Kerbello
přečtené 1106
Elak z Atlantidy
2009,
Henry Kuttner
Hrábl jsem po tom, protože mě zajimají kořeny fantastiky a na tomhle je vliv Conana a Lovecraftových hororů těžce znát. Přestože knížka má 190 stran, četl jsem ji přes měsíc, protože jazyk je na můj vkus přehnaně poetický a mám chuť říct archaický, i když tady neutším, na kolik jde o problém překladu (ale vydáno 2009 a překládal Tilcer, takže originál zřejmě bude taky tak). Přijde mi, že Conan zestárl podstatně líp. Má to pořád tu mytickou patinu starého řecka - prostě člověk sám, ač hrdina, je na nic a kdyby mu nepomáhali bohové/kamarádi/čarovné předměty, tak ho nepřátelé rozmáznou jak prd. Mýtům bohužel odpovídá i velkolepost a neurčitost jazyka. A tempo skáče jak zběsilé. Zatímco Conan je aspoň tvrdohlavý a dokáže se ze spousty situací vyrubat, Elakovou jedinou předností je odvaha a že ví, kdy (vhodně a jednou) seknout rapírem, což bohužel hrubě snižuje jakékoliv sympatie k hrdinovi. Mnohem častěji než u Conana při čtení prosvítala doba vzniku. Příslovečná mužnost, pohrdání nebezpečím, touha po hrdinské smrti a potrestání všivých pletichářů, krevní předurčenost a mohutné armády řinčící ocelí. Ženy jsou buď krásné a strachy se vinou k Elakovým svalům, nebo jsou to čarodějnice, vládnoucí nadzemskou mocí. Záporáci jsou obludně přerostlí, zakrslí, pokřivení, hrbáči, albíni atd. Elakův kámoš Lykon je prototypem všech bohémských sidekicků, problém je, že to je jeho jediná charakteristika. Po přečtení 200 stran o něm nevím víc, než jsem věděl po prvním setkáním s ním. Prostě... tady byly spolu s Conanem položeny základy, ale dneska už je z nich jen torzo. Všechno, co si tu přečtete, už jste četli (ro)zpracované lépe a milionkrát. Jako exkurz do historie vlastně ani ne moc přínosné, na rozdíl od Conana se žádný aha moment nekonal.... celý text
Mazel
2021,
Akwaeke Emezi
Kouše mě hlavně nenaplněný potenciál. Přestože jde o knihu pro mladší čtenáře, metafory se zdají až příliš jednoduché a poselství vyznívá neskutečně klišovitě. Bezesporu je důležité témata násilí a zneužívání mladším zprostředkovávat co nejpřístupnější formou, Mazel se mi ale zdá jako prvotní nástřel, který se nikdo neobtěžoval rozpracovat hlouběji. A byť novelka nemá ani 200 stran, pořád působí jako nafouknutá povídka. Bohužel byla do těchto rozměrů dofouknutá rádoby-poetickou vatou a ne obsahem. Snad by Mazel jako povídka na 50 stran fungoval i líp. Nerozumím, proč se zdejším komentujícím zdá kniha divná, na mě působila až strnule konvenčně. Pokusů o skutečně neotřelé věci bylo málo a nebyly dostatečně působivé ani využité.... celý text
