jjanule
přečtené 32
Knihkupectví u jezera
2021,
Jenny Colgan
No... nevím, jestli autorka tuší, kam se dá dojet tři hodiny z Inverness na jih podél Loch Ness... Téměř nejjižnější místo LochNess na východním břehu je autem hodinu... Stejně tak je divné pojmenovat někoho ze sídla příjmením Urquat, což je název pevnosti na západním břehu jezera. Když si člověk odmyslí podobné nelogičnosti, tak se to asi dá číst... Jen bych právě netvrdila, že je kniha skvělá pro milovníky Skotska, protože ti tyhle detaily znají... Nepopírám, že mě autorka několikrát překvapila.... celý text
Pojízdný krámek snů
2018,
Jenny Colgan
No... Nebylo to špatné, až na ty nelogičnosti... Silně pochybuji, že by zápletka s vlakem byla možná... Ale na nenáročné čtení dobré :-)
Obrův chléb
2023,
Mary Westmacott (p)
Jedná se evidentně o nelegální překlad... Kdyby aspoň vydavatelství nebylo líné se podívat do ostatních knih Mary Westmacott, kdo drží práva na tyto knihy... Kniha sama si rozhodně zaslouží vyšší ocenění, ale to vzhledem k situaci opravdu nejde dát :-(... celý text
Letní záhady
2022,
Agatha Christie
Samozřejmě, že z povídek ACH vznikají stále nové a nové kompilace, teď se zaměřili na sezónní soubory (i když se tam občas ta sezónnost těžko hledá). Příjemný výběr, člověk se tak dostane i povídkám bez velkých detektivů. Nicméně např. povídka Smrt na Nilu má s románem Smrt na Nilu společný snad jen Nil, v tomto případě není žádná povídka zkráceninou nějakého románu, ani nejsou nijak upravené proti původním.... celý text
Nedokončený portrét
2019,
Mary Westmacott (p)
Kniha není detektivkou... Ale sondou do autorčina života, v mnohém zajímavější a věřím, že i pravdivější, než vlastní životopis... Stojí za to si ji přečíst. Minimálně pro její fanoušky povinnost :-)... celý text
Fenomén Hercule Poirot
2014,
Michaela Košťálová
Odpad, neuveřitelný odpad... Kniha je plná faktických chyb, které milovníci Agathy Christie odhalí a laiky zavedou na špatnou cestu... (za všechno např. že Agatha Christie během první světové války pracovala po boku svého manžela v lékárně v Ashfieldu - její manžel byl pilot, nikdy s ní v lékárně nepracoval. A už vůbec ne v Ashfieldu, to je jméno rodného domu ACH, nikoli města - to se jmenuje Torquay). Autorka opakuje věci, projevuje neznalosti díla i života, do knihy dopisuje nesouvisející úvahy - a závěrečná kapitola o tom, jak dbá na pečlivost, je přímo výsměch. U knihy jsem střídavě brečela smíchy a střídavě trpěla... Komentář a hodnocení Společnosti Agathy Christie (Společnost Agathy Christie , 23.9.2014) Odpovědět jsem zklamán(a) (*) Nakladatelství Petrklíč vydává knihu Fenomén Hercule Poirot. Společnost Agathy Christie považuje za důležité se k tomuto titulu vyjádřit, nejen z důvodu, že jsme uváděni jako jeden ze zdrojů. Kniha Michaely Košťálové se v těchto dnech objevuje v běžném prodeji, například zde je možné dohledat oficiální nakladatelskou anotaci. Společnost Agathy Christie vyslovuje doporučení si tuto knihu nepořizovat. Kniha je koncipována z úvodu, kapitol pojednávajících o osobnosti Hercula Poirota a dalších postav (Hastings, Japp, Lemonová, Oliverová — té je věnován speciální prostor), kapitoly o románu s Poirotem Záhada na zámku Styles, kapitol o Agathě Christie (i když ty jsou velmi nepodrobné), životě méně známých filmových představitelů Poirota i Davida Sucheta, dvou kapitol o posledním díle Opona, závěrečné kapitoly, v níž se autorka zamýšlí nad svým vztahem k postavě Hercula Poirot. Na konci knihy je řazen výběrový přehled knih Agathy Christie, seznam všech epizod seriálu s Davidem Suchetem a seznam použitých pramenů. V úvodu autorka vymezuje rozsah knihy tak, že se zabývá (především) seriálovou adaptací s Davidem Suchetem v hlavní roli: „Vzhledem k tomu, že Hercule Poirot je ve svém knižním originále původní anglické dílo, a nešlo by proto s jeho plným originálem srozumitelně pro tuzemskou nejširší čtenářskou základnou pracovat (přičemž český překlad je už zase „jen překlad“), rozhodla jsem se pojmout postavu Hercula Poirota trochu jinak, a sice prostřednictvím filmů Agatha Christie’s POIROT.“ V témže odstavci o pár řádek níž k seriálu uvádí, že je z epizod „citováno ve znění českých dabingových překladů“. Nejenže argumentace nepůsobí rozumně, ale seriálové zpracování — byť oblíbené a povedené — je již adaptací a nelze si z něj tedy utvořit totožnou představu jako z původní knižní předlohy Agathy Christie. Ze zmínek v některých případech není jasné, jestli se týkají televizní adaptace, předlohy nebo obojího. Chybí zde jakékoliv popsání rozdílu mezi televizní verzí a předlohou a vědomí toho, že co je v seriálu, nemusí být i knize. Publikace Fenomén Hercule Poirot však především není dobře napsána. Informace jsou často uváděny vícekrát (i v jednom odstavci), obzvlášť v případě neustále se opakujících hodnocení jako „slavný/slavná“ či „charismatický/charismatická“. Některá fakta jsou věcně nepřesná či vyloženě špatná. Kapitoly se nedrží nastolených témat, a tak pasáže pojednávající např. o různých charakterových vlastnostech Poirota přecházejí do převyprávění příběhů, které jsou pro tu kterou vlastnost (či obecně popisovaný jev) důležité. Děje se tak za popisování detailů, které nejsou v daném kontextu potřebné, a především s prozrazováním identity pachatele, kterou není třeba znát, ba čtenáři předem nevědí, že se to dozvědí! U některých formulací je možné tušit, co jimi autorka chtěla vyjádřit, ačkoliv jsou voleny nešťastně, pokud rovnou neříkají něco jiného nebo nedávají smysl; v některých případech je možné jen odhadovat, jaké sdělení v nich má čtenář najít: „Ariadne Oliverová se tak v každém případě stává jistým ,fenoménem ve fenoménu Hercule Poirot‘, který děj řady poirotovských detektivek nebývale obohacuje, a to hned z několika úhlů pohledu, přičemž svým hlubokým obsahem a niterným sdělením, tj. odkazem na samotnou Agathu Christie, je tak v jistém ohledu vlastně paradoxně mnohem hlubší nežli samotný Hercule Poirot.“ Spojení jako například „the best off“ (psáno s dvěma ff!) či „busová zastávka“ nebo výraz „look“ působí — obzvlášť od autorky velebící v knize dobu první republiky, resp. meziválečná léta ve světě — vyloženě nešťastně a nevhodně. Naivní, banální a zcela zbytečné pro téma knihy jsou komentáře, které hodnotí různé situace nějak související s líčeným, např. zamyšlení nad láskou na první pohled nebo reality show, pro příklad citát z kapitoly o Agathě Christie: „Nikdo z nás do budoucnosti nevidí, a když už se všechno kolem nás hroutí, byť máme přitom současně pocit, že vítězství je na dosah ruky, pozitivní zítřky si už zkrátka ani netroufneme vidět v obavě, aby se vše ještě více nezhoršilo. Co je dobře, co je špatně? To je nadčasová a nesmrtelná otázka. Těžko proto říci, na co paní Agatha myslela, když se ze svého najednou vytratila na celých jedenáct dnů.“ Překvapující je také vysvětlení (!) termínu pseudonym a popsání důvodů, proč může být použit — a i když zmiňuje, že sama Agatha Christie pro část své tvorby pseudonym zvolila, už nevysvětluje, z jakých důvodů a pro jakou tvorbu. Pro fanouška Hercula Poirota i samotné autorky nepřináší kniha nic nového, opakují se odkazované příběhy (a jiné chybí) a bohužel chybí také komplexní znalost díla Agathy Christie. Ani po stránce čistě jazykové korektury není publikace na úrovni, která by byla adekvátní pro publikovaný a komerčně prodávaný titul.... celý text
