Zelený_Drak
přečtené 1146
Zajíček Ušáček
1991,
Rene Cloke
Tuto knihu jsem četla s dvouletým dítětem, které velmi zaujaly obrázky. Možná, že pro 5 nebo 6 leté dítě může posloužit jako zajímavý námět k diskusi, ale pro menší děti, které ještě nějaké větší filosofické rozvahy nevedou, opravdu nedoporučuji. Knihu jsme neshledali ani vtipnou, ani poučnou a ještě ke všemu je překlad z těch horších. Kvůli obrázkům zatím nebudeme vyřazovat, ale k textům se vracet nebudeme a výhledově půjde kniha z domu. Jak želvička ukázala všem svou sílu Želva podfukem přesvědčila medvěda, lišáka a zajíce, že je silnější než medvěd. Fascinující překlad: "Já budu držet druhý konec a zavolám, až budeš mít táhnout." Takovou krásu nesmírnou jsem neviděla dlouho. Jak zajíček Ušáček nakupoval Zase špatný překlad. Zajíček nejde nakupovat pro svou maminku, jak se tu na základě textu někdo mylně domnívá, ale pro svou ženu a děti. Jestliže se otec rodiny vydá nakoupit pro své potomky, je to normální jev, ne mimořádný důkaz jeho ne až tak špatného charakteru. Cestou domů vystraší rachtáním nádobí lišáka, medvěda a vlka, kteří si na něj chtěli počíhat. Zajíček Ušáček a mazaný jestřáb Zajíček s jestřábem pěstují společně zeleninu (to by mě zajímalo proč) a zajíc si nechá celou úrodu, kterou z něj jestřáb vymůže až když ho pod záminkou, že mu ukáže zlatý důl, vezme do prostřed řeky, odkud se zajíc bez jeho pomoci nemůže dostat. Zajíc vydá půlku úrody. Zajíček Ušáček a lev Jedna z mála neutrálních. Zajíček přelstí lva a zachrání tím ostatní zvířátka v lese. Na druhou stranu... ten lev se utopí, takže také případně raději pro větší děti. Zajíček Ušáček jezdcem Zajíc s lišákem se snaží přelstít jeden druhého a zajíc tentokrát vyhraje, takže se beztrestně povozí lišákovi na zádech. Asi to má být vtipné nebo pro lišáka ponižující nebo nevím... nás to nezaujalo. Jak zajíček Ušáček ještě jednou přelstil lišáka Pokračování předchozího příběhu, lišák zažene zajíce do pasti, ale zajíc ho nakonec přelstí. Nic zvláštního. Zajíček Ušáček a lišák Lišák a vlk chtějí vlákat zajíce do pasti, když předstírají, že lišák je mrtvý. Zajíc je prokoukne. Lišák se chová jako úplný hlupák, ale je to aspoň trochu vtipné, čímž se příběh dostává mezi nejlepší v knížce. Zajíček Ušáček a panenka ze smůly Lišák vymyslí novou past. Z nevysvětlitelných důvodů je to panenka ze smůly. Zajíc jde okolo a když mu panenka neoplatí pozdrav, začne ji mlátit a přilepí se. Lišák zajíce chytí, ale zajíc mu zase uteče. Zajíček Ušáček a želva Lišák chytí želvu a zajíc ji osvobodí. Jeden z lepších příběhů. Zajíček Ušáček a lišák na rybách Zajíc se chce před prací schovat ve vědru, ale to s ním sjede do studny, tak namluví lišákovi, že tam chytá ryby. Lišák nechce o nic přijít, skočí do druhého vědra a sjede dolů, čímž zajíce vytáhne. Zajíc vesele odejde a nechá lišáka ve studni. Ideální, když máte studnu a víc dětí ve věku, kdy se na ně ještě nejde úplně spolehnout, že takovou blbost nepůjdou zkoušet. Velké závody Zajíc se posmívá svojí kamarádce želvě, že je pomalá a ta ho vytrestá tím, že podvodem vyhraje závody. Pro větší děti asi nejzajímavější k diskusi. Odpověď na otázku, kdo se zachoval hůř, není vůbec jednoznačná. Lišák na lovu Lišák si nese domů v pytli úlovek a zajíc ho o něj lstí připraví. Chápala bych, kdyby zajíc ptáčky a lesní zvířátka pustil, ale o tom, co s úlovkem udělal, příběh mlčí. Jak zajíček Ušáček přišel o ocásek Tato se dítěti vyloženě nelíbila. Zajíc si nechá namluvit, že ryby se chytají na ocásek, zkouší to, mrzne a ocásek se mu ulomí. Obdoba mnoha podobných příběhů. Zajíček Ušáček a medvěd Příběh, který dostal knihu na můj soukromý blacklist. Zajíc opakovaně krade u lišáka na zahradě. Lišák nastraží past. Zajíc se chytí, ale namluví medvědovi, že tam je na brigádě jako plašič škůdců a že mu ten výdělek klidně přenechá, že je to moc práce. Medvěd si s ním vymění místo a lišák mu nabije. V závěru podporuje klišé "velký = hloupý". Lišák a husa Lišák chce sežrat husu, ale zajíček mu to překazí, aby ho naštval. Měsíc v rybníku Zajíc namluví medvědovi, vlkovi a lišákovi, že ve vodě je měsíc. Když ho tito tři loví sítí, zajíc se želvou si nachytají ryby. Nechápu proč. Jak zajíček Ušáček a džbán s medem Zajíc se vloupá k medvědovi s myšlenkou, že mu vyjí špajzku. Najde jen chleba a sýr, a to mu je málo, tak hledá dál a převrhne na sebe džbán medu. Aby nelepil, zkusí se vyválet v listí. Jako strašidlo pak poleká vlka a lišáka. Jak vlk porušil zákon Zajíc zachrání vlkovi život a ten ho chytí a chce ho sníst. Zajíc mu namluví, že to je proti zákonu a že to musí rozhodnout želva. Vlk na to přistoupí a skončí uvízlý pod kamenem, kde byl na začátku. Jedna z lepších.... celý text
Dračí hněv 2 - Bouře
2006,
Michael A. Stackpole
Dračí hněv (Ticho před bouří + Bouře) mě bavil o trochu víc než Pevnost Draconis. Příběh už je rozeběhnutý, hrdiny už známe, čtenář se může plně soustředit na nové události. Na to, jaký je to dohromady tlustospis, to celkem odsýpá, ale stále to trpí tím, že je to jen prostředek příběhu, který vás dovede odněkud někam. Dračí koruna ve skutečnosti je jediný velmi tlustý román, který vyšel na pokračování v několika svazcích. I když mě čtení bavilo, dělá mi problémy si z příběhu vybavit nějaký významnější moment, který by na mě zapůsobil. Nejvíce mě zaujala narážka na Harryho Pottera. Konec trochu překvapil, ale větší překvapení bude, pokud se to ve Velké výpravě tato událost nějak nezvrátí. Přeci jen, proroctví praví, že je nesmrtelný a já předpokládám nějaký háček v tom, že Willa léčil drak a cosi mu ze sebe předal. Pokud se ukáže, že se mýlím, budou to pro autora určitě body navíc.... celý text
Fiesolské nymfy
1984,
Giovanni Boccaccio
Na můj vkus zbytečně dlouhé. Poloviční rozsah by byl stačil. Takový znalec literatury, abych věděla, proč to je napsané zrovna takhle, nejsem, takže nemůžu těžit z ničeho víc než vlastního dojmu. A ten je, že se to vleče. Navíc nemám mnoho pochopení pro to milostné sebevraždění. Nedávalo mi to moc smysl ani v 15 u Romea a Julie, natož teď po 30. roce. Ale aspoň je to epika. Asi největším překvapením pro mě bylo, že to jsou Fiesolské nymfy a ne Filosofské nymfy. Název jsem si špatně přečetla a tedy docela mě zajímalo, co budou ty "filosofské" nymfy zač.... celý text
Dračí hněv 1 - Ticho před bouří
2005,
Michael A. Stackpole
Dračí hněv (Ticho před bouří + Bouře) mě bavil o trochu víc než Pevnost Draconis. Příběh už je rozeběhnutý, hrdiny už známe, čtenář se může plně soustředit na nové události. Na to, jaký je to dohromady tlustospis, to celkem odsýpá, ale stále to trpí tím, že je to jen prostředek příběhu, který vás dovede odněkud někam. Dračí koruna ve skutečnosti je jediný velmi tlustý román, který vyšel na pokračování v několika svazcích. I když mě čtení bavilo, dělá mi problémy si z příběhu vybavit nějaký významnější moment, který by na mě zapůsobil. Nejvíce mě zaujala narážka na Harryho Pottera. Konec trochu překvapil, ale větší překvapení bude, pokud se to ve Velké výpravě tato událost nějak nezvrátí. Přeci jen, proroctví praví, že je nesmrtelný a já předpokládám nějaký háček v tom, že Willa léčil drak a cosi mu ze sebe předal. Pokud se ukáže, že se mýlím, budou to pro autora určitě body navíc.... celý text
Morituri: Válka
2006,
Simon R. Green
Zrovna tento díl mám doma a zrovna ten mi přišel zatím nejslabší. Část s Mlhosvětem není ani zdaleka tak zajímavá jako události na Technu III na konci 2. dílu, klidně by mohla být kratší. Shannon mě nebavil vůbec, to bych klidně přeskočila. Navíc mi to tam přišlo takové utnuté. Nevím, jestli jsem jen chvíli nedávala pozor, nebo jestli tam opravdu nebyla ani řádka o tom, jak se odtamtud dostali. První část, který mě bavila, byla až ta na Tyrkysárii. Od Tyrkysárie dál už jsem byla s příběhem spokojená. Děj je celkem uzavřený, skoro by to ani nevyžadovalo pokračování. Úplně nejzajímavější mi ale přijde otázka, jak se novinář Tedy Zlokh vždy dostane do centra dění. Je uvedeno, že události na Mlhosvětě jsou až po Technu III, takže pokud se tam stihli přesunout novináři, mohli se Owen a Hazel klidně účastnit i povstání na Technu III. Rozdělení hrdinů nedává úplně smysl, protože události evidentně neprobíhají paralelně a je dost času na přesuny. Kdyby autor novináře z některých oblastí vynechal a vzbudil dojem, že několik dějových linek běží současně, bylo by to trochu smysluplnější. Ale hledání hlavy a paty je přesně to, čemu se musí čtenář u Greena vyhnout, pokud se chce bavit.... celý text
Morituri: Rebelie
2005,
Simon R. Green
Od přečtení 1. dílu jsem si dala 2 roky pauzu a hodně jsem toho zapomněla, takže jsem se vyhnula rozhořčení z toho, že autor v dalších dílech příliš opakuje, co se dělo v předchozích. Rebelie mě bavila víc, příběh už je rozjetý a docela svižně kráčí vpřed. Kniha má všechno, co mě na Greenovi baví a z tradičních neduhů se asi nejvíc projevuje god-like-badassary. Hrdinové se postupně stávají až nesnesitelně neporazitelní, už na konci 2. dílu není šance, že byste se báli o osud některé z hlavních postav. V příběhu ale vystupuje i řada přiměřeně sympatických vedlejších postav, u kterých je jasné, že ne všechny vydrží až do konce. Čistě odpočinková kniha.... celý text
Prázdná kolébka - Jak překonat ztrátu dítěte před porodem nebo těsně po něm
2015,
Ilona Špaňhelová
Je dobře, že v češtině vůbec existuje kniha na toto téma. Asi všichni známe ze svého okolí páry, které přišly o miminko ve 2. nebo ve 3. trimestru. Aspoň já vím v širokém okolí nejméně o 4, tedy předpokládám, že ti, kteří si myslí, že nikoho takového neznají, pouze nevědí, že ano. Kniha se věnuje i aspektům perinatální ztráty, které asi většinu lidí hned nenapadnou, třeba vliv události na starší sourozence. Za cenu pohybující se již roky kolem 80 Kč určitě dobrý poměr cena/výkon, doporučovala bych ale spíše laikům (odborníci v oboru psychologie jistě mají své podrobnější a obsáhlejší publikace).... celý text
Pevnost Drakonis 2 - Nová válka
2005,
Michael A. Stackpole
Pevnost Draconis (Nová krev + Nová válka) je solidně napsaná generická fantasy. Děj běží docela příjemně a hrdinové jsou sympatičtí, takže čtenáře snadno odvede od přemýšlení, jak ten svět vlastně funguje. Bohužel, je v tom hodně klišé. Hlavní hrdina je sirotek, zloděj z nejhorší čtvrti, ve skutečnosti významná osoba a jakýsi druh vyvoleného, i když moc nevíme proč. Někteří elfové ztratili svou vlast a chtějí ji zpátky. Zlá královna čarodějnice chce celý svět pro sebe. Mladý mocný čaroděj je zdánlivě nešikovný rozmazlený tlouštík, který nemá tušení, jak se pohybovat ve světě "tam venku". V roce 2001 už rozhodně nešlo o objevné náměty, které ještě nikdo nezpracoval. Ale v rámci dané kategorie má Stackpolovo podání co nabídnout, takže příběh pravděpodobně dočtu.... celý text
Pevnost Drakonis 1 - Nová krev
2004,
Michael A. Stackpole
Pevnost Draconis (Nová krev + Nová válka) je solidně napsaná generická fantasy. Děj běží docela příjemně a hrdinové jsou sympatičtí, takže čtenáře snadno odvede od přemýšlení, jak ten svět vlastně funguje. Bohužel, je v tom hodně klišé. Hlavní hrdina je sirotek, zloděj z nejhorší čtvrti, ve skutečnosti významná osoba a jakýsi druh vyvoleného, i když moc nevíme proč. Někteří elfové ztratili svou vlast a chtějí ji zpátky. Zlá královna čarodějnice chce celý svět pro sebe. Mladý mocný čaroděj je zdánlivě nešikovný rozmazlený tlouštík, který nemá tušení, jak se pohybovat ve světě "tam venku". V roce 2001 už rozhodně nešlo o objevné náměty, které ještě nikdo nezpracoval. Ale v rámci dané kategorie má Stackpolovo podání co nabídnout, takže příběh pravděpodobně dočtu.... celý text
Hrrr na ně!
1999,
Terry Pratchett
Hrrr na ně! patří k mým méně oblíbeným hlídkám. Nemyslím, že dovedu vysvětlit proč, ale ve srovnání s předchozími díly o hlídce mi tam něco chybí. Přitom právě tento díl Zeměplochy má jedinečné množství Vetinariho, kterému asistují Krásná Běta (desátník Noby Nóblhóch v přestrojení) a seržant Tračník, což je velmi zdařilá část. Místy se to asi malinko vleče. Třeba hned na začátku je jasné, že bude "velký střet", ale cesta k němu je velmi dlouhá. Což můžeme říct i o mnoha dílech, kde je cílem vrcholný střet armád a přípravy se vlečou přes celou sérii, takže zase tak moc bych si na to nestěžovala. Motiv ostrova, který se nečekaně vynořil z moře, mi přišel dobrý, ale zase už jsem knihu nečetla poprvé a zrovna to, jak to s ostrovem bude, byla jedna z těch věcí, na které jsem si pamatovala. Řekla bych, že navzdory přítomnosti smysluplného příběhu, je to jedna z těch Zeměploch, která stojí spíše na zábavných postavách než na ději. * "Cože? Jo tohle…" usmála se Angua, "to je jenom taková hloupost, kterou říkají ženy, když své muže posílají do války. Vrať se se štítem, nebo na něm." "Na štítě?" nechápal Noby. "To jako myslíš, aby se na něm klouzal nebo tak něco?" "Jako mrtvý," řekla Angua. "To znamená: vrať se domů jako vítěz, nebo se nevracej vůbec." "No, já se vždycky vrátil se svým štítem," uvažoval Noby nahlas. "V tom nevidím jedinej problém." "Noby," povzdechl si Tračník, "ty ses vždycky vracel se svým štítem, několika cizími štíty, pytlem zlatých zubů a patnácti páry ještě teplejch bot. A vezls to na káře." "No, nemá přece vůbec cenu chodit do války, když pak člověk není na vítězný straně, to dá rozum," zabručel Noby a zastrčil si bílé peříčko za helmici. "Noby, ty jsi byl vždycky na straně vítězů, protože ses vždycky plížil po okraji bojiště, abys viděl, kdo vyhrává, a pak sis natáhnul tu správnou uniformu, kterou jsi svlékl nějakému mrtvému nešťastníkovi. Slyšel jsem nějaké zvěsti o tom, že dokonce i generálové dávali pozor, jakou máš na sobě uniformu, aby podle toho poznali, jak se bitva vyvíjí." "Hodně vojáků sloužilo v různejch oddílech," odpověděl Noby. "Ano, když to říkáš takhle, tak je to jistě pravda. Jenže většinou ne během jediné bitvy," ušklíbl se seržant Tračník. * A pak si uvědomil, proč takhle přemýšlí. Protože si přál, aby za tím byli spiklenci. Bylo to mnohem snazší, představit si pár mužů, plných nesoudnosti a cynismu, opilých výsadami a mocí, kteří v nějaké zakouřené místnosti nad sklenicemi brandy kují pikle. Bylo snazší držet se téhle představy, protože pokud jste to nedokázali, mohlo se vám stát, že jste stanuli tváří v tvář skutečnosti, že za těmi ošklivostmi stojí obyčejní lidé. Obyčejní lidé, kteří hladí psa, vyprávějí svým dětem pohádky před spaním, a pak jdou ven a dělají strašlivé věci jiným obyčejným lidem. Bylo o tolik snazší svalit vinu na nějaké Tamty. Bylo nesmírně depresivní jen připustit, že Tamti bychom mohli být My. Dokud to byli Tamti, pak za to nikdo nemohl. Ale jestli Tamti byli My, co jsem potom Já? Konec konců jsem přece jeden z Nás. Musím být. Rozhodně jsem o sobě nikdy nepřemýšlel jako o jednom z Tamtěch. Nikdo o sobě nikdy nepřemýšlí jako o jednom z Tamtěch. Já jsem vždycky jen jedním z Nás. A zlé věci vždycky dělají Tamti. * "Štěstěna přeje statečným, pane," zvolal vesele Karotka. "Dobrá. Výborně. To rád slyším, kapitáne. A jaký vztah má vis á vis k těžce vyzbrojeným a dobře vycvičeným armádám v přeplněném početním stavu?" "Hm, nikdo neslyšel, že by se Štěstěna starala o něco takového." "Podle generála Taktica je to proto, že takové armády se o sebe starají samy," řekl Elánius. Otevřel ohmataný svazek. Místo záložek v něm měl početné papírky a kousky provázku. "A teď vám, mládenci, řeknu přesně, co radí generál pro případ, že jste v menšině, hůře vyzbrojeni a v nevýhodném postavení proti nepříteli, a přesto nechcete být poraženi. Je to…" obrátil stránku, "Nebojujte." * Velitel se rozhlédl kolem. Na vrcholech okolních dun se začaly objevovat temné body. Jak se pomalu zvedaly, ukázalo se, že jsou to hlavy. "To jsou… To jsou Trusove, pane!" ozval se seržant. "Ne. Trusove by okamžitě zaútočili, seržante." "Promiňte," řekl Karotka, "mám jim říci, aby zaútočili? Byli byste raději, kdyby se na vás vrhli?" Trusove už obsadili všechny okolní duny. Stoupající slunce se odráželo od jejich zbraní a kovových součástek výstroje. "To mi chcete říct," obrátil se velitel ke Karotkovi, "že vy dokážete přesvědčit Trusy, aby neútočili?" "Bylo to velmi komplikované, ale nakonec pochopili princip věci," přikývl Karotka. Velitel zvažoval svou situaci. Tam, na druhé straně, stáli Trusove. Jeho oddíly byly shromážděny na malém prostoru a obklíčeny. A tenhle velký rudovlasý a modrooký muž se na něj usmíval. "Jak se dívají na milosrdné nakládání se zajatci?" zeptal se. "Myslím, že i o tom by se dalo mluvit, když na tom budu trvat," přikývl Karotka. Velitel se znovu rozhlédl po mlčících Trusech. "Ale proč?" zeptal se nakonec. "Proč se na nás nevrhli?" nechápal. "Můj velitel nechce, aby došlo ke zbytečným ztrátám na životech, pane," vysvětloval Karotka. "Tím myslím velitele Elánia, pane. Sedí támhle na té duně." "Vy dokážete přesvědčit Trusy, aby neútočili, a to ještě máte velitele?!" "Přesně tak, pane. On říká, že tohle je policejní akce." Velitel polkl. "Vzdáváme se," řekl. "Cože? Jen tak, pane? Bez boje?" ohradil se seržant. "Ano, seržante. Bez boje. Tenhle muž dokáže přinutit vodu, aby tekla do kopce, a to má ještě velitele. Miluju tu představu, že se vzdáme bez boje. Válčím už deset let a celou tu dobu toužím po tom vzdát se jednou bez boje."... celý text
