AbsolutníHrobař
komentáře u knih
Modrá kniha
Jiří Orten (p)
Ono to asi bude věkem (a dobou), ale Orten je v těch svých zápiscích strašně ubrečenej a po chvíli to jeho naříkání docela omrzí. Každopádně to nic nemění na tom, že měl nesporně talent a je škoda, že ho zabili tak brzo. Pokud máte chuť se trochu utápět v existencialistickém hořekování, přečtěte si Modrou knihu, jinak asi spíš doporučuju Elegie nebo nějakou jinou čistě básnickou sbírku.
Feministkou snadno a rychle: Příručka argumentů pro debaty s rodinou a přáteli
Lucie Jarkovská
Knížka je skutečně taková, jaká avizuje, že bude. Srozumitelně představuje základní otázky a problémy feminismu a myslím, že dobře poslouží hlavně pro zasvěcení do problematiky. Graficky je taky hezky zpracovaná, působí to přístupně. Škoda jenom, že ti, co takové knihy nejvíc potřebují, se jim spíš vyhnou.
Šlo povidlo na vandr
Jan Vodňanský
Naprosto legendární kniha, klenot české poezie (nejen) pro děti. Vlastně se divím, že se po vydání tohoto nepřestaly vydávat sbírky dětských básní. Za mě jednoznačně vrchol dětské poezie, půlku těch básní dodnes umím nazpaměť. Cokoliv, co přišlo pak, Povidlu nesahá ani po kotníky a vy víte, že mám pravdu.
Mayové: Víc než záhady dávné civilizace
Markéta Křížová
Dobrý odrazový můstek pro ty, co se chtějí dovědět víc o původních obyvatelích Mezoameriky. V podstatě Mayové v kostce, komplexně zpracované dějiny od zrodu mayské civilizace až do současnosti. Vzhledem k formátu ideální na cesty. Fun fact: Mayové po prvním setkání s křesťanstvím začali ukřižovávat evropské zajatce.
(Trošku mě bily do očí občasné syntaktické chyby.)
Ženy a moc: Manifest
Mary Beard
Kratší "odpočinkové" feministické čtení akorát do vlaku. Pokud jste víc obeznámeni s feministickou literaturou, nenajdete tam nic úplně objevného, ale hezky se to čte.
Zapadající slunce (+ 4 povídky)
Osamu Dazai (p)
Zajímavá úvaha nad osudem šlechty v poválečném Japonsku. Hlavní hrdinka/vypravěčka mi sice nebyla nijak extra sympatická, ale uspokojivému požitku ze čtení to nijak nebránilo. Dazai tam dělá docela kejkle s časem, je tam spousta retrospektivy a ohlížení a vzpomínání, ovšem funguje to velmi dobře, drží to čtenáře na pozoru. Část je vyprávěná v dopisech a v jedné části je tam (pokud jsem to pochopila dobře) miniaturní kousíček textu jako divadelní hra. Overall dobrá, ač lehce depresivní kniha (která mě na první čtení zaujala více slohem než obsahem).
Všednost
Futabatei Šimei
Je to dobrý překlad (na originál si netroufám), ten styl, kterým je to napsané je skutečně hodně lehký a řekla bych, že odpovídá Futabateiovu "lidovému" slohu, až mám sklony říct, že to byla vtipná knížka. A ono to skutečně určitým způsobem vtipné bylo. Vypravěč tam svoje všední těžkosti popisuje s nadhledem, příznačným pro japonský naturalismus. Ten člověk prostě věděl, co dělá, i když to nazval psaním "jako když kráva slintá" (a to je taky vtipná věc).
Dokážu si představit někoho, kdo to přečte a řekne, že to o ničem není. Já bych ze svého naprosto subjektivního pohledu řekla, že to je o člověku s ADHD (ale nemám na tuhle interpretaci žádné důkazy, kromě toho, že se s ním ve spoustě myšlenek a vzorců chování dokážu ztotožnit). Spíš než nějaký děj jsou tam hlavní jeho vnitřní pocity a myšlenkové pochody a jak se vyjadřuje o lidech (a o literatuře). Jedna z mých oblíbených pasáží byla, jak tam vysvětloval, jak svým učitelem zároveň pohrdá a zároveň ho obdivuje. Hodně se mi tahle knížka trefila do vkusu.
10/10, will read again
Kohout plaší smrt
František Halas
Halasovi se musí nechat jedna věc - ta práce se slovama, to je fakt něco. Některý z veršů mě dostaly natolik, že jsem si je musela číst pořád dokola a žasnout nad tim, jak ho tak fantasticky fungující formulace mohla napadnout. Fakt se mu to povedlo.
ALE. Buď se to téma Halase chytlo a odmítalo se pustit, nebo se ho spíš sám držel zuby nehty, prostě se nedokáže odtrhnout od tématu smrti a rozkladu. Člověk by čekal, že vzhledem k názvu sbírky skutečně bude smrt vyplašena, ale haha, zdá se, že tu byl trochu vyplašenej spíš Halas.
