kure91
přečtené 199
2001: Vesmírná odysea
1997,
Arthur Charles Clarke
Konečně jsem si tuhle klasiku přečetl a klobou dolů, když si vezmu, kdy ji A. C. Clark napsal. Jestliže jsem byl nedávno nadšený ze Vzpomínek na Zemi a myšlenek stran budoucnosti v dotčené trilogii, tak tady je to ještě o několik tříd jinde. Napsat ještě před přistáním na Měsící takovouhle knížku, smekám. Hodně se mi líbil i jazyk, jakým byla knihy psaná, opravdu jsem si ji užil. Rozhodně nejde o poslední knížku, co si od autora přečtu (pod heslem čtenářské resty v klasice se mají dohánět :))... celý text
Ve stínu apokalypsy
2018,
* antologie
Devět životů - povídka mě moc nezaujala, koncept celého konfliktu na pozadí Velké války mi přišel takový podivný, ale budiž. Jedni jdou proti druhým, ale nakonec nevyhraje nikdo. 3* Pro pár krys šel bych světa kraj - jo, tohle mě hodně bavilo, odlehčený styl, hlášky, postavy podle žánrových schémat (většinou), ale fungovalo to a prostě pecka. Děj se točí kolem v podstatě banality, když Rekus Nepřemožitelný jde zabít pár krys, ale vše se lehce zvrtne. 5* Křižáci jdou do nebe - zde se opět vracím k menší nespokojenosti, zasazení do historie bylo skvělým krokem, samotná zápletka mi přišla trošku jednodušší, ale za závěr si to 4* zaslouží. Shodou okolností jsem teď rozkoukal Westworld a trošičku jsem tam nějaké odkazy viděl. I když to byla mí projekce děje seriálu do povídky a v reálu tam nic takového nebude. Muž, který psal dopisy - luxusní nápad s prostředím, ve kterém se povídka odehrává, ta atmosféra z toho přímo sálala. Československé (a další jednotky RVHP) válčí v Americe, jaderná válka, vše jde do kelu. Jak se s tím kdo vyrovnává z řad vojáků? Atmosféra za plný počet, děj a rozuzlení mi však tak špičkové nepřišlo - 3,5* Zákon smyčky - ač se mi to po přečtení nezdálo, tak s menším odstupem musím říct, že tohle bylo fakt dobré. Voják a jeho řekněme nemessis, muž snažící se uniknout osudu, kterému nelze uniknout (Kdo má viset, ten se neutopí, i kdyby bylo vody nad šibenici). Rozhodně 5* Kód Zeta - Kotleta nezklame. V podstatě postapo nebo možná takové právě probíhající apo, kde se vědci snaží nalézt vir, který nebude emzakum chutnat. Jak je u Kotlety zvykem, dej pěkně odsýpá, nechybí nějaký ten koitus (ten tu mimochodem má důležitou roli pro děj) a přítomny jsou i mrtvoly. To vše v postapo kabátku Prahy, závěr je fakt pecka a dostal mě. Zalít smiláky. Jasných 5 * Nemesis - budu se opakovat s hodnocením o dvě povídky před, ale ta atmosféra, tady bych si dovedl představit celou knihu. Když jsem si ještě při čtení vzpomněl za video k Show must go on v cover verzi od 2cellos (https://www.youtube.com/watch?v=L051v3NC0F4), tak prostě luxusní chuťovka. Krásně popisuje atmosféru nevyhnutelného a ukazuje, co by s tím lidé v té situaci dělali. 5* Čtyři králové - zajímavé, povídka na mě působila dost civilně, nastiňovala zajímavý koncept České republiky, jen mi (chápu, že to v rámci povídky není možné) trošku haproval kontext a postoje okolí vůči tomu, co dle všeho bylo lokální. 4* Po Velké Bouři - sakra, už od přečtení znovu vydaných Drnkových "Žáb" (tj. knížky s 1938 v názvu) vím, že mám slabost pro příběhy, kde se Čechům daří a jsou po vojenské stránce úspěšní. Povídka sledující prapočátky pozdějšího Česko-slovenské království mě bavila, sice byla možná lehce nadnesená či naivnější, ale nevadí. Mám docela chuť si přečíst obě České země. 5* Dlouhá noc na Japetu - tak tohle byla chuťovečka. Skupina astronautů se snaží zjistit, co se stalo na opuštěné základně. Dvě časové roviny a hodně hutná atmosféra v průběhu jedné noci na saturnově měsíci Japetu. Zajímavý děj, rozuzlení lze lehce odhadovat z prolínání časových rovin, ale nevadí. Jasných 5* Střep - jo, tady jsem si opět vychutnával atmosféru, navíc prostě zasazení do světa po atomové válce mě vždy nějak zaujme a zabaví. Hrdina povídky vyráží do zbytků určitého města, kde by měl narazit na zásoby, ale při tom narazí na mrakodrap obydlený podivným společenstvem dělajícího podivné věci. 4* Hltač kostí - tohle mi nesedlo, nějak jsem se nedokázal myšlenkově vžít do světa, který fungoval po nějaké velké potopě (?) a byl obydlen podivnýma kreaturama. Oproti jiným povídkám ve sbírce jsem se tu nedokázal dostat do atmosféry, nějak mě nezaujaly ani postavy a celkově mi povídka přišla mnohem delší, než zbytek - 3* Caput mortuum - některé nápady se mi v povídce líbily, třeba Sprastahmor či samotný svět, kde dle všeho rostliny braly inspiraci od Trifidů, ale povídka samotná o vyšetřovateli a jednom zločinu mi přišla taková slabší a prostředí zasazené do období po apokalypse už to zachránit nedokázalo. 4* Barva smrti - asi podobně jako u Caput mortum, moc mě povídka nesedla, nápad lidstva bojujícího proti rychle se šířícím houbám byl zajímavý, ale samotný děj povídky o snaze dostat se k jedné osobě, která může držet klíč k řešení celé situace, mi přišel takový slabší. Ale za úplný závěr musím alespoň tu jednu hvězdičku přidat. 4* Sliby se maj plnit - v povídce se prolíná více dějů, které spějí ke společnému rozuzlení, které mě však moc nezaujalo. Celkově mi povídka moc nesedla, nějak jsem si nedokázal postavy oblíbít co jim alespoň fandit. Takže 3* ---- Suma sumárum když to sečtu a podělím, tak mi antologie vychází na 4*... celý text
Řetězová reakce
2018,
František Kotleta (p)
Kotleta se posunul zase o kousek dál ve svém psaní. Trochu jsem se obával, jak bude navazovat na trilogii, kde hrál hlavní roli Hrdina z Istanbulu, ale čtvrtá kniha v sérii pokračuje v nastaveném trendu. Nabízí nám pohled na další vývoj a další místa (Hamburk), dále pokračuje střet mezi přívrženci nových a starých pořádků. Navíc, strašně jsem si zamiloval svět, ve kterém se celá série odehrává... Teď by mi jen Kotleta mohl udělat radost a konečně napsat i knížku "Hrdina z Istanbulu" :)... celý text
Můj dlouhý běh
2014,
Luboš Brabec
Mé začátky běhání se tak nějak plus mínus kryjí s vydáním této knížky, takže Dan Orálek byl prvním z českých běžců, jehož jméno jsem zaznamenal a znal. Jak postupně "do závislosti" propadá hloub a hloub, tak poznává další jména a osobnosti, ale DO pro mě zůstává velmi zajímavou osobností českého běhu. Nejvíc jsem si asi užil části popisující jednotlivé ultra, protože to jsou závody, o kterých mi asi nikdy nezbyde, než jenom číst.... celý text
Rychlopalba
2015,
Štěpán Kopřiva
Tak za tohle zaslouží Štěpán Kopřiva absolutorium. Jel jsem jeho knihy cca postupně jak následovaly po Asfaltu a Rychlopalba mě dostala a až se mi pomalu nechtělo věřit, že to napsal stejný "blázen", co stvořil postavu vojína de Klerka. Rychlopalbě nechybí typický kopřivovský humor, který je zde nejčastěj prezentován formou hlášek či myšlenek ústřední postavy a zajímavě dokresluje děj, který není mnohdy příliš procházkou růžovou zahradou. Oproti jiným knihám, kde je v ústřední roli (ex)polda, ano, na tebe se dívám, Joono Lino, mi zdejší hlavní hrdina nepřišel jako nepřemožitelný superman, ale spíše jako docela uvěřitelný pražský policista. Jasně, občas se nitky pátrání napojovaly asi až moc ochotně, ale nevadí, kniha mě dokázala chytit a nepustit, konec jedné kapitoly přímo nutil pokračovat ve čtení a už teď vím, že si Rychlopalbu určitě ještě jednou přelouskám. A doufám, že se p. Kopřiva rozhodne v tomto žánru ještě něco stvořit. EDIT: tak netrvalo to dlouho a musel jsem si to dát ještě jednou a ani na druhé přečtení kniha nic ze své kvality neztrácí. Navíc jsem si mnohem víc vychutnával Kopřivovu hru s jazykem ve stylu formulací "Přetížil jsem jeho představivost tak mocně, že vyletěly fantazijní pojistky" nebo "Šanon se odrazil od lebky, zašustil křídly průklepáků a bouchnul o kovovou skříň."... celý text
Kronika 20. století
2003,
Karl Friedrich Warner
Kdysi jsem tuhle bichli přečetl komplet. Dodneška ji mám v poličce a kdybych chtěl listovat historií, tak je připravena.
