luci33
přečtené 138
Borec
2014,
Julie Garwood
Američanka, která vaří a americký muž, co nevaří. A on je CHLAP a ona se nechá chránit a ještě je za to ráda. Jaká příjemná změna.. Líbilo se mi to moc.
Nemůžeš mě milovat
2013,
Julie Garwood
Kniha dobrý, ale už mi trochu vadí Američanky, co neumí vařit. Nejen v této sérii, ale celkově. Je snad národním sportem žen v Americe vyhnout se kuchyni, ta je jen pro muže (a) pro personál?... celý text
Ideální muž
2012,
Julie Garwood
Z celé série mě zatím chytila nejvíce. Tuhle doktorku bych chtěla na sále, bylo-li by to nutné.
Tanec stínů
2008,
Julie Garwood
Víc vtipu, víc dramatična, víc jiskření,.. a bylo by to dokonalé. Ani jsem si nevšimla, kdy se Noah zamiloval.
Křehká láska
2006,
Julie Garwood
Hezký příběh, ale naložení s dědictvím mi přišlo teatrální a v praxi by to tak podle mě (skoro?) nikdo neudělal. Já určitě ne :-)
Vrať mi můj sen
2003,
Julie Garwood
Škoda toho zbrklého závěru, na konci bych ocenila obsáhlejší dojezd, jinak super.
Nesplněný slib
2003,
Teresa Medeiros
Pěkné, jen ten konec s tou estrádou v Londýně se mi nelíbil. SPOILER: Navíc peer, který stojí o vnučku a ne o vnuka, jediného dědice, je podle mě blbost a podobných tam bylo více. Takže přečíst jako pohádku.... celý text
Navždy princeznou
2006,
Rebecca Hagan Lee
Titulu předchází kniha Vždycky dámou, ale celkově se tahle série moc nepovedla.
Vždycky dámou
2007,
Rebecca Hagan Lee
Jde o díl který předchází titulu Navždy princeznou, ale nijak se neovlivňují, lze číst zpřeházeně. Knížka mě docela bavila, ale superschopnosti Mariah: dokonalá pekařka, schovanka, lady, manželka působily spíš úsměvně než uvěřitelně. A ten přeslazený konec byl přeslazený příliš.... celý text
Co to tam mám?
2019,
Camille Laurans
Já budu hodnotit z pohledu svých dětí 5 až 8 let, s nimiž jsem o tomto tématu hovořila poprvé, neboť bez knihy jsem nevěděla, jak srozumitelně a netrapně (pro mě i pro ně) začít. Starší dítě už se při čtení stydělo, názvy pindík a pipinka považovalo za sprosté - podle názoru spolužáků. Když jsem se ale tvářila, že jde o něco naprosto přirozeného, přestalo se stydět a na konci (nic jsme nevynechali) mi sdělilo, že kniha pro ně byla užitečná s informací o hygieně a o tom, že na ně nikdo nesmí sahat. A mladší se nestydělo vůbec a po přečtení se mi úplně klidně svěřilo, že se "tam" někdy rádo hladí, o čemž jsem neměla ani páru - tolik pro komentující, že jde o návod a že takové věci malé děti (a vaše děti) nedělají :-). Za mě děkuji autorům, neboť reakce mých dětí mě přesvědčila, že tato témata v sobě děti řeší a bojí se o nich mluvit, což většina prudérních rodičů nikdy nezjistí a jejich děti s nimi možná ani v jiných tématech nemůžou mluvit pravdivě. Nejhorší je podle mě strach a nevědomost. I u rodičů.... celý text
