá. manželova diagnoza. už dlouho jsem ze čtení necítila takovou úzkost.
pak se pár vypraví na cestu, a celé to začne být takové divné. nesbalí si ty nejzákladnější věci (jako třeba jeho medikaci nebo sluneční krém). cestují úplně jinak, než se obvykle chodí, muž vstává po 10 a vyrážejí v 10:30. spí na stezkách (a tam kde se nemá, ale to nekomentuju, protože bych byla pokrytec :)
většina lidí, co potkají, jsou hrubiáni a burani, kteří je bezdůvodně prudí nebo označují za staré. z autorky se vyklube vcelku nafoukaná a mrzutá dáma, která zahlíží na většinu lidí. a soustavně se (je) lituje. když někdo páru poskytne jídlo nebo místo na přespání, bere (berou) to jako samozřejmost, nenašla jsem tam žádné odstavce věnované vděčnosti.
nenašla jsem tam vlastně ani žádné emoce, jen pár pláčů autorky. je to takové placaté, popisné a nekonečně a nezajímavě se opakující.
taky mi chyběly informace o manželovi, kdo to vlastně je? vím, jak se dali dohromady před xx lety, jaké má a měl vlasy, že má nemoc a bolesti a že umí být milý na cizince. ale co je vlastně poutá krom těch let a dětí? jak cesta a strádání ovlivnily jejich vazbu, manželskou intimitu? na tolik km a stránek knihy jsem těchto informací dostala trochu málo.
pro věčnou popisnost a nesympatičnost autorky jsem cca od poloviny knihu spíš prolistovala. konec taky nic moc, Deus ex machina jim zařídí byt a je to.
taky jsem se moc nedozvěděla o nějakém jejich růstu, změně. podobně jako v knize Wintering, která je tedy o mnoho lepší - jde spíš o chladný popis náročného období, vyztužený geografickými a sociologickými odstavci. spíš to celé jde do ztracena, nebo to možná je ve ztracenu celou dobu.
líbí se mi ale, že se kniha chytla a že jsou díky tomu nejspíš už zajištěni do konce života.
Související novinky (1)
Knižní novinky (45. týden)
01.11.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Pobřežní cesta v seznamech
| v Právě čtených | 6x |
| v Přečtených | 240x |
| ve Čtenářské výzvě | 28x |
| v Doporučených | 18x |
| v Knihotéce | 102x |
| v Chystám se číst | 167x |
| v Chci si koupit | 33x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
anglická literatura putování divočina Cornwall nevyléčitelně nemocní pěší turistika anglické rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Pobřežní cesta |
| 2022 | Bouřlivé ticho |
| 2023 | Po stezkách |
VŽDYCKY MUSÍTE MÍT NADĚJI, PROTOŽE TA UMÍRÁ POSLEDNÍ !
Užijte si nelehké putování i zajímavosti na Pobřežní cestě dlouhé 1000 km.
Úžasná cesta, kterou manželé prochází pěšky potom, co jim zabaví farmu
vinou jejich přítele a doví se, že manželovi nezbývá mnoho času.
Poslouchala jsem jako audioknihu krásně načtenou Danou Černou
Emocemi nabitá kniha plná nadě a kterou doporučuji.
''Viděla jsem už dost věcí ? Až je jednou nebudu moct vídat, budu si je pamatovat?
A bude mi ta vzpomínka stačit? Naplni mě a uzdraví bolavé srdce?
Může člověk vůbec nasbírat dost vzpomínek?
Před námi byly zátoky, jež jsme ještě neoběvili.
Mysy a ostrohy, jež jsme nepřešli.
Východy slunce, které jsme neobjevili.
Soumraky, pod kterými neusínali.
Počasí, nad kterým jsme nežasli.
A zima, kterou jsme ještě nemuseli snášet...