Jiří Ohrenstein

Jiří Orten, Karel Jílek, Jiří Jakub · pseudonymy

česká, 1919 - 1941

Populární knihy

/ všech 45 knih

Nové komentáře u knih Jiří Ohrenstein

Veliké stmívání Veliké stmívání

Poezii jsem četla hlavně ve škole, protože jsem musela, ale i teď si občas něco přečtu. Ortenovy básně nejsou těžké, dá se jim porozumět.
Stanas513


Nech slova za dveřmi Nech slova za dveřmi

konečně po delší době poezie co za to stála, v dnešní době je těžké najít někoho kdo se vyrovná takovým velikánům, jenž mezi námi už nejsou, nádherná sbírka... celý text
corpse.bride


Ohnice Ohnice

A ani Orten mě příliš neoslovil. Možná se časem dostanu do bodu, kdy už mě budou zajímat jen populárně naučné knihy o psychologii a pedagogice a přírodní vědy. * První báseň Na paměť mléka crčícího a rorýsů a borovic a chleba, jenž se nepřejídá, a hněvu, který ticho hlídá, narovnej hřbet, má malá kniho, a dýchej z plných plic. Vezmi si mě a nech mne dýchat o chvíli déle, než smím žít, vyprávěj dětem o svobodě a řekni rtům o čisté vodě a lukám, kde jsou písně cikád, když šero padá na pažit. Citlivá chůze, procházení okolo plotů, řek a míst, kde bolí každé prudší slovo, kde poddávám se nad olovo, do ohně mizím, do kamení, abys už mohla číst. Snad někdo přijde, samotinký, naplněn spásou po okraj. Barvínky spí a jejich barvy můj tichý západ sladce barví. Já ležím navždy u maminky, kde je má zem, můj kraj. Kde končí svět. Kde začíná se. Kde vichr vichří hlas, až zvedne se a píseň vydá, zatímco smrt mu napovídá o životě, jímž počne zase zpívati boleráz. Na paměť mléka crčícího ze skal až do konvic, na paměť biče, který šlehá tam, kde je něha, kde je něha, narovnej hřbet, má malá kniho, a dýchej z plných plic.... celý text
Zelený_Drak



Básnické juvenilie Básnické juvenilie

Jednoznačně beru jako skvělé dílo. Nejvíce tomu ubližuje velikost, která je na básně moc velká. Chápu, že si to člověk může rozmělnit, ale není to všechno. Časem člověk ztratil možné spojení s každou básní.... celý text
Kopta


Modrá kniha Modrá kniha

Ono to asi bude věkem (a dobou), ale Orten je v těch svých zápiscích strašně ubrečenej a po chvíli to jeho naříkání docela omrzí. Každopádně to nic nemění na tom, že měl nesporně talent a je škoda, že ho zabili tak brzo. Pokud máte chuť se trochu utápět v existencialistickém hořekování, přečtěte si Modrou knihu, jinak asi spíš doporučuju Elegie nebo nějakou jinou čistě básnickou sbírku.... celý text
AbsolutníHrobař