Zelený_Drak komentáře u knih

Hrrr na ně! patří k mým méně oblíbeným hlídkám. Nemyslím, že dovedu vysvětlit proč, ale ve srovnání s předchozími díly o hlídce mi tam něco chybí. Přitom právě tento díl Zeměplochy má jedinečné množství Vetinariho, kterému asistují Krásná Běta (desátník Noby Nóblhóch v přestrojení) a seržant Tračník, což je velmi zdařilá část. Místy se to asi malinko vleče. Třeba hned na začátku je jasné, že bude "velký střet", ale cesta k němu je velmi dlouhá. Což můžeme říct i o mnoha dílech, kde je cílem vrcholný střet armád a přípravy se vlečou přes celou sérii, takže zase tak moc bych si na to nestěžovala. Motiv ostrova, který se nečekaně vynořil z moře, mi přišel dobrý, ale zase už jsem knihu nečetla poprvé a zrovna to, jak to s ostrovem bude, byla jedna z těch věcí, na které jsem si pamatovala. Řekla bych, že navzdory přítomnosti smysluplného příběhu, je to jedna z těch Zeměploch, která stojí spíše na zábavných postavách než na ději.

*
"Cože? Jo tohle…" usmála se Angua, "to je jenom taková hloupost, kterou říkají ženy, když své muže posílají do války. Vrať se se štítem, nebo na něm."
"Na štítě?" nechápal Noby. "To jako myslíš, aby se na něm klouzal nebo tak něco?"
"Jako mrtvý," řekla Angua. "To znamená: vrať se domů jako vítěz, nebo se nevracej vůbec."
"No, já se vždycky vrátil se svým štítem," uvažoval Noby nahlas. "V tom nevidím jedinej problém."
"Noby," povzdechl si Tračník, "ty ses vždycky vracel se svým štítem, několika cizími štíty, pytlem zlatých zubů a patnácti páry ještě teplejch bot. A vezls to na káře."
"No, nemá přece vůbec cenu chodit do války, když pak člověk není na vítězný straně, to dá rozum," zabručel Noby a zastrčil si bílé peříčko za helmici.
"Noby, ty jsi byl vždycky na straně vítězů, protože ses vždycky plížil po okraji bojiště, abys viděl, kdo vyhrává, a pak sis natáhnul tu správnou uniformu, kterou jsi svlékl nějakému mrtvému nešťastníkovi. Slyšel jsem nějaké zvěsti o tom, že dokonce i generálové dávali pozor, jakou máš na sobě uniformu, aby podle toho poznali, jak se bitva vyvíjí."
"Hodně vojáků sloužilo v různejch oddílech," odpověděl Noby.
"Ano, když to říkáš takhle, tak je to jistě pravda. Jenže většinou ne během jediné bitvy," ušklíbl se seržant Tračník.
*
A pak si uvědomil, proč takhle přemýšlí.
Protože si přál, aby za tím byli spiklenci. Bylo to mnohem snazší, představit si pár mužů, plných nesoudnosti a cynismu, opilých výsadami a mocí, kteří v nějaké zakouřené místnosti nad sklenicemi brandy kují pikle. Bylo snazší držet se téhle představy, protože pokud jste to nedokázali, mohlo se vám stát, že jste stanuli tváří v tvář skutečnosti, že za těmi ošklivostmi stojí obyčejní lidé. Obyčejní lidé, kteří hladí psa, vyprávějí svým dětem pohádky před spaním, a pak jdou ven a dělají strašlivé věci jiným obyčejným lidem. Bylo o tolik snazší svalit vinu na nějaké Tamty. Bylo nesmírně depresivní jen připustit, že Tamti bychom mohli být My. Dokud to byli Tamti, pak za to nikdo nemohl. Ale jestli Tamti byli My, co jsem potom Já? Konec konců jsem přece jeden z Nás. Musím být. Rozhodně jsem o sobě nikdy nepřemýšlel jako o jednom z Tamtěch. Nikdo o sobě nikdy nepřemýšlí jako o jednom z Tamtěch. Já jsem vždycky jen jedním z Nás. A zlé věci vždycky dělají Tamti.
*
"Štěstěna přeje statečným, pane," zvolal vesele Karotka.
"Dobrá. Výborně. To rád slyším, kapitáne. A jaký vztah má vis á vis k těžce vyzbrojeným a dobře vycvičeným armádám v přeplněném početním stavu?"
"Hm, nikdo neslyšel, že by se Štěstěna starala o něco takového."
"Podle generála Taktica je to proto, že takové armády se o sebe starají samy," řekl Elánius. Otevřel ohmataný svazek. Místo záložek v něm měl početné papírky a kousky provázku. "A teď vám, mládenci, řeknu přesně, co radí generál pro případ, že jste v menšině, hůře vyzbrojeni a v nevýhodném postavení proti nepříteli, a přesto nechcete být poraženi. Je to…" obrátil stránku, "Nebojujte."
*
Velitel se rozhlédl kolem. Na vrcholech okolních dun se začaly objevovat temné body. Jak se pomalu zvedaly, ukázalo se, že jsou to hlavy.
"To jsou… To jsou Trusove, pane!" ozval se seržant.
"Ne. Trusove by okamžitě zaútočili, seržante."
"Promiňte," řekl Karotka, "mám jim říci, aby zaútočili? Byli byste raději, kdyby se na vás vrhli?"
Trusove už obsadili všechny okolní duny. Stoupající slunce se odráželo od jejich zbraní a kovových součástek výstroje.
"To mi chcete říct," obrátil se velitel ke Karotkovi, "že vy dokážete přesvědčit Trusy, aby neútočili?"
"Bylo to velmi komplikované, ale nakonec pochopili princip věci," přikývl Karotka.
Velitel zvažoval svou situaci. Tam, na druhé straně, stáli Trusove. Jeho oddíly byly shromážděny na malém prostoru a obklíčeny. A tenhle velký rudovlasý a modrooký muž se na něj usmíval.
"Jak se dívají na milosrdné nakládání se zajatci?" zeptal se.
"Myslím, že i o tom by se dalo mluvit, když na tom budu trvat," přikývl Karotka.
Velitel se znovu rozhlédl po mlčících Trusech.
"Ale proč?" zeptal se nakonec. "Proč se na nás nevrhli?" nechápal.
"Můj velitel nechce, aby došlo ke zbytečným ztrátám na životech, pane," vysvětloval Karotka. "Tím myslím velitele Elánia, pane. Sedí támhle na té duně."
"Vy dokážete přesvědčit Trusy, aby neútočili, a to ještě máte velitele?!"
"Přesně tak, pane. On říká, že tohle je policejní akce."
Velitel polkl. "Vzdáváme se," řekl.
"Cože? Jen tak, pane? Bez boje?" ohradil se seržant.
"Ano, seržante. Bez boje. Tenhle muž dokáže přinutit vodu, aby tekla do kopce, a to má ještě velitele. Miluju tu představu, že se vzdáme bez boje. Válčím už deset let a celou tu dobu toužím po tom vzdát se jednou bez boje."

3 05.11.2024

(SPOILER) Dračí hněv (Ticho před bouří + Bouře) mě bavil o trochu víc než Pevnost Draconis. Příběh už je rozeběhnutý, hrdiny už známe, čtenář se může plně soustředit na nové události. Na to, jaký je to dohromady tlustospis, to celkem odsýpá, ale stále to trpí tím, že je to jen prostředek příběhu, který vás dovede odněkud někam. Dračí koruna ve skutečnosti je jediný velmi tlustý román, který vyšel na pokračování v několika svazcích. I když mě čtení bavilo, dělá mi problémy si z příběhu vybavit nějaký významnější moment, který by na mě zapůsobil. Nejvíce mě zaujala narážka na Harryho Pottera. Konec trochu překvapil, ale větší překvapení bude, pokud se to ve Velké výpravě tato událost nějak nezvrátí. Přeci jen, proroctví praví, že je nesmrtelný a já předpokládám nějaký háček v tom, že Willa léčil drak a cosi mu ze sebe předal. Pokud se ukáže, že se mýlím, budou to pro autora určitě body navíc.

10.10.2024

(SPOILER) Dračí hněv (Ticho před bouří + Bouře) mě bavil o trochu víc než Pevnost Draconis. Příběh už je rozeběhnutý, hrdiny už známe, čtenář se může plně soustředit na nové události. Na to, jaký je to dohromady tlustospis, to celkem odsýpá, ale stále to trpí tím, že je to jen prostředek příběhu, který vás dovede odněkud někam. Dračí koruna ve skutečnosti je jediný velmi tlustý román, který vyšel na pokračování v několika svazcích. I když mě čtení bavilo, dělá mi problémy si z příběhu vybavit nějaký významnější moment, který by na mě zapůsobil. Nejvíce mě zaujala narážka na Harryho Pottera. Konec trochu překvapil, ale větší překvapení bude, pokud se to ve Velké výpravě tato událost nějak nezvrátí. Přeci jen, proroctví praví, že je nesmrtelný a já předpokládám nějaký háček v tom, že Willa léčil drak a cosi mu ze sebe předal. Pokud se ukáže, že se mýlím, budou to pro autora určitě body navíc.

10.10.2024

Na můj vkus zbytečně dlouhé. Poloviční rozsah by byl stačil. Takový znalec literatury, abych věděla, proč to je napsané zrovna takhle, nejsem, takže nemůžu těžit z ničeho víc než vlastního dojmu. A ten je, že se to vleče. Navíc nemám mnoho pochopení pro to milostné sebevraždění. Nedávalo mi to moc smysl ani v 15 u Romea a Julie, natož teď po 30. roce. Ale aspoň je to epika. Asi největším překvapením pro mě bylo, že to jsou Fiesolské nymfy a ne Filosofské nymfy. Název jsem si špatně přečetla a tedy docela mě zajímalo, co budou ty "filosofské" nymfy zač.

1 07.10.2024

Pevnost Draconis (Nová krev + Nová válka) je solidně napsaná generická fantasy. Děj běží docela příjemně a hrdinové jsou sympatičtí, takže čtenáře snadno odvede od přemýšlení, jak ten svět vlastně funguje. Bohužel, je v tom hodně klišé. Hlavní hrdina je sirotek, zloděj z nejhorší čtvrti, ve skutečnosti významná osoba a jakýsi druh vyvoleného, i když moc nevíme proč. Někteří elfové ztratili svou vlast a chtějí ji zpátky. Zlá královna čarodějnice chce celý svět pro sebe. Mladý mocný čaroděj je zdánlivě nešikovný rozmazlený tlouštík, který nemá tušení, jak se pohybovat ve světě "tam venku". V roce 2001 už rozhodně nešlo o objevné náměty, které ještě nikdo nezpracoval. Ale v rámci dané kategorie má Stackpolovo podání co nabídnout, takže příběh pravděpodobně dočtu.

14.09.2024

Pevnost Draconis (Nová krev + Nová válka) je solidně napsaná generická fantasy. Děj běží docela příjemně a hrdinové jsou sympatičtí, takže čtenáře snadno odvede od přemýšlení, jak ten svět vlastně funguje. Bohužel, je v tom hodně klišé. Hlavní hrdina je sirotek, zloděj z nejhorší čtvrti, ve skutečnosti významná osoba a jakýsi druh vyvoleného, i když moc nevíme proč. Někteří elfové ztratili svou vlast a chtějí ji zpátky. Zlá královna čarodějnice chce celý svět pro sebe. Mladý mocný čaroděj je zdánlivě nešikovný rozmazlený tlouštík, který nemá tušení, jak se pohybovat ve světě "tam venku". V roce 2001 už rozhodně nešlo o objevné náměty, které ještě nikdo nezpracoval. Ale v rámci dané kategorie má Stackpolovo podání co nabídnout, takže příběh pravděpodobně dočtu.

14.09.2024

Zrovna tento díl mám doma a zrovna ten mi přišel zatím nejslabší. Část s Mlhosvětem není ani zdaleka tak zajímavá jako události na Technu III na konci 2. dílu, klidně by mohla být kratší. Shannon mě nebavil vůbec, to bych klidně přeskočila. Navíc mi to tam přišlo takové utnuté. Nevím, jestli jsem jen chvíli nedávala pozor, nebo jestli tam opravdu nebyla ani řádka o tom, jak se odtamtud dostali. První část, který mě bavila, byla až ta na Tyrkysárii. Od Tyrkysárie dál už jsem byla s příběhem spokojená. Děj je celkem uzavřený, skoro by to ani nevyžadovalo pokračování. Úplně nejzajímavější mi ale přijde otázka, jak se novinář Tedy Zlokh vždy dostane do centra dění. Je uvedeno, že události na Mlhosvětě jsou až po Technu III, takže pokud se tam stihli přesunout novináři, mohli se Owen a Hazel klidně účastnit i povstání na Technu III. Rozdělení hrdinů nedává úplně smysl, protože události evidentně neprobíhají paralelně a je dost času na přesuny. Kdyby autor novináře z některých oblastí vynechal a vzbudil dojem, že několik dějových linek běží současně, bylo by to trochu smysluplnější. Ale hledání hlavy a paty je přesně to, čemu se musí čtenář u Greena vyhnout, pokud se chce bavit.

14.09.2024

Od přečtení 1. dílu jsem si dala 2 roky pauzu a hodně jsem toho zapomněla, takže jsem se vyhnula rozhořčení z toho, že autor v dalších dílech příliš opakuje, co se dělo v předchozích. Rebelie mě bavila víc, příběh už je rozjetý a docela svižně kráčí vpřed. Kniha má všechno, co mě na Greenovi baví a z tradičních neduhů se asi nejvíc projevuje god-like-badassary. Hrdinové se postupně stávají až nesnesitelně neporazitelní, už na konci 2. dílu není šance, že byste se báli o osud některé z hlavních postav. V příběhu ale vystupuje i řada přiměřeně sympatických vedlejších postav, u kterých je jasné, že ne všechny vydrží až do konce. Čistě odpočinková kniha.

14.09.2024

Je dobře, že v češtině vůbec existuje kniha na toto téma. Asi všichni známe ze svého okolí páry, které přišly o miminko ve 2. nebo ve 3. trimestru. Aspoň já vím v širokém okolí nejméně o 4, tedy předpokládám, že ti, kteří si myslí, že nikoho takového neznají, pouze nevědí, že ano. Kniha se věnuje i aspektům perinatální ztráty, které asi většinu lidí hned nenapadnou, třeba vliv události na starší sourozence. Za cenu pohybující se již roky kolem 80 Kč určitě dobrý poměr cena/výkon, doporučovala bych ale spíše laikům (odborníci v oboru psychologie jistě mají své podrobnější a obsáhlejší publikace).

14.09.2024

Fëanor did nothing wrong :D

Silmarillion doplňuje historii Středozemě o řadu příběhů, které jsou v Hobitovi nebo v Pánovi prstenů zmíněny jen docela okrajově. Skrze náročnější začátek o stvoření světa jsem u Silmarillionu vydržela až na 2. pokus. Historie elfů je mnohem krvavější a temnější, než by se mohlo zdát z toho, jak vystupují v Pánovi prstenů. Nejedná se o souvislý příběh a vlastně ani o povídky, jde spíše o kroniku, která se nezdržuje budováním napětí a překvapivými zvraty, ale zato se často věnuje detailním popisům, takže doporučit lze pouze velkým fanouškům Tolkienova světa. Pro většinu běžných čtenářů bude Silmarillion asi nestravitelný.

7 03.09.2024

A ani Orten mě příliš neoslovil. Možná se časem dostanu do bodu, kdy už mě budou zajímat jen populárně naučné knihy o psychologii a pedagogice a přírodní vědy.

*

První báseň
Na paměť mléka crčícího
a rorýsů a borovic
a chleba, jenž se nepřejídá,
a hněvu, který ticho hlídá,
narovnej hřbet, má malá kniho,
a dýchej z plných plic.

Vezmi si mě a nech mne dýchat
o chvíli déle, než smím žít,
vyprávěj dětem o svobodě
a řekni rtům o čisté vodě
a lukám, kde jsou písně cikád,
když šero padá na pažit.

Citlivá chůze, procházení
okolo plotů, řek a míst,
kde bolí každé prudší slovo,
kde poddávám se nad olovo,
do ohně mizím, do kamení,
abys už mohla číst.

Snad někdo přijde, samotinký,
naplněn spásou po okraj.
Barvínky spí a jejich barvy
můj tichý západ sladce barví.
Já ležím navždy u maminky,
kde je má zem, můj kraj.

Kde končí svět. Kde začíná se.
Kde vichr vichří hlas,
až zvedne se a píseň vydá,
zatímco smrt mu napovídá
o životě, jímž počne zase
zpívati boleráz.

Na paměť mléka crčícího
ze skal až do konvic,
na paměť biče, který šlehá
tam, kde je něha, kde je něha,
narovnej hřbet, má malá kniho,
a dýchej z plných plic.

03.09.2024

Přečteno rychle, nevsáklo se, ale ze vší poezie, která mě poslední dobou nezaujala, takhle byla nejzajímavější.

*

Pes
Takový pes když vyjde za město,
celej se vyjeví.
No taky panebože!
Ty modrý nebesa, jeden se nedoštěká,
a jenom jemně,
řídce zadrátovaný,
a holý hlíny, že ji nevyhrabeš,
kdybys měl pracek vosumdesát vosum,
a nejvýš předvčírem tu trajdal starý králík,
tak stařičký, že ohrnoval no
nad celým světem
včetně potkanů.

Tu nejsou vozidla a jiný tichý stvůry,
co nekoušou,
jen drtějí a sviští,
tu nejsou lesy nohavic a lýtek,
co pochodují jako v Šekspírovi
v tý scéně, kdy se Makbet jenom diví.

Takový městský pes když vyjde za město,
zešílí vlastně, celej, s chlupama.
A po celý pak další jeho žití,
když ho poškrábete trochu za ušima
a když mu hodíte pár uňahňaných slov,
abyse našli voddanost
v těch smaragdových zracích --
co, vy si ještě myslíte,
že máte doma psa?

03.09.2024

Mám ráda Horův překlad Démona a jeho Máchovské variace také nebyly marné, tedy jsem na Loď se zlatem byla docela zvědavá, ale nějak jsem sbírce nepřišla na chuť. Nevím, možná je to obdobím, možná věkem, ale už mě poezie málokdy nadchne a nenadchla mě ani tentokrát, i když objektivně by si Horovy verše určitě zasloužily vyšší hodnocení.

03.09.2024

Stejně jako předchozí brožura i tato je vhodná pro ty, kteří se chtějí něco dozvědět rychle, s minimální časovou náročností. Tady jsou myslím i zajímavé informace, které nejsou úplně všeobecně známé. Například, že ve věku se 3-6 let se děti již připravují na čtení a je vhodné s nimi hrát hry typu "Co začíná na a?". Domnívám se, že mnoho rodičů nechává čtení naprosto nesmyslně až na 1. třídu a ještě do ní skrze neslábnoucí trend odkladů posílají dítě až v 7 letech, kdy už je řada dětí vývojově nastavená na něco jiného než na učení písmen.

03.09.2024

Kniha či spíše brožura tak útlá, že ji zvládnou přečíst i rodiče (a prarodiče), kteří nečtou. Dvě hlavní myšlenky knihy jsou: "Přizpůsobte dítěti prostor tak, aby se v něm mohlo co nejsamostatněji pohybovat od nejútlejšího věku." a "Dělejte s dítětem všechny běžné domácí práce.", což už snad dneska nejsou úplně převratné myšlenky. Obsahuje pár nápadů na aktivity a návodů "vyrob si sám".

03.09.2024

Knihu jsem četla v originále, protože v češtině je zkrácená. Musím ovšem říct, že vhodné zkrácení by knize prospělo. Dočetla jsem jen ze zvědavosti, jak autor rozřeší zápletku, i když jsem toho dost uhodla dopředu. Tempo odpovídá skutečnosti, že kniha byla napsána v 19. století. Hlavní hrdina mě příliš nezaujal. Pro Auroru byl ochotný podstoupit vše možné i nemožné a riskovat život a přitom celý svůj vztah k ní zakládal jen na jejím vzhledu. Obzvlášť mě naštvaly části s hazardem. Chápu, že to asi byl výchovný prvek, ale nemám ráda, když se postavy chovají takto nesmyslně. Ke knize se nebudu vracet. Český překlad, který mám doma, odnesu do knihobudky.

17.08.2024

Dlouho jsem se tak nenudila. Kniha mě kdysi zaujala v obchodě obálkou a názvem, ale nekoupila jsem ji a pak zůstala na mém seznamu, dokud jsem ji náhodou nepořídila v antikvariátu. Kdybych se neobávala, že když jsem knihu měla na seznamu dlouho, budu se k ní v případě odložení chtít časem vrátit, nedočetla bych ji. Kniha vůbec není můj šálek kávy. Postavy mi nepřišly dostatečně živé a vnitřní boje křesťanů, kteří patří k jedné odnoži a lákají je větve jiné odnože, mi jsou velmi vzdáleny. Děje bylo na ten rozsah také poskrovnu. Chápu, že pro někoho to bude jeho nejoblíbenější kniha, kterou čte opakovaně, ale já se k ní už určitě vracet nebudu.

17.08.2024

V čítance jsme (kdysi) měli Alkoholy. Z těch jsem usoudila, že Apollinaire je na můj vkus příliš moderní. Celkově dávám přednost epice. Výbor se mi četl překvapivě příjemně. Kdyby bylo v čítance i to, co psal Apollinaire svým milenkám (zejména báseň "Devět bran tvého těla"), zájem studentů by jistě vzrostl. Bohužel, ale nemohu říct, že by mi toho mnoho utkvělo v paměti. Zapamatovala jsem si jen "Zpěv lásky" a ani nevím proč.

Zpěv lásky
Hle co se všechno slévá v symfonický zpěv lásky
Je to zpěv lásek z někdejška
Věhlas zběsilých polibků nejproslulejších milenců
Milostné výkřiky smrtelnic znásilňovaných bohy
Mužství hrdinů z bájí jak protiletadlová děla trčící
Potvorné zavytí Jásonovo
Předsmrtná labutí píseň
I vítězný hymnus který vyzmíval nehybný Memnon vstříc prvním paprskům slunce
Je to křik Sabinek když byly unášeny
Jsou to i milostné skřeky kočičích šelem v džunglích
Duté hučení míž jež stoupá tropickým rostlinstvem
Hromové dunění kanónů kterým se naplňuje strašlivá láska národů
Běsnící mořské vlny v nichž rodí se život a krása
Zpěv veškeré lásky světa je v této symfonii

(SPOILER) Otec prasátek patří mezi knihy, které doporučuji v rámci Zeměplochy mezi prvními lidem, kteří jinak fantasy příliš nevyhledávají. Každý přece zná Vánoce a relativně dost lidí bude znát i motiv "ukradených Vánoc" nebo magické hrozby, že "Vánoce nebudou". Ne každý je má rád. Já třeba Vánoce nijak zvlášť v oblibě nemám. Nebaví mě stromečky, dárky, plné obchodní domy, světýlka všude, ani zdvořilostní návštěvy u příbuzných, které po celý rok nezajímáme, ale na Vánoce se přece "musíme" sejít (a zde myslím opravdu ty případy, které se po vás shání až na Vánoce, ne že se s nimi člověk jinak nevidí skrze častou nemocnost, vzdálenost a jiné obtíže... a zejména pak mám na mysli tento typ příbuzných od vaší drahé polovičky, které prakticky neznáte a vůbec nevidíte důvod, proč s nimi trávit volný den). Nejedny Vánoce jsem strávila sama doma a nijak mi to nevadilo. Baví mě ale řada vánočních příběhů a mezi nimi je Otec prasátek na prvním místě. Zároveň je to moje nejoblíbenější kniha se Smrtěm, i když si nejsem jistá, zda se po druhém čtení Zloděje času nebude muset o příčku podělit. Je to jedna ze zeměplošských knih na téma utváření reality vírou, kdy některé události mají svou setrvačnost (lidé tisíce let věřili, že bez Otce prasátek nevýjde slunce, a to by se mohlo docela dobře stát, pokud lidé přestali věřit v Otce prasátek ale na jeho nezbytnost pro vycházení slunce se jen pozapomnělo) a jiné více podléhají aktuálnímu stavu víry. A když vznikne prázdné místo, stačí málo a může se objevit třeba skřet bradavčák. Tato kniha prakticky utvořila můj názor na to, jak má vypadat dobrá práce s mýtem a vírou ve fantasy. A ani nemá uspěchaný konec, jak se Pratchettovi tu a tam stalo.Humornou složku jako obvykle obstarávají z velké části mágové z Neviditelné univerzity. Doufám, že příští Vánoce také dostanu nějaké pilulky ze sušených žab. Ideálně předem. HO. HO.

***

"Když si vezmeme obyčejného průměrného havrana," řekl, "zjistíme, že je to vlastně velmi okultní pták. Slepý Io, bůh hromu, míval tajemné havrany, kteří dokázali doletět a vletět kamkoliv a kteří mu nosili zprávy o tom, co se děje na celém světě."
"Míval?"
"Nóó… on neměl v obličeji oči, jen takové ty, jak bych ti to, volně pohyblivé oční bulvy, které vždycky huííí - prosvištěly kolem." Havran si, zřejmě za celý rod, rozpačitě odkašlal. "No prostě a jednoduše, stala se taková nehoda, no."

*

"Ale my nemůžeme mít poníka, že ne, Eufí, protože bydlíme ve třetím patře…"
ALE JAKPAK BYSTE NEMOHLI? JE V KUCHYNI.
"No, jsem si jistá, že si tak trošku děláš legraci Otče prasátek," prohlásila matka poněkud ostřejším hlasem.
HO. HO. ANO. JAKÝ JÁ JSEM TO VESELÝ TLOUŠTÍK. V KUCHYNI? TO JE LEGRACE. PANENKY A TAKOVÉ VĚCI PODLE VAŠEHO DOPISU BUDOU DORUČENY POZDĚJI.
"No? Co řekneš, Eufí?"
"Kuju."
"Nešoupnul jste jim doopravdy poníka do kuchyně, že ne?" naklonil se k Otci prasátek Albert, když se fronta posunula.
NEBUĎ BLÁZEN, ALBERTE. ŘEKL JSEM, ŽE BY TO BYLO SMĚŠNÉ.
"No, zaplať pánbůh. Chvilku jsem skoro věřil -"
JE V LOŽNICI.
"Ale…"
JE TO MNOHEM HYGIENIČTĚJŠÍ.

*

"Takže váš Hex chytil od kvestora hloupost," ujišťoval se arcikancléř. "Jednoduché. Přirozená hloupost musí vždycky porazit umělou inteligenci."

*

"No… víte, představte si paměť jako řadu malých regálků, nebo… nebo otvorů, arcikancléři, kam si můžete odložit věci, no a my objevili způsob, jak vytvořit takový druh paměti, na který se dokážou dokonale napojit mravenci, ale co je důležitější, dokáže se zvětšovat podle množství informací, které do ní uložíme, a i když je tak trochu pomalá -"
"Ale ono to bzučí opravdu hodně nahlas," upozorňoval děkan. "Bude to fungovat?"
"Ano, to jen dokazuje, že se tam opravdu pracuje," odhodlal se nakonec k odpovědi Rozšafín. "Jsou to totiž… úly, víte?"
Znovu si odkašlal.
"Jiné druhy pylů, jinak silná vrstva medu, rozmístění vajíček… Je fakticky neuvěřitelné, kolik informací můžete uložit v jediné medové plástvi."
Rozhlédl se po jejich tvářích. "A kromě toho je to velmi bezpečné uložení dat, protože kohokoliv, kdo by si s tím zkoušel hrát, včely ubodají k smrti a Adrian navíc věří, že až se to na prázdninové měsíce zavře, dostaneme ještě ke všemu pěknou dávku medu."

*

TI, KTEŘÍ SI MYSLÍ, ŽE VESMÍR BY MĚL BÝT HROMADOU KAMENŮ, KTERÉ BY SE POHYBOVALY PO PRAVIDELNÝCH KŘIVKÁCH. SLYŠEL JSTE NĚKDY O AUDITORECH?
"Předpokládám, že o nich mohl slyšet kvestor - "
NE AUDITOŘI, KTEŘÍ SE ZABÝVAJÍ PENĚZI. JSOU TO AUDITOŘI REALITY. POVAŽUJÍ ŽIVOT ZA SKVRNU NA ČISTOTĚ VESMÍRU. NÁKAZU. CHAOS. NĚCO, CO STOJÍ V CESTĚ.
"V cestě čemu?"
VÝKONNÉMU PROVOZOVÁNÍ VESMÍRU.
"A já myslel, že vesmír je provozován pro nás… Tedy přesněji řečeno pro profesora aplikované anthropiky, ale nám že je dovoleno se s ním svést," řekl Výsměšek.

*

"Nepravdivý?" zvolal pohoršené Výsměšek. "Já? Já jsem poctivý každý den jako dneska, od rána do večera! No, co chcete tentokrát?"
Rozšafín Ctibum ho v té chvíli totiž zatahal za roucho a něco mu naléhavě šeptal do ucha. Výsměšek si odkašlal.
"Právě mi připomněli, že dnešek je nejkratší den roku," řekl. "To ovšem neznamená, že by to jakýmkoli způsobem zpochybňovalo to, co jsem právě řekl, i když tímto děkuji svému kolegovi za jeho nedocenitelnou podporu a stálou připravenost opravit drobné, i když ne podstatné nepřesnosti. Jsem výjimečně pravdomluvný člověk, pane. Věci, které se řeknou na schůzích univerzitní rady, se ovšem nepočítají."

*

"Víte, co by mě zajímalo? Proč vy děláte tohle zaměstnání?"
NĚKDO TO DĚLAT MUSÍ. JE TO ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÉ. MUSÍ BÝT VIDĚNI A MUSÍ V NĚ BÝT VĚŘENO. JEŠTĚ PŘED ÚSVITEM MUSÍ VÍRA V OTCE PRASÁTEK VELMI ZESÍLIT.
"Proč?" zeptal se Vzoromil Výsměšek.
ABY VYŠLO SLUNCE.
Oba mágové na něj nevěřícně zírali.
ŽERTUJI VELMI ZŘÍDKA, dodal Smrť.

3 11.07.2024

(SPOILER) K psaní komentáře jsem se, bohužel, dostala až skoro měsíc po přečtení, takže leccos už se mi povedlo zapomenout, zejména pak na co všechno jsem si při čtení stěžovala a kde je hranice mezi druhým a třetím dílem. Nakonec jsem totiž třetí díl četla bezprostředně po druhém. Teď koukám na svoje komentáře k prvním dvěma dílům a přemýšlím, co dodat. Stále si myslím, že množič gryfů byl v příběhu celkem zbytečný. Za celou dobu nemá čtenář skoro možnost mu porozumět. Vidíme jen, že je celý život manipulován Temným mužem, aby splnil svou úlohu ve velkých dějinách. Jinak je to takový obyčejný záporák záporný. Není na něm nic než ten osud. Rozuzlení navíc bylo takové "No tak jsme tady, tak se pobijeme, ať to máme z krku.", kdy autorka udělala to, na co jsme tak dlouho čekali. Podsunula záporákovi "falešnou" milenku, jejíž smrt Axise nerozhodila, tak jak Gorgael očekával, což mělo za následek jeho brzký a mrzký konec. Celkem chytrý plán, který nejspíš měla od začátku, takže jí nemohu dost dobře vytknout, že to udělala jen proto, že nevěděla, co s milostným trojúhelníkem.

To, že se z hlavních hrdinů stali bohové mi nijak zvlášť nevadí. Dávám přednost bezbožným světům, ale pokud někdo chce napsat cca 1000 stran o tom, jak se v jeho světě objevují bohové, proč ne. Lokální bohové, kteří jsou vlastně jen další magické bytosti (jak tu o sobě i sami říkají) a nejsou všemocní ani vševědoucí, mi jsou mnohdy sympatičtější než bohové, kteří jakoby všemocní jsou a někdy zasahují do životů lidí, ale většinu času ne, i když nemají na práci nic jiného. Řekla bych dokonce, že v tomto případě to ospravedlňuje, proč to mají hrdinové tak lehké a prč Azhure dostala ve 2. díle tolik věcí a schopností prostě jen proto, že je to ona. Pokud jste dlouho očekávaný bůh a vše je připraveno dlouho dopředu, nemůžete už pak nad svým osudem mít valnou moc. To je přeci jen lepší, než když se totéž děje jen obyčejným vyvoleným, kteří prostě jen jsou vyvolení, ale jinak úplně normální lidé. Normální vyvolený by se ke svým schopnostem měl přeci jen aspoň trochu propracovat, ale bůh podle mě nemusí. Jediný problém, který s tím mám, je, že kniha byla o to méně napínavá (tedy jestli v minulých dílech byl tu a tam aspoň trochu nejistý moment, tady už ne, byť se nás autorka snažila přesvědčit, že Axis by zvítězit nemusel a nemá své božství ještě jisté).

V 15 by se mi příběh možná líbil, ale ve 30 už nedokážu přimhouřit oko nad jeho roztahaností a popisností, zatímco dějové zvraty pokulhávají někde vzadu. První díl, ze kterého jsem přečetla jen kousek, mi při čtení zbylých dvou nijak nechyběl a nehodlám se k sérii vracet. Neplánuji číst ani další 3 díly (Sinner, Pilgrim, Crusader) o dětech hlavních hrdinů, zejména o Caelumovi. Autorčin styl mi nevyhovuje. Najdou se lepší fantasy série.

11.07.2024