neweecom přečtené 1

Výchova bez poražených 2012, Thomas Gordon

Kniha učí používat nástrojů aktivního naslouchání, Já - sdělení, Ty - sdělení, ukazuje metody I. autoritativní a II. liberální a ukazuje nám zlatou střední cestu tzv. bez poražených - Metodu III. Učí nás rozpoznat jaká chování jsou pro nás přijatelná či nepřijatelná. Teoreticky se mi výchovná metoda v této knize jeví jako rozumné řešení, které opravdu dává smysl. Je možné, že v určitých situacích se tímto postupem můžeme dozvědět od našich dětí to, co je opravdu trápí, můžeme je pomocí začlenění do diskuze naučit hledání vlastního řešení a zodpovědnosti, nebo nám obecně dokáže poodhalit, že celou dobu okolí projevujeme náš sekundární problém a jako rodič nejsme vlastně autentičtí. Ono to celé opravdu dává smysl, protože proč bychom měli naše děti sekýrovat, když můžeme zkusit najít společná řešení, která jsou pro obě strany přijatelná? Jak pan Gordon píše, na oko se zdá, že se tato výchovná metoda přichyluje k liberalismu. A já mu naprosto dávám za pravdu, protože ono to tak vážně vypadá. Rodiče jsou zvyklí na to, že oni jsou autorita a oni nejlépe vědí, co je pro děti dobré či ne. A když dítě přijde na vlastní řešení problému, máme tendenci si takové chování přebrat jako naši prohru, což není správné. Kniha mi částečně změnila názor na to, že děti potřebují pevnou ruku. Protože ono když jim dáváme vše ostatní - lásku, společně trávený čas, pochopení, a jakýsi řád, proč bychom neměli řešení našich problémů zkusit řešit společně, namísto neustálého poučování ze strany rodiče? Hledání kompromisů (ačkoli p. Gordon nerad toto slovo spojuje s Metodou III. bez poražených, ale mně se to zdá naprosto v pořádku) přeci je tak často používanou praxí jak mezi přáteli, obchodními partnery, ale i ve vztazích a manželství. Kniha otevírá oči, prozkoumává obzory, mění tak hluboce zakořeněné názory. Je na nás, jak se s tím popasujeme. Přestože se kniha zaměřuje na výchovu dětí, spousta z nás může praktikovat obecně v mezilidských vztazích. Kniha se četla velice dobře, ke všemu obecnému psaní je vždy přiložen praktický a často i reálný příklad ze sezení s pacienty. Na konci knížky krátký testík pro to, abyste si procvičili, co vám kniha vlastně měla primárně předat. Přesto se často opakují stejné myšlenky a věty dokola, z mého pohledu ale tohle není na škodu.... celý text