Zelený_Drak přečtené 1203

Nevěsta 2024, Ali Hazelwood

Obecně moc nečtu červenou knihovnu ani romantasy a na Nevěstu jsem narazila jen proto, že jsem hledala něco do výzvy. Četla jsem v originále a jsem za to ráda. Myslím, že "vlkáče" bych nezvládla. Já jsem starý fantasák, pro mě je jediný překlad pro "weres", a to "dlaci". Všichni víme, že je to ustálený výraz, který dobře poslouží jak jako zkratka, tak jako zastřešující pojem pro medvědodlaky, drakodlaky, lidodlaky, krysodlaky a vůbec pro všechny "weres". Nemyslím, že bylo nutné být až tak inovativní a přijít s "vlkáči". S originálem jsem byla docela spokojená. Možná je to právě tím, že se v těchto subžánrech fantasy moc nepohybuji, ale příběh i hrdinové mě příjemně překvapili. Příběh tedy nebyl nikterak geniální, ale měl hlavu a patu a nebyl úplně o ničem, i když byl jen kulisou pro romantickou linku hlavních hrdinů. A tady musím pochválit, že je to hezká romance. Sice nezačne úplně šťastně (politický sňatek), ale šťastnou náhodou jde o lásku na první pohled. Takové klasické klišé. Hledají si k sobě cestu sice poměrně pracně a opatrně, ale zároveň se k sobě celou dobu chovají velmi slušně a ohleduplně. I přesto, že jde o nerovný vztah, kdy on je v mnohem výhodnějším postavení (ačkoliv Misery určitě není bezbranná kráska v nesnázích), čtenář si toho skoro nevšimne, protože Lowe je slušný chlap a vyznačuje se především tím, že je správný správňák. Misery je také dobře napsaná. Myslím, že autorka obstojně vysvětlila její motivace a čtenář nemá žádný problém porozumět, proč se tak snaží být užitečná a spřátelit se s nepřáteli. Styl psaní je také poutavý, i když byly některé části na můj vkus natahované a bylo tam prostě málo děje na velkém rozsahu, neměla jsem problém pokračovat ve čtení. Kdyby po mně chtěl někdo doporučení na romantasy pro dospělé, určitě bych si na Nevěstu vzpomněla.... celý text

Pohár bohů 2023, Rick Riordan

Bála jsem se, že po uzavřené pentalogii bude další díl jaksi navíc, ale i když tady už ve srovnání s předchozími knihami "o nic" nejde, příběh a hrdinové mě stále baví. Věřím, že komu se líbil původní příběh, toho nový díl nezklame.... celý text

Mezi zlatokopy 1988, Jack London

Myslela jsem si, že když to jsou nenavazující povídky, tak mě London tentokrát nepřesvědčí a kniha půjde o dům dál (ještě takový nepraktický formát, který se v knihovně špatně zařazuje to je), ale zase mě to bavilo (byť tedy méně než romány) a kniha zůstává.... celý text

Maska válečníka 2003, Michael A. Stackpole

Četla jsem až na závěr a za mě to tak bylo dobře. Kdybych četla Masku válečníka jako první, asi by mě jednodušší styl psaní a méně nápaditá zápletka odradily od dalších knih. Takto pouze doplnily prázdná místa v nedávné historii autorova světa. Začít touto knihou bych doporučila spíše mladším čtenářům, kteří s fantasy ještě nemají mnoho zkušensotí. Jak tu někdo psal, že četl ve 14, tak to bych tak řekla, že je správný věk na tuto knihu, zejména, pokud nejnáročnější příběh předtím byl Hraničárův učeň. Jako "něco navíc" ale Maska válečníka určitě potěší i řadu dospělých čtenářů.... celý text

Pan Kdybych hledá kamaráda 2020, Pavel Šrut

Původně jsem do výzvy chtěla číst něco jiného, ale nakonec jsem nestíhala a nedařilo se mi sehnat e-knihu, tak jsem si vybrala tento krátký hravý příběh pro děti. Myslím, že ocení spíše příznivci slovních hříček všeho věku než děti, ale je to pěkné.... celý text

Velká výprava 2 - Od moře po ledovce 2008, Michael A. Stackpole

Velká výprava (Stíny proroctví + Od moře po ledovce) mě příjemně překvapila i zklamala. Příběh mi tu už přišel poněkud natahovaný, hodně bitev se odehrálo aniž bych nějak víc sledovala, kdo proč a jak. Pozdější vstupy některých mocností jsou takové nahodilé. Ten ne-Poseidón byl takový nahodile přidaný mocný hráč, který naprosto nečekaně a zásadně zasáhl do děje. Trochu deus ex machina, až moc na sílu. Příjemně mě pak překvapilo, jak to bylo s Willem a i když mě to neoslnilo a nebylo to na můj vkus dost vysvětlené (co, proč, jak), tak to bylo určitě zajímavější, než jsem čekala. Úplný konec mě nepotěšil, na to, kolik stran jsem musela přečíst to pak bylo až moc rychlé, ale příběh měl dohru, takovéto uzavření pro hrdiny, pár slov o tom, co dělali, když to hlavní skončilo. To mám ráda, když příběh nekončí ve chvíli, kdy hlavní záporák zaklepe bačkorama. Líbilo se mi třeba, co čekalo na Resoluta. Asi to není úplně něco, co bych potřebovala číst dvakrát, ale jako sérii pro lidi, kteří fantasy ještě tolik nepřečetli, bych určitě tuto upřednostnila před mnoha jinými. S jistými obavami jsem se rozhodla, že si pro doplnění přeštu i Masku válečníka, ale pokud vlkodlaq, říká, že Dračí koruna je Stackpoleovo mistrovské dílo, tak nic dalšího od něj už asi číst nepotřebuju.... celý text

Velká výprava 1 - Stíny proroctví 2008, Michael A. Stackpole

Velká výprava (Stíny proroctví + Od moře po ledovce) mě příjemně překvapila i zklamala. Příběh mi tu už přišel poněkud natahovaný, hodně bitev se odehrálo aniž bych nějak víc sledovala, kdo proč a jak. Pozdější vstupy některých mocností jsou takové nahodilé. Ten ne-Poseidón byl takový nahodile přidaný mocný hráč, který naprosto nečekaně a zásadně zasáhl do děje. Trochu deus ex machina, až moc na sílu. Příjemně mě pak překvapilo, jak to bylo s Willem a i když mě to neoslnilo a nebylo to na můj vkus dost vysvětlené (co, proč, jak), tak to bylo určitě zajímavější, než jsem čekala. Úplný konec mě nepotěšil, na to, kolik stran jsem musela přečíst to pak bylo až moc rychlé, ale příběh měl dohru, takovéto uzavření pro hrdiny, pár slov o tom, co dělali, když to hlavní skončilo. To mám ráda, když příběh nekončí ve chvíli, kdy hlavní záporák zaklepe bačkorama. Líbilo se mi třeba, co čekalo na Resoluta. Asi to není úplně něco, co bych potřebovala číst dvakrát, ale jako sérii pro lidi, kteří fantasy ještě tolik nepřečetli, bych určitě tuto upřednostnila před mnoha jinými. S jistými obavami jsem se rozhodla, že si pro doplnění přeštu i Masku válečníka, ale pokud vlkodlaq, říká, že Dračí koruna je Stackpoleovo mistrovské dílo, tak nic dalšího od něj už asi číst nepotřebuju.... celý text

Poslední kontinent 1999, Terry Pratchett

Dračí hněv 2 - Bouře 2006, Michael A. Stackpole

Dračí hněv (Ticho před bouří + Bouře) mě bavil o trochu víc než Pevnost Draconis. Příběh už je rozeběhnutý, hrdiny už známe, čtenář se může plně soustředit na nové události. Na to, jaký je to dohromady tlustospis, to celkem odsýpá, ale stále to trpí tím, že je to jen prostředek příběhu, který vás dovede odněkud někam. Dračí koruna ve skutečnosti je jediný velmi tlustý román, který vyšel na pokračování v několika svazcích. I když mě čtení bavilo, dělá mi problémy si z příběhu vybavit nějaký významnější moment, který by na mě zapůsobil. Nejvíce mě zaujala narážka na Harryho Pottera. Konec trochu překvapil, ale větší překvapení bude, pokud se to ve Velké výpravě tato událost nějak nezvrátí. Přeci jen, proroctví praví, že je nesmrtelný a já předpokládám nějaký háček v tom, že Willa léčil drak a cosi mu ze sebe předal. Pokud se ukáže, že se mýlím, budou to pro autora určitě body navíc.... celý text

Fiesolské nymfy 1984, Giovanni Boccaccio

Na můj vkus zbytečně dlouhé. Poloviční rozsah by byl stačil. Takový znalec literatury, abych věděla, proč to je napsané zrovna takhle, nejsem, takže nemůžu těžit z ničeho víc než vlastního dojmu. A ten je, že se to vleče. Navíc nemám mnoho pochopení pro to milostné sebevraždění. Nedávalo mi to moc smysl ani v 15 u Romea a Julie, natož teď po 30. roce. Ale aspoň je to epika. Asi největším překvapením pro mě bylo, že to jsou Fiesolské nymfy a ne Filosofské nymfy. Název jsem si špatně přečetla a tedy docela mě zajímalo, co budou ty "filosofské" nymfy zač.... celý text

Dračí hněv 1 - Ticho před bouří 2005, Michael A. Stackpole

Dračí hněv (Ticho před bouří + Bouře) mě bavil o trochu víc než Pevnost Draconis. Příběh už je rozeběhnutý, hrdiny už známe, čtenář se může plně soustředit na nové události. Na to, jaký je to dohromady tlustospis, to celkem odsýpá, ale stále to trpí tím, že je to jen prostředek příběhu, který vás dovede odněkud někam. Dračí koruna ve skutečnosti je jediný velmi tlustý román, který vyšel na pokračování v několika svazcích. I když mě čtení bavilo, dělá mi problémy si z příběhu vybavit nějaký významnější moment, který by na mě zapůsobil. Nejvíce mě zaujala narážka na Harryho Pottera. Konec trochu překvapil, ale větší překvapení bude, pokud se to ve Velké výpravě tato událost nějak nezvrátí. Přeci jen, proroctví praví, že je nesmrtelný a já předpokládám nějaký háček v tom, že Willa léčil drak a cosi mu ze sebe předal. Pokud se ukáže, že se mýlím, budou to pro autora určitě body navíc.... celý text

Morituri: Válka 2006, Simon R. Green

Zrovna tento díl mám doma a zrovna ten mi přišel zatím nejslabší. Část s Mlhosvětem není ani zdaleka tak zajímavá jako události na Technu III na konci 2. dílu, klidně by mohla být kratší. Shannon mě nebavil vůbec, to bych klidně přeskočila. Navíc mi to tam přišlo takové utnuté. Nevím, jestli jsem jen chvíli nedávala pozor, nebo jestli tam opravdu nebyla ani řádka o tom, jak se odtamtud dostali. První část, který mě bavila, byla až ta na Tyrkysárii. Od Tyrkysárie dál už jsem byla s příběhem spokojená. Děj je celkem uzavřený, skoro by to ani nevyžadovalo pokračování. Úplně nejzajímavější mi ale přijde otázka, jak se novinář Tedy Zlokh vždy dostane do centra dění. Je uvedeno, že události na Mlhosvětě jsou až po Technu III, takže pokud se tam stihli přesunout novináři, mohli se Owen a Hazel klidně účastnit i povstání na Technu III. Rozdělení hrdinů nedává úplně smysl, protože události evidentně neprobíhají paralelně a je dost času na přesuny. Kdyby autor novináře z některých oblastí vynechal a vzbudil dojem, že několik dějových linek běží současně, bylo by to trochu smysluplnější. Ale hledání hlavy a paty je přesně to, čemu se musí čtenář u Greena vyhnout, pokud se chce bavit.... celý text

Morituri: Rebelie 2005, Simon R. Green

Od přečtení 1. dílu jsem si dala 2 roky pauzu a hodně jsem toho zapomněla, takže jsem se vyhnula rozhořčení z toho, že autor v dalších dílech příliš opakuje, co se dělo v předchozích. Rebelie mě bavila víc, příběh už je rozjetý a docela svižně kráčí vpřed. Kniha má všechno, co mě na Greenovi baví a z tradičních neduhů se asi nejvíc projevuje god-like-badassary. Hrdinové se postupně stávají až nesnesitelně neporazitelní, už na konci 2. dílu není šance, že byste se báli o osud některé z hlavních postav. V příběhu ale vystupuje i řada přiměřeně sympatických vedlejších postav, u kterých je jasné, že ne všechny vydrží až do konce. Čistě odpočinková kniha.... celý text

Prázdná kolébka - Jak překonat ztrátu dítěte před porodem nebo těsně po něm 2015, Ilona Špaňhelová

Je dobře, že v češtině vůbec existuje kniha na toto téma. Asi všichni známe ze svého okolí páry, které přišly o miminko ve 2. nebo ve 3. trimestru. Aspoň já vím v širokém okolí nejméně o 4, tedy předpokládám, že ti, kteří si myslí, že nikoho takového neznají, pouze nevědí, že ano. Kniha se věnuje i aspektům perinatální ztráty, které asi většinu lidí hned nenapadnou, třeba vliv události na starší sourozence. Za cenu pohybující se již roky kolem 80 Kč určitě dobrý poměr cena/výkon, doporučovala bych ale spíše laikům (odborníci v oboru psychologie jistě mají své podrobnější a obsáhlejší publikace).... celý text

Pevnost Drakonis 2 - Nová válka 2005, Michael A. Stackpole

Pevnost Draconis (Nová krev + Nová válka) je solidně napsaná generická fantasy. Děj běží docela příjemně a hrdinové jsou sympatičtí, takže čtenáře snadno odvede od přemýšlení, jak ten svět vlastně funguje. Bohužel, je v tom hodně klišé. Hlavní hrdina je sirotek, zloděj z nejhorší čtvrti, ve skutečnosti významná osoba a jakýsi druh vyvoleného, i když moc nevíme proč. Někteří elfové ztratili svou vlast a chtějí ji zpátky. Zlá královna čarodějnice chce celý svět pro sebe. Mladý mocný čaroděj je zdánlivě nešikovný rozmazlený tlouštík, který nemá tušení, jak se pohybovat ve světě "tam venku". V roce 2001 už rozhodně nešlo o objevné náměty, které ještě nikdo nezpracoval. Ale v rámci dané kategorie má Stackpolovo podání co nabídnout, takže příběh pravděpodobně dočtu.... celý text

Pevnost Drakonis 1 - Nová krev 2004, Michael A. Stackpole

Pevnost Draconis (Nová krev + Nová válka) je solidně napsaná generická fantasy. Děj běží docela příjemně a hrdinové jsou sympatičtí, takže čtenáře snadno odvede od přemýšlení, jak ten svět vlastně funguje. Bohužel, je v tom hodně klišé. Hlavní hrdina je sirotek, zloděj z nejhorší čtvrti, ve skutečnosti významná osoba a jakýsi druh vyvoleného, i když moc nevíme proč. Někteří elfové ztratili svou vlast a chtějí ji zpátky. Zlá královna čarodějnice chce celý svět pro sebe. Mladý mocný čaroděj je zdánlivě nešikovný rozmazlený tlouštík, který nemá tušení, jak se pohybovat ve světě "tam venku". V roce 2001 už rozhodně nešlo o objevné náměty, které ještě nikdo nezpracoval. Ale v rámci dané kategorie má Stackpolovo podání co nabídnout, takže příběh pravděpodobně dočtu.... celý text

Hrrr na ně! 1999, Terry Pratchett

Hrrr na ně! patří k mým méně oblíbeným hlídkám. Nemyslím, že dovedu vysvětlit proč, ale ve srovnání s předchozími díly o hlídce mi tam něco chybí. Přitom právě tento díl Zeměplochy má jedinečné množství Vetinariho, kterému asistují Krásná Běta (desátník Noby Nóblhóch v přestrojení) a seržant Tračník, což je velmi zdařilá část. Místy se to asi malinko vleče. Třeba hned na začátku je jasné, že bude "velký střet", ale cesta k němu je velmi dlouhá. Což můžeme říct i o mnoha dílech, kde je cílem vrcholný střet armád a přípravy se vlečou přes celou sérii, takže zase tak moc bych si na to nestěžovala. Motiv ostrova, který se nečekaně vynořil z moře, mi přišel dobrý, ale zase už jsem knihu nečetla poprvé a zrovna to, jak to s ostrovem bude, byla jedna z těch věcí, na které jsem si pamatovala. Řekla bych, že navzdory přítomnosti smysluplného příběhu, je to jedna z těch Zeměploch, která stojí spíše na zábavných postavách než na ději. * "Cože? Jo tohle…" usmála se Angua, "to je jenom taková hloupost, kterou říkají ženy, když své muže posílají do války. Vrať se se štítem, nebo na něm." "Na štítě?" nechápal Noby. "To jako myslíš, aby se na něm klouzal nebo tak něco?" "Jako mrtvý," řekla Angua. "To znamená: vrať se domů jako vítěz, nebo se nevracej vůbec." "No, já se vždycky vrátil se svým štítem," uvažoval Noby nahlas. "V tom nevidím jedinej problém." "Noby," povzdechl si Tračník, "ty ses vždycky vracel se svým štítem, několika cizími štíty, pytlem zlatých zubů a patnácti páry ještě teplejch bot. A vezls to na káře." "No, nemá přece vůbec cenu chodit do války, když pak člověk není na vítězný straně, to dá rozum," zabručel Noby a zastrčil si bílé peříčko za helmici. "Noby, ty jsi byl vždycky na straně vítězů, protože ses vždycky plížil po okraji bojiště, abys viděl, kdo vyhrává, a pak sis natáhnul tu správnou uniformu, kterou jsi svlékl nějakému mrtvému nešťastníkovi. Slyšel jsem nějaké zvěsti o tom, že dokonce i generálové dávali pozor, jakou máš na sobě uniformu, aby podle toho poznali, jak se bitva vyvíjí." "Hodně vojáků sloužilo v různejch oddílech," odpověděl Noby. "Ano, když to říkáš takhle, tak je to jistě pravda. Jenže většinou ne během jediné bitvy," ušklíbl se seržant Tračník. * A pak si uvědomil, proč takhle přemýšlí. Protože si přál, aby za tím byli spiklenci. Bylo to mnohem snazší, představit si pár mužů, plných nesoudnosti a cynismu, opilých výsadami a mocí, kteří v nějaké zakouřené místnosti nad sklenicemi brandy kují pikle. Bylo snazší držet se téhle představy, protože pokud jste to nedokázali, mohlo se vám stát, že jste stanuli tváří v tvář skutečnosti, že za těmi ošklivostmi stojí obyčejní lidé. Obyčejní lidé, kteří hladí psa, vyprávějí svým dětem pohádky před spaním, a pak jdou ven a dělají strašlivé věci jiným obyčejným lidem. Bylo o tolik snazší svalit vinu na nějaké Tamty. Bylo nesmírně depresivní jen připustit, že Tamti bychom mohli být My. Dokud to byli Tamti, pak za to nikdo nemohl. Ale jestli Tamti byli My, co jsem potom Já? Konec konců jsem přece jeden z Nás. Musím být. Rozhodně jsem o sobě nikdy nepřemýšlel jako o jednom z Tamtěch. Nikdo o sobě nikdy nepřemýšlí jako o jednom z Tamtěch. Já jsem vždycky jen jedním z Nás. A zlé věci vždycky dělají Tamti. * "Štěstěna přeje statečným, pane," zvolal vesele Karotka. "Dobrá. Výborně. To rád slyším, kapitáne. A jaký vztah má vis á vis k těžce vyzbrojeným a dobře vycvičeným armádám v přeplněném početním stavu?" "Hm, nikdo neslyšel, že by se Štěstěna starala o něco takového." "Podle generála Taktica je to proto, že takové armády se o sebe starají samy," řekl Elánius. Otevřel ohmataný svazek. Místo záložek v něm měl početné papírky a kousky provázku. "A teď vám, mládenci, řeknu přesně, co radí generál pro případ, že jste v menšině, hůře vyzbrojeni a v nevýhodném postavení proti nepříteli, a přesto nechcete být poraženi. Je to…" obrátil stránku, "Nebojujte." * Velitel se rozhlédl kolem. Na vrcholech okolních dun se začaly objevovat temné body. Jak se pomalu zvedaly, ukázalo se, že jsou to hlavy. "To jsou… To jsou Trusove, pane!" ozval se seržant. "Ne. Trusove by okamžitě zaútočili, seržante." "Promiňte," řekl Karotka, "mám jim říci, aby zaútočili? Byli byste raději, kdyby se na vás vrhli?" Trusove už obsadili všechny okolní duny. Stoupající slunce se odráželo od jejich zbraní a kovových součástek výstroje. "To mi chcete říct," obrátil se velitel ke Karotkovi, "že vy dokážete přesvědčit Trusy, aby neútočili?" "Bylo to velmi komplikované, ale nakonec pochopili princip věci," přikývl Karotka. Velitel zvažoval svou situaci. Tam, na druhé straně, stáli Trusove. Jeho oddíly byly shromážděny na malém prostoru a obklíčeny. A tenhle velký rudovlasý a modrooký muž se na něj usmíval. "Jak se dívají na milosrdné nakládání se zajatci?" zeptal se. "Myslím, že i o tom by se dalo mluvit, když na tom budu trvat," přikývl Karotka. Velitel se znovu rozhlédl po mlčících Trusech. "Ale proč?" zeptal se nakonec. "Proč se na nás nevrhli?" nechápal. "Můj velitel nechce, aby došlo ke zbytečným ztrátám na životech, pane," vysvětloval Karotka. "Tím myslím velitele Elánia, pane. Sedí támhle na té duně." "Vy dokážete přesvědčit Trusy, aby neútočili, a to ještě máte velitele?!" "Přesně tak, pane. On říká, že tohle je policejní akce." Velitel polkl. "Vzdáváme se," řekl. "Cože? Jen tak, pane? Bez boje?" ohradil se seržant. "Ano, seržante. Bez boje. Tenhle muž dokáže přinutit vodu, aby tekla do kopce, a to má ještě velitele. Miluju tu představu, že se vzdáme bez boje. Válčím už deset let a celou tu dobu toužím po tom vzdát se jednou bez boje."... celý text

Ohnice 1984, Jiří Orten (p)

A ani Orten mě příliš neoslovil. Možná se časem dostanu do bodu, kdy už mě budou zajímat jen populárně naučné knihy o psychologii a pedagogice a přírodní vědy. * První báseň Na paměť mléka crčícího a rorýsů a borovic a chleba, jenž se nepřejídá, a hněvu, který ticho hlídá, narovnej hřbet, má malá kniho, a dýchej z plných plic. Vezmi si mě a nech mne dýchat o chvíli déle, než smím žít, vyprávěj dětem o svobodě a řekni rtům o čisté vodě a lukám, kde jsou písně cikád, když šero padá na pažit. Citlivá chůze, procházení okolo plotů, řek a míst, kde bolí každé prudší slovo, kde poddávám se nad olovo, do ohně mizím, do kamení, abys už mohla číst. Snad někdo přijde, samotinký, naplněn spásou po okraj. Barvínky spí a jejich barvy můj tichý západ sladce barví. Já ležím navždy u maminky, kde je má zem, můj kraj. Kde končí svět. Kde začíná se. Kde vichr vichří hlas, až zvedne se a píseň vydá, zatímco smrt mu napovídá o životě, jímž počne zase zpívati boleráz. Na paměť mléka crčícího ze skal až do konvic, na paměť biče, který šlehá tam, kde je něha, kde je něha, narovnej hřbet, má malá kniho, a dýchej z plných plic.... celý text

Silmarillion: Mýty a legendy Středozemě 2003, J. R. R. Tolkien

Fëanor did nothing wrong :D Silmarillion doplňuje historii Středozemě o řadu příběhů, které jsou v Hobitovi nebo v Pánovi prstenů zmíněny jen docela okrajově. Skrze náročnější začátek o stvoření světa jsem u Silmarillionu vydržela až na 2. pokus. Historie elfů je mnohem krvavější a temnější, než by se mohlo zdát z toho, jak vystupují v Pánovi prstenů. Nejedná se o souvislý příběh a vlastně ani o povídky, jde spíše o kroniku, která se nezdržuje budováním napětí a překvapivými zvraty, ale zato se často věnuje detailním popisům, takže doporučit lze pouze velkým fanouškům Tolkienova světa. Pro většinu běžných čtenářů bude Silmarillion asi nestravitelný.... celý text

Lazar a píseň 1984, Josef Kainar

Přečteno rychle, nevsáklo se, ale ze vší poezie, která mě poslední dobou nezaujala, takhle byla nejzajímavější. * Pes Takový pes když vyjde za město, celej se vyjeví. No taky panebože! Ty modrý nebesa, jeden se nedoštěká, a jenom jemně, řídce zadrátovaný, a holý hlíny, že ji nevyhrabeš, kdybys měl pracek vosumdesát vosum, a nejvýš předvčírem tu trajdal starý králík, tak stařičký, že ohrnoval no nad celým světem včetně potkanů. Tu nejsou vozidla a jiný tichý stvůry, co nekoušou, jen drtějí a sviští, tu nejsou lesy nohavic a lýtek, co pochodují jako v Šekspírovi v tý scéně, kdy se Makbet jenom diví. Takový městský pes když vyjde za město, zešílí vlastně, celej, s chlupama. A po celý pak další jeho žití, když ho poškrábete trochu za ušima a když mu hodíte pár uňahňaných slov, abyse našli voddanost v těch smaragdových zracích -- co, vy si ještě myslíte, že máte doma psa?... celý text