m4xp4yn3
přečtené 73
Spolčení hlupců
1995,
John Kennedy Toole
U mě za čtyři hvězdy. Formálně je kniha skvělá. Barvité popisy Nového Orleans, výstižně a živě načrtnuté charaktery, lehce se čtoucí a nenásilně vtipné dialogy, bohatý jazyk, budící dojem, že žádné slovo nebylo použito dvakrát. K tomu několik dějových linií, které svým obsazením pokrývají dobovou společnost a poskytují tak prostor pro společenskou satiru. Všechny příběhy jsou až virtuosně ukočírovány, přirozeně se prolínají a v závěru do sebe přesně zaklapnou. Za umělecký dojem si Toole svého posmrtného Pulitzera zasloužil. Problém, nejspíše úzce spjatý s příliš vysokým očekáváním které jsem do Spolčení vkládal, mám s obsahovou stránkou knihy. Čekal jsem mnohem sžíravější kritiku společnosti, existenciálnější pojetí, které by ve mě zanechalo hlubší dojem. Takhle se mi dostalo "jen" příběhu, který skončí, aniž by se čtenářem jakkoli hlouběji emocionálně zacloumal.... celý text
Strážci občanského dobra
2010,
Petra Hůlová
Jak zmrvit dobrou knihu slabým koncem, díl tisící prvý. Celou dobu jsem měl pocit, že hlavní hrdinku autorka líčí jako sice naivního, ale veskrze dobrého člověka. V samotném závěru uspěchaně a nevěrohodně eskalující děj dává tušit ledasco, ale rozhodně jsem nečekal popravu čtenářových sympatií k ústřední postavě doslova na poslední stránce. Chtěla se snad Hůlová vyvarovat nebezpečí nálepky "levicové autorky" tím, že vypravěčce, se kterou celou dobu tak soucítí, připíše rozhodnutí za čarou námi vnímané morálky? Kromě konce už budu chválit. Jazyk i stylizace jsou ňuňu, číst o "cvičebním úboru nahňácaném za topení" nebo o "krakovské zoo, kterou tvoří medvěd brtník, osel a vedle v ohradě jelínek" je rozkoš. Tempo vyprávění, variabilita postav a jejich přiměřené množství z knihy činí lehce se čtoucí, ale ne prázdnou jednohubku.... celý text
