nicol.nyx
přečtené 44
Tři (s)prostá pravidla
2021,
Nikki Sloane
Druhá kniha kterou jsem od autorky četla po "Tři drsné lekce" A na to konto jsem musela u výše zmíněné ubrat hvězdičku, jelikož Tři (s)prostá pravidla byla za mě o něco lepší. Sympatičtější postavy a i ten příběh byl zábavnější a trochu víc rozvinutý než v předchozí knize. Tudíž jsem ráda, že jsem ji četla až jako druhou. Jinak je názor na knihu obdobný. Přibližně tři sta stran přímo napěchovaných klišé (alá Šéfik a sekretářka) a za mě výborně napsaných erotických scén. Poměr je tak 75% sex 25% příběh. Takže jak jsem již zmínila, jedná se o papírové porno, jednohubka do temné poličky dámské knihovny. Sofistikovaná forma u které nemusíte snižovat hlasitost aby sousedi náhodou nezaslechli na co se díváte. Kniha vás nejspíš neuchvátí ale mě rozhodně nezklamala. Na podruhé jsem dostala ještě o něco víc, než jsem si představovala. Až se zase budu chtít odreagovat a trochu si užít představami Logana, který mi doma uklízí poházené oblečení, po knize s velkou chutí sáhnu.... celý text
Tři drsné lekce
2022,
Nikki Sloane
Kdo je "romantik" a raději než na PornHub zabrousí do temného zákoutí knihovny, nebude zklamán. Je to prostě a jednoduše porno na papíře. S tím rozdílem, že poznáte nějaký ten příběh a dokonce i jména aktérů. Napsané je to čtivě, příběh doplňující erotické scény (ano, není tomu naopak) je úplně typický, stejně jako dokonalé postavy (ve smyslu tělesném) které ho ztvárňují. Je to asi jako by Rocco Siffredi natočil Pretty Woman :D Erotické scény jsou žhavé a když člověk zapojí fantazii, je to mnohem lepší než bezduché scénky na výše zmíněném webu. Kniha nepřekvapí, ale mě ani nezklamala, dostala jsem co jsem si představovala. Byly to velice příjemné dva večery. PS: po přečtení "Tři (s)prostá pravidla" ubírám hvězdičku. Za mě lepší, příjemnější čtení a rozhodně sympatičtější postavy.... celý text
Dvě věže
2006,
J. R. R. Tolkien
Já se musím opakovat a znovu podotknout, jestli je vůbec vhodné toto dílo nějak komentovat. Můžeme být jen neskonale vděční za člověka jakým byl J. R. R. Tolkien, protože co by byl náš svět bez toho jeho. Dvě věže jsou o poznání akčnější, jde v nich do tuhého a je to znát na každé stránce. Každý kdo je senzitivní aspoň z části tak, jako Samvěd Křepelka, musí mít u čtení ukazatel emocí na maximu. Příjemné chvíle střídá naprostá beznaděj, krásné krajiny zase pusté a bezútěšné pustiny. Miluju to! A mohla bych to číst zas a znovu a stejně bych tam pokaždé objevila něco nového. Děkujeme pane profesore!... celý text
Proklatý
2012,
Kevin Hearne
U druhého dílu jsem možná udělala tu chybu, že jsem po ní hmátla okamžitě, jak jsem dočetla díl první. (Ano ano, mezitím jsem si pořídila prakticky celou sérii, protože tohle prostě musím mít doma) Naneštěstí mi opakující se vzor děje a další kolo vysvětlování co je co a kdo je kdo trochu sebrali to nadšení ze čtení. Ale byla to naprosto moje chyba, měla jsem si dát chvilku oddech! V druhém díle se pro mě našlo i nějaké to nene, které v prvním díle nebylo. Možná proto, že mi byly nesympatické Bakchantky, přišlo mi, že jejich řádění v knize bylo hodně účelné a bez většího významu. Nacistické čarodějnice mi nejvíce připomínaly film Mrtvý sníh o nacistických zombie :D Přesto však druhý díl nezklamal a během jeho čtení už jsem se nemohla dočkat další knihy, na kterou jsem si přeci jen trochu počkala. Přestřelky s Oberonem, vdova MacDonaghová, Leif a hlavně Kojot prvotní rozčarování úplně smázli a druhý díl byl pokračování skvělé serie, které asi nikdy nebudu mít dost. "Při Hekatiných studených kozách, jak jsi to udělal?" Leif for president :D Další díl by měl být o severském božstvu, Ásgardu atd. a na to já mám zvlášť úchylku, takže pojď mi Hammered (btw v angličtině dává ten název úplně jiný vibe!)... celý text
Prohnaný
2012,
Kevin Hearne
Na knihu jsem narazila náhodou na Světu Knihy a kamarádka mi ji vřele doporučila. Kniha byla jako příbal časopisu Pevnost za pár kaček a i když mě v první chvíli odradila ta hrozná obálka, tak jsem to riskla. Nesuď knihu podle obalu! a ještě že tak. Co dodat, teď jsem stoprocentní blázen do druidů, elementálů a hlavně Irských vlkodavů :D Výborná, neotřelá urban fantasy, která člověku po záplavě elfů, skřetů a dalších poodhalí pro mě celkem nedotčené fantasy postavy. Nečekejte ale staříky v bílém rouchu s dlouhým fousem jako v příbězích o Asterixovi! Čtení je svižné, dá se říct, že se kniha četla sama. Všechno v Atticusově světě dává smysl, všechno je hezky popsané a vysvětlené, vztahy s přírodou, její zákony atd. Náš starý/mladý druid je veliký sympaťák se zdravým přístupem k sexu a přírodě (baseballové komentáře ve vypjatých situacích, směju se i teď) :D ale takhle snadno ho člověk nemůže škatulkovat, kdo ho chce poznat musí si knihu přečíst ;) Příběh skýtá pro mne spoustu překvapení, nové neprozkoumané světy, nové neznámé bohy. To mě baví! Po delší době kniha, která mi vnesla do života něco nového a ne tak známého. Děkuji!... celý text
Společenstvo Prstenu
2006,
J. R. R. Tolkien
Přísluší vůbec obyčejnému čtenáři jakýmkoli způsobem komentovat toto dílo? Ať už jako trilogii, či samotný díl. Pán prstenu je naprosto kultovní záležitost. Je to poklad světa fantasy literatury a Tolkien byl podle mého genius a úžasný člověk. Společenstvo se možná muže zdát někomu rozvláčné a zdlouhavé, já si osobně myslím, že je to o naladění, o tom uvědomit si co se chystáme číst. Ponořit se do děje a vnímat ho každou buňkou. Prožívat to putování a být součástí společenstva. Nebudu se tu ani snažit srovnávat filmy a knihy, protože knihy vždycky vyhrají! Vždycky… z filmu mám takový pocit, že některé postavy, ehm Frodo, byly špatně uchopeny. Kdo souhlasí ať dá palec hore... celý text
Řbitov zviřátek
1994,
Stephen King
Teď použiji možná takový otřepaný instatrend... Když tě nebaví King zkus... to znovu! a znovu! King je láska, zosobněná hrůza, šílenec a genius v jednom. Řbitov zvířátek je toho důkazem. Toto dílo bylo pro mě ještě víc než To a myslím tím To s velkým T. které je asi nejzvučnějším jménem díla, kterým je King znám. Přesto má ale Řbitov ještě něco lepšího a to je uvěřitelný podklad. Pohřebiště původních obyvatel Ameriky (jak já ráda říkám - Indiánů) má prostě svůj vibe. Kniha byla děsivá, přesně tím způsobem, kdy prakticky přivíráte oči před další větou, protože z ní cítíte, slyšíte a vidíte každé slovo... Kdo má bujnou fantazii, už nikdy mu nebude hlína vonět stejně. Chvíle, kdy chcete hlavního hrdinu přetáhnout lopatou po hlavě a říct mu "No to ses asi pos**l chlape!" Na druhou stranu, jako matka malého chlapečka ne vzdáleného věku Gage, jsem určité pasáže musela opravdu rozdýchat, čtenáři nejspíš odhalí, kterou scénu mam na mysli... Protože to je tak strašně reálné, tak blízko nám všem a tak dokonale popsané, do nejmenšího detailu, že mi z toho bylo fyzicky zle... Což mě dostává k jedné výtce, která ale v anglicky mluvících zemích ztrácí smysl. Jak jste proboha vyslovovali a skloňovali jméno "Gage". Jak?? Asi v polovině knihy jsem měla chuť udělat z něj Frantu. Nikdy mě žádné jméno tak neiritovalo, jako právě tohle. Samotný příběh není nijak složitý ale Kingova přednost je udělat i z komára velblouda. Vygradovat předvídatelný děj takovým způsobem, že ani na chvilku nebudete mít čas vydechnout.... celý text
Američtí bohové
2001,
Neil Gaiman
Takhle nějak si představuji snění v kóma nebo umělém spánku. Šílené, nepředvídatelné a přitom položené na "reálném" (jak jen si dokážete spojit realitu a víru v boha) základu. Osídlení Ameriky kolonizátory, kteří si s sebou přinesli svá božstva a své zvyky. Zprvu jsem se nemohla do knihy dostat, pořád mě něco rušilo a Američtí bohové si žádají 100% pozornosti. Rozhodně se nejedná o jednoduché čtení, oddechovku nebo knihu na dobrou noc nebo možná ano, ale rozhodně vám unikne ta pravá podstata. Tato kniha mě upřímně chvilkami vyčerpávala, vyčerpávala mě neustálým soustředěním na děj, na postavy, na svět božstev. Ale byl to příjemný pocit, jako když se vzděláváte v něčem o čem jste ani netušili, že vás baví. Stína, jakožto hlavní postavu, jsem si vyloženě zamilovala a přidala si ho do své imaginární poličky mezi Harryho Holea, Geralta, Toma Stavitele a Arťoma... čím si mě tak omotal, to ví asi jen sám bůh :D Moje hodnocení je lehce neobjektivní, ovlivněné jemnou obsesí severské mytologie a Gaimanovým kouzlem... Tato kniha si rozhodně žádá reread a nepochybuji o tom, že v ní objevím mnohem více než při prvním čtení.... celý text
