MrKrahujec
přečtené 1594
R.U.R.
2004,
Karel Čapek
Tohle je vlastně (jedno z prvních i ve světě) zcela plnokrevné sci-fi a já se opravdu velice divím, že to alespoň v současné době ještě nikdo nezfilmoval. Téhle předloze by totiž úplně nejíp slušela právě současná, technicky už nijak neomezená produkce. Jen si zkuste při četbě představit, že všechny ty děsivé i monumentální scenérie, jejichž slovní popis musel Čapek pouze vložit postavám do úst, by už s počítačovou animační technikou šly natočit naplno a ještě i zesíleně! Tady by totiž lehká technická nadsázka celkovému vyznění vůbec neuškodila, dokonce přesně naopak. Jak by se dalo doslova výtvarně vyřádit jenom na záběrech utopické továrny na roboty na ostrově, nebo i na retrospektivních záběrech samotného objevu starého Rossuma, natož pak při ztvárnění závěrečné velkolepě úděsné apokalypsy (já úplně vidím ty čistě snové záběry na nekonečné zástupy okupujících robotů s miliónkrát opakovanými totožnými obličeji). Samozřejmě, film by to rozhodně nebyl levný, na tricích a efektech by se v žádném případě nesmělo šetřit, ale když uvážíme, jaké scénáristické ubohosti jsou každoročně zachraňovány velkolepými výpravami, tak tohle by myslím žádný komerční risk nebyl.... celý text
Mistr a Markétka
1969,
Michail Bulgakov
Extratřída! Jednička! Tohle je moje nejoblíbenější kniha už pomalu pětatřicet let, protože jsem si ji poprvé přečetl (možná trochu předčasně) v patnácti, tedy ještě v době, kdy většina zde tak dokonale shazovaných komunistických reálií byla ještě funkčních, a to i u nás. Snad nejvíc mě na tomto příběhu fascinuje, z kolika různých knih je složen a jak dokonale do sebe při své různosti zapadají. Tím zdaleka nemyslím jen ten jeden nejviditelněji osamostatněný apokryf o Ježíši (nazývaném zde, vlastně správně, jeho řeckým jménem Ješua) - tady najdeme i břitkou politickou satiru vedle okouzlující humoristické grotesky i zcela autentickou fantasy ságu, nadto se skutečně vydatnou dávkou erotiky. Téměř bych řekl, že celý druhý díl knihy je snad nejerotičtějším textem moderní literatury, ukazujícím až k antickým starořeckým a římským mistrům erotiky. A to píšu se vší úctou ke všem Henrym Millerům, Charlesům Bukowským a Williamům Burroughsům, kteří se sice také velmi snažili, ale takhle prudkého a živelně přírodního erotismu, jakým je prodchnuta celá pasáž o gala-plesu u Satana, přece jenom nedosáhli.... celý text
Satanské verše
1995,
Salman Rushdie
Přečetl jsem si hned zkraje první (anonymní) vydání a třebaže bylo hned po prvních stránkách jasné, že překlad je velmi chabý, knihu jsem (asi po necelém roce) opravdu dočetl, protože obsah je naprosto mimořádný. To rouhání a vše skandální je vlastně až druhým, ne-li třetím plánem celého díla, za rozhodující považuji, že je to možná i ojedinělé skutečně hluboké zamyšlení nad tím, co člověk opravdu je, za co je považován světem a co si sám přeje, aby byl. V tomto smyslu Rushdie sestoupil snad přímo k samotnému Aristotelovi a jeho teorii "přirozeného místa" věci, aby dokázal, že v případě člověka je "přirozené místo" naprosto nedosažitelná meta. Anebo by to šlo také charakterizovat jako konečně plné odhalení té těžce nefér hry, kterou s námi svět, osud, nebo bůh hraje. Člověk nese až příliš plnou odpovědnost za své činy, zatímco reálný svět kolem něj vlastně docela drze a hanebně zneužívá své převahy nad ním a neustále ho staví do absurdních a nepochopitelných situací. Takový je příběh dvou indických herců, kteří se zpočátku ani neznají a najednou se octnou v situaci, ve které není ani trochu jasné dokonce i to, jsou-li vůbec naživu, natož pak kde jsou a co vlastně jsou. Přestože jim osud, realita, nebo bůh (ani tohle není vůbec jasné) uštědří nekonečný řetěz naprosto smysl nedávajících proměn, zázraků a přesunů v čase, do samého konce se to nedovědí a čtenář samozřejmě také ne. Ouha, právě jsem prozradil celou závěrečnou pointu!... celý text
