Paja.
přečtené 147
Catherine
2013,
April Lindner
Když jsem začla knihu číst nemohla jsem se pořádně vyznat v těch dvou dějových linii. Po třiceti stránkách už ano. K maturitě jsem četla na Větrné Hůrce, ale takhle novodobá je opravdu výborná. Bála jsem se trochu, že vlastně budu vědět jak to dopadne a jak to bude navazovat, ale nic takového, což mě opravdu potěšilo. Základní body jsou sice stejné, ale i tak bych řekla, že je kniha celkem originální. Zrovna jsem měla náladu na nějaký dobrý román, ale ne moc přeslazený a tenhle byl přesně ono. Knihu jsem četla tak jak se díváte na film, dáváte pauzu jen k životním potřebám jako jíst, pít a spát. Bylo to smutné, ale i radostné. Mělo to dobrý konec a špatný konec. Mě se to prostě a jednoduše líbilo :)... celý text
Překroč svůj stín
2014,
Katie McGarry
Začal můj každoroční čtenářský maraton a jelikož jsem četla knížky jako, když trháte lístky sedmikrásce dostala se mi do ruky i tato knížka. Plná zoufalství, že už nevím, co číst jsem prostě šla na net a koukala na online knihkupectví a našla tuhle knihu. Zrovna jsem měla štěstí a knihovna do které chodím si jí čerstvě zakoupila a není nic lepšího než číst novou knihu a cítit tu vůni. Knihu jsem začla číst v pátek ráno v autobuse, pak na tajno v práci a nakonec doma až dokud jsem dokázala mít oči otevřené. Ráno jsem četla a četla a začlo to nabírat takové obrátky, že jsem si řekla, že dokud to nedočtu, nevylezu z postele. Příběh byl naprosto úžasný. Ne jen, že chtěla vědět, jestli se Noah dá dohromady s Echo, jestli si Echo vzpomene, co se stalo a jestli Noah dostane do péče své bratry, já chtěla vědět všechno a hned. Byla jsem ráda, že jsem se i dozvěděla takovou maličkost jako proč je Echo:Echo. Proč má Echo tak hroznýho tátu, kterého jsem do posledních chvil nesnášela. Nebylo to přeslazené a to se mi právě na tom moc líbilo. Líbila se mi tragedie a překvapila mě i spousta výrazů/sprostých který v knize byla. A na někoho byla až moc sprostá, ale já si myslí, že to mohlo být i horší a že k puberťákům co zažívají to, co zažívají to je ještě dobré. Líbil se mi ten flirt mezi Noahem a Echo, to jaké jsou její "kamarádky" krávy a jaký byl Luk debil. Bylo to přesně takové, aby mě to nadchlo a několik dní potom se vracela k těm nejlepším scénám.... celý text
Hvězdy nám nepřály
2013,
John Green
Když jsem v kinech viděla upoutávku na film Hvězdy nám nepřály název mi byl hrozně povědomí. Pak jsem si uvědomila, že je to vlastně ta knížka co si chci přečíst, co je v první desítce prodávaných bestselleru. První co mě na knížce hrozně naštvalo je to, jak už jsem viděla, že je moc krátká. Stránku jsem hltala jednu za druhou a nešlo se absolutně odpoutat. Ne jen, že vás ten příběh donutí se zamyslet nad smyslem žití a začnete si vážit vlastního zdraví, ale hlavně vás chytí a nepustí. Tenhle příběh vám nechá na srdci stopu. Je neuvěřitelné, jak se lidé dokážou bavit o rakovině jako o chřipce, která se bohužel nikdy nevyléčí. Baví se o tom, že kdykoliv můžou zemřít, ale nebojí se smrti. Nevyčítají nikomu, proč oni zrovna mají rakovinu, nelitují se, ale užívají si život, jak můžou. Ze začátku to člověku ani nepřijde jako příběh o lidech s rakovinou. Je úžasné, jak využijí každé chvilky, která jim zbývá. Jak se berou jako "normální" lidi co bohužel jsou anomálií na tomhle světě. Prvně jsem si myslela, že umře Hazel. Když vše začalo nabírat jiné obrátky začla jsem natahovat. Projelo mnou tak moc emocí, že posledních padesát stránek jsem jen probrečela. Říkala si jak je nefér, že mají tak málo času, ale usmívala se tomu, jak dobře sním dokázali naložit. Někdo by chtěl možná nějaké pokračování o Hazel, já bych chtěla jen vědět jaké vlastně mají s Gusem to nebe, jestli je s velkým N nebo jestli tam jsou mraky, harfy a andělé nebo je to jen jiné nekonečno. Možná je tento příběh jen fikce, ale myslím si, že někde na téhle planetě jsou dva lidé jako Hazel a Augustus. Nejeli možná spolu na výlet do Holandska a nečetli císařský neduh, ale možná jen dobře naložili s časem, který jim zbývá. Nechali lásce volný průchod, nikam nespěchali a ani neztráceli čas. Je to ten nejvtipnější smutný příběh, který jsem kdy četla. Musela jsem se nahlas smát a nahlas brečet. Myslela jsem na ten příběh pořád ikdyž jsem nechtěla, ale je to prostě DOBRÝ(ale né tak jako by to bylo za tři) :).... celý text
