Morgenstern27
přečtené 24
S Jo Nesbem jsem se prvotně seznámila skrz knihu Sněhulák, kterou jsem měla možnost částečně přečíst a nadchla jsem se pro jeho styl psaní. Rozhodla jsem se jít tedy popořadě a tím pádem jsem se dostala k Netopýrovi. Musím říct, že první zhruba třetina knihy ve mně nevyvolala nějaké nadšení a četla jsem ji dlouho. Místo případu se člověk více spíše dozvídal o životě v Austrálii, některé pasáže pak byly pro mě vyloženě nudné a spíš sloužily jako nějaká vata, bez které bych se v knize obešla. Nicméně od půlky jsem knize začínala trochu přicházet na chuť a závěr byl pak výtečný, byť mě trochu mrzelo, že akce přišla až na několika posledních stranách. Tohle vše má navíc asi za následek, že za několik týdnů si zřejmě z příběhu už moc pamatovat nebudu, jelikož mě v podstatě kniha do půlky spíše nudila a pak se během mrknutí oka událo vše zajímavé, takže to ve mě nezanechalo úplně hlubokou stopu. Věřím, že další díly se ale budou postupně pilovat k lepšímu. :)... celý text