JirKasparek přečtené 1

Normální lidi 2020, Sally Rooney

Musím prvně vypíchnout hravost textu a práce s napětím. Oslovily mě mezery ve vyprávění související s časovými skoky. A jejich zpětné zaplňování. Užíval jsem si porovnávání svých teorií a následného střetu s fikční realitou. Jako bych sám mohl být autorem. Už jen takové hříčky, kdy na začátku některých kapitol ani není jasné, čí pohled sledujeme. Způsob, jakým autorka popisuje (křehké, zranitelné i živoucí a odvážné) postavy, způsob jejich myšlení, interakci mezi sebou včetně intimností, mi často připomínal Černé duše. Vykreslení mnohdy komplikovaného přátelství a často současně i přímo vztahu vyznívalo přirozeně. Za to mohou myšlenkové asociace, kdy se od jednoho směřování odskočí k dalšímu, které bylo vložené do předchozího. Tím se obloukem vracím k té výše zmíněné hravosti; formou i myšlenkami. Stejně tak i napětí, kdy jsem ani nedýchal, když došlo na erupci násilí, krutosti a nespravedlnosti. To mě utvrdilo v tom, že mi na postavách záleží. Jakkoli mají své vady (zvlášť Connellovo chování má spoustu stinných stránek). Že jsem se do Normálních lidí tolik vžil, dokazuje i to, že jsem knihu nedokázal přečíst v kuse. Některé části pro mě byly prostě natolik niterné, že jsem nad nimi dlouze dumal (maturitní večer; schopnost reagovat na opětovné setkání v mnohdy nelehkých situacích; otevřenost a upřímnost k sobě i okolí; násilí při milování; moc nad druhým a odpovědnost z toho plynoucí; chvíle u bazénu; Connellův finální odjezd a Mariannino zvažování proměněné v povzbuzení). P. S. Odkaz na zmíněné Černé duše: http://www.bez-hranic.cz/series/cerne-duse/ P. S. 2: Lepší dárek jsem nedostal.... celý text