MrKrahujec
přečtené 1582
Vzpoura přichází
2012,
Neviditelný výbor
Vzdor nehorázně nejapnému autorství a jen o něco méně nejapnému názvu jde o překvapivě zasvěcenou a poučenou úvahu nad stavem společnosti, který však byl (bohužel) velekotrmelci posledních několika let mnohonásobně překonán. Jako tolik jiných kdysi útočných pamfletů se i tento dnes jeví spíše jako vzpomínka na staré dobré časy.... celý text
Lehké fantastično
1993,
Terry Pratchett
Tohle je vlastně zase takový jako návrat k tomu původnímu poslání spisovatele: v první řadě vypravovat příběh. Snad by tedy bylo příznačnější pana Pratchetta nazývat spíše vypravěčem (jako za stara), než spisovatelem, protože jeho knihy jsou nádherně oproštěny ode vší zbytečné intelektuálnosti a psychologičnosti, byť za to platí tu cenu, že se stávají tak trochu dětskou literaturou. Ale to přece vůbec nevadí! Však pokud někoho připomínají, tak už takové mistry dětské literatury, jako byli třeba Astrid Lindgrenová, nebo René Goscinny. A možná vůbec nejvíc tím všudypřítomným humorem. Skutečně, barbar Cohen daleko víc připomíná vitálního stařečka Archaixe z Asterixových dobrodružství, než svou proklamovanou předlohu Conana, a v souvislosti s hlavní hrdinkou Čaroprávnosti si nelze nevzpomenout na Pipi dlouhou punčochu Astrid Lindgrenové. Ale znovu zdůrazňuji: Tím líp!... celý text
Motorové opojení
1976,
František Alexander Elstner
V dětství jsem to samozřejmě přečetl jedním dechem, i když to na mě neustále dělalo dojem školní učebnice, možná i proto, že ilustrátor pan F. Škoda tehdy právě jednu skutečnou školní učebnici (tuším, že vlastivědy) taky ilustroval.... celý text
Jak balónem vylétá s Cvalíkem strýc do světa
1971,
Jan Alda (p)
No, je to sice pro děti, ale to zas až tak neopravňuje k občasným viditelně odfláknutým rýmům, případně sešrotování logiky děje dle potřeb rytmu a rýmů... Takže nebýt obrázků pana Škody, občas by byl text poněkud nenavazující.... celý text
Kluci, holky a Stodůlky 2
1978,
Eva Bernardinová
Je to celé takové příznačné... Tuhle knihu jsem kdysi dávno dostal k Vánocům (bez prvního dílu, který tedy nehodnotím, ale který se patrně moc lišit nebude), přečetl jsem ji poctivě celou, možná i vícekrát, protože mě fascinovala i rozčilovala zároveň. Fascinovala mě tím, že byla skutečně poměrně realistická - v řadě podobných situací jsem se také ocital (shodou náhod bych měl být - soudě podle dobových indicií - vrstevníkem Honzy Voříška), ale nehorázně mě rozčilovala svou nenápadně vlezlou, ale tím odpornější politickou agitací. Některé pasáže - třeba ta, jak tatínek vysvětluje Honzovi, proč je jeho plusem okolnost, že on je ve straně - dosahovaly až úrovně majora Zemana. A zdaleka nebyly tak řídké, jak se tu někdo pokusil naznačit. Navíc jsou tím odpornější, že jde o knihu pro mládež, která její pomocí měla být patrně nenápadně infikovaná ideologií. Ještě, že se to moc nepodařilo! (Anebo ne???)... celý text
