laura přečtené 1168

Návrh 2016, Elle Kennedy

Tak tohle jsem právě teď fakt potřebovala... Skvělý příběh, který pobaví (smála jsem se mockrát a hodně nahlas), podnítí ve vás romantiku a sny (které jste v průběhu času zakopaly někam hodně hluboko), rozjitří vaši fantazii (možná až moc :), příjemně vás naladí a vykouzlí vám úsměv na tváři (culila jsem se jako blázen), protože je to prostě skvělý :) Pokud od knihy čekáte právě tohle, je to příběh přesně pro vás ;)... celý text

Když 2019, Morris Gleitzman

... když jsem začala číst, věděla jsem, že mě bude hodně bolet srdce... Asi proto jsem to odkládala... Ono mít srdce sevřené v ocelové obruči od první stránky do té poslední - fakt bolí. Ale pořád se to dá vydržet. Felix musel vydržet - a přežít - daleko (daleko!) horší věci... "Znáte to, jak se za války schováváte dva roky v jámě, aby vás nenašli nacisté?" Ne, neznáme. Spoustu toho neznáme. A já teď nenacházím slova, kterými bych vyjádřila, jak moc rozbitá si připadám, jak moc bylo těžké tenhle příběh dočíst - a vědět... všechno... Jenže ani tak vlastně všechno nevíme. "Vidím to tak, že stejně nevím, co se s námi stane po smrti, ale ať se se mnou stane cokoliv, to samé se přihodilo i mamince s tatínkem. Takže svým způsobem, jestli zemřu, shledám se s nimi..." Když je příběhem chlapce, který Kdysi začal hledat maminku s tatínkem a Potom pochopil, že hledání těch, kdo vám vrostou do srdce, nikdy nekončí. Že každý z nás potřebuje mít svou rodinu, protože kdo nemá rodinu, nemá nic... Pochopil vlastně spoustu věcí (a já s ním). "Nic není tvrdší než diamant. Snad jen s výjimkou nacistického srdce..." Takže, na shledanou, milý Felixi, děkuju, žes byl součástí mého života... I když jen na chvíli. Protože v mém srdci zůstaneš napořád...... celý text

Potom 2017, Morris Gleitzman

Co bylo potom? ... jestliže mě Kdysi naplnilo smutkem (i nadějí), jestli mě bolelo ho číst, tak tohle... mě rozsekalo. Nádherné, ale tak kruté, že ačkoli jsem se od stránek nedokázala odtrhnout, zároveň mě tak moc bolelo číst dál... Od půlky knihy jsem brečela - a nemohla přestat. Od půlky knihy jsem tušila... doufala... bála se... Příběh plný hluboké lidské lásky, bolesti, utrpení, příběh o tom, že někdy je všechno jinak - že osud se nedá oklamat, že jsou ti, kteří vám pomáhají a ti, co vás nenávidí (bez zřejmého důvodu). Příběh o lásce, smrti, víře, naději. Někdy dostáváte víc, než ztrácíte, a někdy zase... Někdy musíte žít, i když nechcete. "Tohle je moje maminka s tatínkem. Jsou nacisti. Říkají, že je jim to líto..." Na jedné straně chlapec, na druhé holčička. Dívají se na sebe... Myslím, že všichni, kdo četli, to chápou... Potom vás zkrátka bude bolet srdce... Hodně.... celý text

Kdysi 2016, Morris Gleitzman

Nádherná obálka, ze které mě mrazí... Útlý příběh, který vydá za tisíc slov... "Znáte to, jak vyskočíte z jedoucího vlaku a nacisté po vás střílejí z kulometů..." Ne, my to neznáme. My ani netušíme, jaké máme štěstí, že to neznáme. "... ale každý si zaslouží v životě prožít alespoň něco dobrého. Já to své prožil. Víc než jednou..." Když čtete Kdysi, nemyslíte si to. Ale Felix to vidí jinak. A to vás rozseká. Pohled malého dítěte na ty, kteří kdysi dávno také byli dětmi - jen na to už zapomněli... "Copak to nechápeš? Ne, já nechápu už vůbec nic." Ani já to nechápu. A žádný normální člověk tohle chápat prostě nemůže. Je to čtivé, bolestné, bez příkras. Je to život očima dítěte, život, jaký byste svým dětem nepřáli. Je to život, jaký byste nechtěli prožít ani vy. Ale i když je to drsný život, jsou okamžiky, které vám do srdce vypálí jizvy, protože prostě víte, že ačkoli je vám strašně, je vám zároveň i krásně... "Tentokrát máme na výběr jen ze dvou možností... Ale aspoň si můžeme vybrat..." Někdo nemá ani to. ... a někdy se přes slzy pousmějete nad ironií života. "To je moje maminka a tatínek," oznamuje Zelda. "Jsou mrtví. Zabil je polský orloj." V jednom okamžiku krátké, drsné stisknutí srdce bolestí a v tom dalším - úsměv... Kdysi jsem na tuhle knihu náhodou narazila... Kdysi jsem si řekla: To si musím přečíst. A rozhodně nelituji, protože Kdysi za to stálo...... celý text

Ztracená 2002, Fern Michaels (p)

Knihu jsem četla podruhé, ale ten první dojem ze mě za ta léta už vyprchal. To se u skvělých knih nestává, takže jsem věděla, že si asi nadšením na zadek nesednu, ale chtěla jsem si ji oživit a po slibném začátku jsem tak úplně nechápala, proč mě tehdy tolik neoslovila - protože ten začátek byl skvělý! Prvních téměř sto stran jsem byla neustále rozhozená a dojatá a říkala jsem si, páááni, tohle bude na pět hvězd... Jenže pak se to nějak zvrtlo, těžko říct, jestli proto, že na knihu jsem neměla čas a četla ji opravdu dlouho, nebo to způsobil zvrat v ději, ale já si náhle prostě připadala "ztracená"... Příběh byl zajímavý, ale vlastně by se dal shrnout na polovinu, přišlo mi, že se spoustu věcí zbytečně protahovalo a že to nakonec skončilo tak, jak to mělo skončit po prvních sto stranách ;) Takže zatímco jsem se solidně rozjela kupředu a přidávala plyn, ta nadupaná kára cestou začala někde drhnout a zpomalovala a zpomalovala, až se naprosto vyčerpaně přiloudala do cíle úplně rozčarovaná. Škoda... Příběh měl totiž potenciál. Jenže ten vyšuměl jako příliš dlouho otevřené šampaňské.... celý text

Tajná přání 1998, Fern Michaels (p)
odpad!

Nerada dávám takové hodnocení, ba se mu téměř vyhýbám. Ale tahle kniha je zkrátka o ničem. Naprosto zbytečná kniha, která nemá co nabídnout. Příběh, který je tak hloupoučký a jednotvárný, že se prostě někde cestou unudíte k smrti... Myslela jsem, že dám knize druhou šanci a třeba názor přehodnotím, ale asi s ní nechci ztrácet čas. Takže tak... Mrzí mě to...... celý text

Důvěrné tajnosti 2009, Fern Michaels (p)

Poutavý příběh? Ani bych neřekla... Mohl by být, mohl by to být snad i trhák, jen to napsat jinak. Už druhá kniha této autorky, kterou jsem dočetla se sebezapřením, jen proto, že knihy dočítám. Postavy nežijí, oni přehrávají. Jako bych četla zrychlený scénář, kde se jen mluví, mluví, mluví. Kde lidé nežijí, jen prostě existují. Kde se odehrávají tak nereálné skoky v ději, až se musíte vracet a číst znovu, jestli jste to pochopili správně. A přitom by to mohl být vážně zajímavý příběh. Je to překladem? Nebo to fakt myslí autorka vážně? No, dám jí ještě šanci, ale nevím. K převážné většině jejích knih se nejspíš už nikdy nevrátím...... celý text

Nechtěj nic vědět 2013, Lisa Jackson

Mít víc času, tuhle knihu zhltnu na posezení... Téma trošku připomíná příběh V pasti lží, ale ne zase tak úplně, protože tady jsou snad podezřelí úplně všichni :) Měla jsem jeden tip, ukazovalo to tím směrem od začátku a nakonec jsem se nemýlila, ale nebyla by to Lisa Jackson, aby to nezkomplikovala :) Prostě, nemohlo to zkrátka být tak jednoduché, abychom na to snadno přišli. Příběh Avy byl dech beroucí, mrzelo mě, že jsem knihu musela odkládat, protože byla vážně napínavá, plná zvratů, nečekaných odhaleních, trýznivé bolesti i naděje. Plná deště, větru, mlhy, moře i kvílivého dětského pláče. Plná intrik, zloby, čisté lidské zášti a nenávisti, která sahá až za hrob... Kam až člověk zajde v touze po moci, bohatství, v touze po pomstě? Možná by nás mělo děsit, že takové hranice v podstatě neexistují - ne v této knize. Takže, máte se na co těšit, vy, co jste ještě nečetli. Řadím k těm nej od této autorky. A to jsem měla strach, že se budu nudit... Ale to se samozřejmě stát nemohlo. Naopak, trošku je mi líto, že už to skončilo. Možná jsem nakonec taky "nechtěla nic vědět" ...... celý text

Na prahu smrti 2008, Lisa Jackson

Tak úplně nechápu, proč je tato kniha vedena jako 2 díl série, protože s údajným 1 dílem (Nezvaný host) nemá vůbec nic společného. Ani oblast, kde se odehrává, ani vyšetřovatele, podle mě tu řádil nějaký knižní šotek, který tyhle dvě knihy propojil, ačkoli spolu vůbec nesouvisí. Já jsem tedy žádnou souvislost neodhalila... Každopádně, na to, jak dlouho jsem čtení této knihy odkládala, jsem ji zhltla během dvou dní dá se říct téměř kosmickou rychlostí, protože... Člověk by čekal už téměř všechno, když má od této autorky přečtenou skoro celou tvorbu, ale tahle kniha mě udržela v napětí až do samého konce, resp. jsem si oddechla asi tak 15 stránek před koncem :) I když nebýt přesvědčená o tom, jak to MUSÍ skončit, byla bych s nervama v háji ještě o pár stránek déle... Lisa Jackson mě zkrátka zase nachytala. Ale jak! Tentokrát hned několikrát a musím se přiznat, že jsem se fakt musela držet, abych se nepodívala, jak to tedy skončí... Tohle se dělá? :) Takhle "dusit" čtenáře? Každopádně kniha, která se od začátku tváří, že vás ničím nepřekvapí, protože se zdá být všechno předem jasné, nemůže překvapit víc. Napínavá, čtivá, zvraty přímo nabitá, co si přát od thrilleru víc? Nezbývá než začít číst... Za mě opravdu skvělá. Protože - nepředvídatelná ;)... celý text

Nezvaný host 2006, Lisa Jackson

Tak úplně bych tuhle knihu nezařadila k těm nejlepším od této autorky, ačkoli právě to jsem si myslela, když jsem se ji pokoušela sehnat a těšila se na ni - že bude patřit k těm nej. Začátek se ale trošku vlekl, připadalo mi to spíš jako román než thriller, nic moc se nedělo a já se do čtení musela skoro nutit - nedokázalo mě to vtáhnout natolik, abych si přála číst dál a nepřestávat, naopak, knihu jsem odkládala. Nakonec ovšem děj dostal spád a to takový, že jsem nadskakovala při sebemenším šramotu, ohlížela se přes rameno a hltala stránku za stránkou. Vraha jsem tipovala mezi několika dalšími, ale fakt je, že autorka mě dokázala tak vodit za nos, že jsem několikrát svůj tip změnila, abych nakonec zjistila, že ano, byl správný. Podezřelých však bylo fakt hodně, takže ano, mást čtenáře Lisa Jackson umí :) A ano, i překvapit. Poslední třetina knihy vás nenechá vydechnout - a na konci zůstanete stejně paf. Jakože cožeeee? Jak já nesnáším otevřené konce...... celý text

Ztroskotání 2017, Emily Bleeker

"Kdo lže ten krade a pak visí kdo lže ten vždycky ublíží si lež je šminka která hyzdí tvář lež je účes který nesvědčí Ať podívá se do zrcadla lhář ať se sám o tom přesvědčí..." Nejspíš to nejde vyjádřit líp, ale stejně... Lžeme, podvádíme, obelháváme druhé i sami sebe, namlouváme si, že nelze jinak - ale koho nejvíc klameme? Ty druhé nebo sebe? Kniha o přetvářce, o lžích, které vám přerůstají přes hlavu, o tom, jak se vám život může změnit v jediném okamžiku, o rozhodnutích, která nemůžete změnit a o nichž netušíte, že vás ovlivní na celý zbytek života. O lásce, něze, vášni, o pochopení, důvěře, o bolesti. O všem, co skrýváme v srdci a o čem nemluvíme. Příběh lidí, kteří se neznali, ale museli se spolehnout jeden na druhého, museli spolu žít v podmínkách, které si my zhýčkaní dobou vlastně neumíme ani nechceme představit. Příběh, který se možná stal a možná si ho jen kdosi vymyslel, ale který před vámi ožije a bude vás nutit neustále obracet stránky, abyste už věděli... Příběh o tom, že být lidmi je možná stejně těžké jako bojovat - ať už o zachování si zdravého rozumu, hrdosti, lidskosti, nebo jen prostě přežít. O vině, kterou si v sobě neseme a která nás nikdy neopouští. O pochybnostech. Příběh, který ve vás vzbudí spoustu otázek, protože: Co se tam vlastně tedy stalo? A i když už tušíte, stejně vás podebere a semele - tak jako mě. Konec byl možná nereálný, ale to nemění nic na tom, že mě dokázal rozbít. Je to totiž především příběh o síle člověka, přátelství, víře a lásce - lásce, která má mnoho tváří. Takže: Proč ne? ;) Je horší tonout v oceánu nebo se utápět ve lži? Co myslíte? To nechám na vás...... celý text

Tajemství modrých dopisů 2018, Emily Bleeker

Pro mě jeden z příběhů, na který nezapomenu. Při čtení se mi svíralo srdce, bolelo mě číst o bolesti, ale zároveň to bolelo tak nějak krásně. Nemůžu říct, že by mi kniha přišla nudná, protože mě bavila od prvního slova až k tomu poslednímu. Dokonce mě štvalo, když jsem měla jiný program a knihu musela odložit. Příběh o umírání, o vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka, o zodpovědnosti, již teď musíte čelit, o tom, že se nemůžete zhroutit, protože tu zůstaly děti - a ty vás potřebují. O tom, že každý se s bolestí vyrovnává jinak a nikdo další mu to nemůže ulehčit, i když by moc chtěl. O kráse vztahu, kde nemilujete to, jak člověk vypadá, ale to, kým je, a že ta láska nemůže umřít jen proto, že nemoc člověka změní tak, že už ho skoro nepoznáváte... O tajemstvích, které se skrývají v každém z nás - a bolí. Bolí stejně jako smrt, jako láska, jako všechno v životě, s čím nepočítáte. O tom, že naděje se někdy skrývá někde poblíž a vy ji nevidíte, protože máte už dlouho zavřené oči, zatímco se potácíte v tom začarovaném kruhu, do kterého vás osud nečekaně hodil... A tak nezbývá, než doufat, že všechno má svůj smysl, že všechno, co se stane, nám má něco dát - kromě toho, že nám i něco vezme. Že všechny bolesti, rány, jizvy, které v nás zůstávají, nás krůček po krůčku postrkují vpřed a tam někde čeká nová naděje, nová láska, život, který jsme si kdysi dávno sami vybrali... Nezbývá než doufat, že se jednou zase všichni setkáme. Brzy nashledanou...... celý text

Léto na maximum 2019, Petra Martišková

Letní příběh o prvním zklamání, bolesti a ztrátách. O nejistotě, pochybnostech, útěcích i zradě. Ale také o první lásce, první puse, prvním milování... Ještě nedávno měla Izabela všechno: milující rodiče, nejlepšího kamaráda a v kapse i přijetí na vysněnou školu. Ale stačilo málo - a všechno je jinak. Sebastian po úraze zůstal na vozíku, rodiče se budou rozvádět a Izabela vymění vysněnou školu za zdravotnické lyceum, aby dokázala jednou Sebastiana postavit znovu na nohy... Příběh o naději, víře, lžích, falši i opravdovém přátelství. O odvaze, lásce i odpuštění. O hořkých koncích i nových začátcích... Čtivé, hořkosladké, bolavé i úsměvné. Tak jako sám život...... celý text

Najít svou tvář 2005, Fern Michaels (p)

Docela zajímavý příběh ženy, která strávila deset let v psychiatrickém ústavu, aniž by si vzpomínala, proč se tam ocitla a co se stalo předtím. Hodně zamotané, protkané náznaky, které končí ve slepé uličce, matoucími nápovědami, které se ukážou být lživé, prostě autorka si se čtenářem pohrává téměř až do samého konce. A pořád je tu někdo, kdo si přeje, aby si Casey nikdy nevzpomněla, co se jedné osudné noci stalo - a co se dělo spoustu let předtím. Děsivé, syrové, napínavé, ale... Ta romantická linka? Vidí se podruhé v životě a už uvažují, jak by vypadal jejich společný život - jako vážně? To se mi zdálo trošku přitažené za vlasy. Prostě příběh, ke kterému se nejspíš už nevrátím, ale nelituji, že jsem si ho přečetla.... celý text

Nezvaný host 2001, Fern Michaels (p)

Tuhle knihu jsem četla poprvé před 10 lety a patřila k těm, na něž se nezapomíná. Teď jsem se k ní znovu vrátila, a i když musím připustit, že wow efekt už se nekonal, nejspíš proto, že jsem si pořád pamatovala, kdo za vším je, tudíž jsem nebyla tak šokovaná a překvapená jako poprvé, stejně mě příběh Abby a Mallory bavil, byl plný překvapivých zvratů v ději, napínavý, čtivý a emotivní. Bála jsem se o všechny jejich blízké - a oprávněně. Prostě, kdo jste nečetl, směle do toho, nebudete litovat. Tahle kniha patří rozhodně mezi ty nej této autorky, za mě stojí na samém vrcholu její tvorby...... celý text

Vzdušné zámky 2006, Fern Michaels (p)

... velké zklamání. Fern Michaels pro mě není neznámá autorka, kdysi jsem od ní přečetla některé z jejích knih a především kniha Nezvaný host patří k těm, na které se nezapomíná. To ovšem není případ této knihy. Dočetla jsem jen proto, že nerada nechávám knihy nedočtené. Jako bych však sledovala nezáživnou reportáž, kterou předčítá stejně nezáživný hlas znuděného vypravěče, postavy nežily, nedokázaly mě přesvědčit o své opravdovosti, všechno to byl takový podivný mišmaš, který nedával smysl a u některých pasáží jsem si říkala: To jako vážně? Prostě, čas strávený s touto knihou byl pro mě ztraceným časem. Pořád jsem čekala, že se to změní, že přijde něco, co mě přesvědčí, že bych jí měla ještě dát šanci. To se však nestalo. Takže, už nikdy víc. Vzdušné zámky se totiž dost často zhroutí...... celý text

Přede mnou se neschováš 2019, Mary Higgins Clark

Tak nakonec řadím k průměru. Četlo se to dobře, přečteno za dva dny, konec předvídatelný a zvraty v ději také, na můj vkus toho autorka zbytečně moc prozrazovala zbytečně brzy, ale chápu, proč asi. Zároveň tím vzbuzovala ve čtenáři pochybnosti, ačkoli u mě tentokrát neuspěla. No a konec mi stiskl srdce dost nečekaně... Jen to bylo všechno takové až moc snadné a motiv vraha zvláštní, podle mě maličko vykonstruovaný...... celý text

Kde stoupá dým 2010, Emilie Richards

Příjemný oddechový příběh z Nového Zélandu plný divoké, drsné a přece dech beroucí přírody, nespoutané krásy a nebezpečí, které není radno podceňovat, stejně jako hrdé Maorské muže ;) Líbilo se mi to, četlo se to samo a bylo to sice předvídatelné, ale i tak to mělo své kouzlo...... celý text

Ginny Napořád 2017, Benjamin Ludwig

Nevím, jestli v sobě najdu odvahu, abych si tuhle knihu někdy přečetla znovu. Smekám před všemi, kteří se starají o autistické děti, které si k nim dokáží najít cestu, dokáží je chápat (v rámci možností), dokáží je milovat... Protože věřím, že to není snadné, i když se moc snažíte. Ano, Maura se chovala zbytečně hystericky, reagovala většinou tak, že Ginny zaháněla dál a dál do většího zmatku, což je nepochopitelné zvláště proto, že se k tomu předtím sama dobrovolně rozhodla, vzít si takové dítě do péče. Ale dá se to pochopit s ohledem na Wendy, dá se to pochopit - ale ne omluvit. Protože je tu Miller, je tu Snížek... Je tu Ginny, která není zlá, ale prostě určité věci nechápe. A pak je tu Mimi panna - a to mi dává naději. Naději pro Ginny, Wendy, Mauru, naději pro všechny, kteří se snaží a dělají chyby, a ubližují si a říkají věci, které tak nemyslí. Pro všechny Ginny napořád. Pro všechny Mimi panny, Millery a Snížky. Je mnohem lehčí někoho milovat, než ho mít rád... Ano, i ve mě zůstane Ginny Napořád - napořád. Ale takhle těžko mi při čtení už dlouho nebylo a přiznám se, byly chvíle, kdy jsem si myslela ,že to nedám. Tolik jsem si přála najít v příběhu naději, tolik jsem si přála pro všechny šťastný konec - jenže ony ty šťastné konce někdy nepřicházejí tak snadno. A je k nim hodně dlouhá a daleká cesta. Je na ní spousta chyb, omylů, bolesti, skrytých ran a hnisavých jizev. Ale je tam i spoustu lásky, trpělivosti a víry. Doufám, že ji teď Ginny už má. Že ji mají všichni - Brian, Maura, dokonce snad i Gloria. Tenhle příběh ve mě bude ještě dlouho. A možná tam zůstane napořád...... celý text

Nechci lásku nebeskou 2018, Catherine Bennetto

Ale jo :) Příběh, kterých už jsem četla spousty, okořeněný humorem, který je mi blízký, takže jsem se často řehtala nahlas, a všechny postavy, které se tam mihly, mě bavily... Hlášky Archieho nebo Sinead mě slušně odbourávaly. Vtipné, lehce romantické, spíš ze života, situace, které prožíváme a které se vždycky stávají v reálu, ale ve filmech a knihách se o nich taktně mlčí... Prostě, tohle se mi líbilo, oddechovka, která vás naplní smíchem, pohodou a vírou, že i když se vám v životě pokazí, co může, je naděje, že někde, ve chvíli, kdo to vlastně už ani nečekáte, najdete to maličké, hřejivé, rozcuchané štěstí, které byste možná minuli, kdyby se váš život vyvíjel jinak, bez pohrom a facek...... celý text