JirkaD. přečtené 104

Doba z druhé ruky 2015, Světlana Alexandrovna Alexijevič

Silná kniha ve všech ohledech a pro mě potěšitelný příklad toho, že i dnes (bohužel vzácně) vychází skvělé aktuální věci. Tematicky je to pro mě dědictví Solženicyna a zcela v duchu toho, co o Rusku řekl K. H. Borovský: „Je to země bídy, zmaru, chlastu a rozsáhlých literárních děl o zmaru, bídě a chlastu. A světu přináší jen výše zmíněné. Bez výjimek."... celý text

Nejhledanější muž 2009, John le Carré (p)

Ano i ne. Kniha má ty atributy, které mám u le Carrého rád - tedy spíše vláčné tempo, důraz na budování atmosféry, pozvolný průběh a žádné lacině akční scény - ale všechno jakoby jelo jen na půl plynu. Za mě si nemůžu odpustit poznámku (byť možná neslušnou), že je z knihy znát, že ji psal už postarší člověk, kterému chyběla síla a vůle načrtnuté téma řádně zpracovat. Přitom otázka konfliktu muslimské imigrace do Evropy s místní společností nabízí obrovskou paletu možností ... i když chápu, že v roce 2008, kdy kniha vyšla, zdaleka nebyla situace tak barvitá jak dnes. Bohužel za mě nejslabší byl konec, který byl při čtení jednak dlouho předvídatelný, jednak vyloženě naivní a jednak pokud snad měl vyvolat ve čtenáři nějaké morální úvahy, šel na to až příliš triviálně. Když srovnám s mou nejoblíbenější le Carrého knihou (Jeden musí z kola ven), tak tenrokrát spíš jenom průměr.... celý text

Maurův poslední vzdech 2013, Salman Rushdie

Dočteno. Byla to moje první knížka od Rushdieho a zatím jsem nerozlouskl otázku, zda s ním chci pokračovat. Otázky jsou vlastně tím jediným, co zůstalo. Potřeboval jsem Maurův příběh znát? Co mi měl dát? Byly události a kulisy toho příběhu mnohem důležitější než vlastní dějová linka? Asi ano, ale jsou dostatečně srozumitelné pro čtenáře ze střední Evropy? Na knížce mě především bavila neuvěřitelná "lehkost pera", Rushdie píše zábavně, svěže a číst jej byl zážitek (míru kvality překladu nejsem schopen posoudit, ale mám tušení, že jde o výtečnou práci). Na druhou stranu mi celková zápletka přišla trochu seriálová, bulvární a i když si nemyslím, že tvořila přesně to, co si z knihy má člověk odnést, nějak se s ní čtenář vyrovnat musí. Celkově mám pocit, že formální stránka knížky převážila nad obsahovou, kulisy a výprava že byly důležitější než vlastní obsah a jeho něco jako poselství. Každopádně to ale byl čtenářský zážitek, který zato stál. Nelituju.... celý text

Liška 2020, Frederick Forsyth

Tak jsem tu knihu dočetl a marně hledám přesné slovo pro vyjádření pocitů, které ve mně zůstaly. Lítost? Zmatek? Naštvání? Aby bylo jasno, Forsytha mám rád, přečetl jsem od něj skoro vše, ale tohle? Přesně jak píše "Hromdočepice" níže - je to naprosto hloupá knížka s předvídatelným a naivním dějem, napsaná plytce, bez prokreslení postav i událostí. Osobně mi vadí i zoufale černobílé vidění světa naprosto nerespektující to, že třeba popisovaná kauza Skripal proběhla zcela jinak, než se snažila prezentovat UK vláda a její tajné služby. Velmi často jsem při čtení měl pocit, že čtu nějaký propagandistický leták. Nijak nechci popírat to, že Forsythovy knihy byly vždycky trochu černobílé, ale aspoň to byl dobrý čtenářský zážitek. Tohle je ale zoufalé. Čirou náhodou jsem před krátkým časem četl "Jeden musí z kola ven" (J. le Carré) a ten kvalitativní skok (= propad) je nestkutečný.... celý text