Mudrlant přečtené 1

Ve svitu plynových lamp 2018, Steven Price

Tahle kniha má úplně všechno. Fantastickou atmosféru, důmyslnou zápletku, postavy, které žijí a dýchají, napínavý a vzrušující příběh, důmyslnou strukturu. Je podivuhodné, že to je teprve druhé prozaické dílo tohoto autora. Atmosférické popisy viktoriánského Londýna připomínají Drooda od Dana Simmonse, výjevy krvavých bitev z americké občanské války mrazí víc než úvodní scéna ze Zachraňte vojína Ryana, prašné a drsné scény z pronásledování desperádů na Divokém západě jsou jako vystřižené ze seriálu Westworld. Do široka rozkročený příběh, který se rozprostírá hned na třech kontinentech zase svým rozsahem připomíná Masona a Dixona Thomase Pynchona, byť ten se odehrává o sto let dříve. Na Pynchonův román upomíná i velmi komplexní vztah mezi dvěma hlavními hrdiny, který tvoří jádro celého příběhu. A postmoderní hra se spolehlivostí vypravěčských perspektiv v kombinaci s motivem detektivního pátrání po nevyřešených záhadách kombinuje to nejlepší z neprávem opomíjeného románu An Instance of the Fingerpost of Iaina Pearse s celoživotním soupeřením Sherlocka Holmese a profesora Moriartyho. Zvláštní zmínku zaslouží překlad. Muselo být nesmírně náročné převést do češtiny dílo tohoto rozsahu – tematického, geografického, stylistického, vystihnout všechny jeho nuance a zároveň text udržet pohromadě, aby se nerozpadal na jednotlivé segmenty. Jedním z mnoha příkladů může být absence uvozovek, kterou zmiňují ostatní recenze. Tenhle způsob práce s interpunkcí samozřejmě není nic nového, jak mohou potvrdit například čtenáři Cormaca McCarthyho. V tomto románu ale chybějící uvozovky nejsou projevem osobitého autorského stylu, nýbrž slouží jako důležitý prostředek k sofistikované hře se spolehlivostí vypravěče. Jednou z nepsaných konvencí románové formy je, že vyprávění z pohledu třetí osoby představuje nestranný náhled na průběh událostí, z něhož prostřednictvím přímé řeči vystupují promluvy jednotlivým postav. Steven Price tuto zvyklost úmyslně porušuje, když vypráví jednotlivé kapitoly sice ve třetí osobě, ale zároveň z osobní perspektivy hlavních postav. Čtenář se tak od první kapitoly nemůže spolehnout, že to co čte, je popis událostí, jak se opravdu stal. Skutečnost (respektive vnitřní skutečnost vyprávění) se vyjevuje až postupně v konfrontaci jednotlivých příběhů a úhlů pohledů; lsti, pasti a úskoky, které na sebe dva úhlavní protivníci líčí, tak čtenáři prožívají a odhalují teprve společně s hlavními hrdiny. Vynechání uvozovek tuto sofistikovanou hru ještě umocňuje, neboť umožňuje autorovi jemně pracovat s rozdíly mezi přímou a vnitřní řečí jednotlivých postav, mezi tím, co si říkají sami pro sebe v duchu a tím, co říkají nahlas lidem kolem sebe. Překladatelce se podařilo kongeniálně vystihnout, kdy je třeba rozdíly mezi přímou a nepřímou a vnitřní řečí a pohledem třetí osoby jasně ukázat a kdy je nutné je v zájmu románového celku mírně rozmazat až setřít. Co říci na závěr - Ve svitu plynových lamp je jedna z nejlepších knih loňského roku. Tak jako dobré víno, není pro každého, ale každého, kdo jí věnuje svůj čas, bohatě odmění.... celý text