RichardCyklo přečtené 1

Šéfové jsou kokoti 2020, Jan Vlachynský

Nejsem žádný velký recenzent a ani čtenář, ale kniha, která díky autorovi podává na odiv strasti a slasti života v Baru a vlastně i mimo něj, a to zcela otevřeným způsobem, byla ta správná oddychová četba , kterou jsem hledal, a tak jsem neváhal ani vteřinu s jejím nákupem. Šéfy jsem rozečetl u kávy v hotelovém lobby a po zákusku a dalších 2 kávách jsem odcházel s knihou dočtenou a hlavou plnou myšlenek, kolikrát denně jsem k...t já?! Z plánované oddychové četby se tedy stala spíše lehká vnitřní očista. Každý jsme ale jiný, a to, jak ventilujeme své požadavky, touhy či myšlenky je naštěstí odlišné a tak jsem se i na pár stránkách uklidnil, že tak hrozné to se mnou snad ještě není a po zapsání několika úryvků ani být nemusí. Je to návod, jak uspět v podnikání nebo jak být tím top nejlepším a nejoblíbenějším šéfem? ... To rozhodně ne. Ale je to kniha, která vás donutí se zamyslet, a to ne nad chodem firmy, ale nad sebou samými. Donutí vás se na chvílí zastavit a projít si v hlavě okamžiky z minulosti nebo třeba jen z dnešního rána. A jaké by tedy bylo finální hodnocení? ... na tom přece nezáleží Přečtěte si Šéfy a uvidíte, protože jak píše Honza: “Pojďme spolu nesouhlasit, přít se - a učit se od sebe.” PS: Snad už zase brzy v jednom z podniků brněnské scény, na úvod třeba @4pokojebrno... celý text