sagasir
přečtené 1206
Vnitřní hlas
2019,
Brian Freeman
Každý máme ten svůj vnitřní hlas Každý v sobě máme takový ten svůj vnitřní hlas, který nám napovídá co dělat v určitých situacích a ani Frost není výjimkou. Jeho vnitřní hlas mu jasně říká, že Cutter je přes všechny pochybnosti vrahem jeho sestry, ale i dalších a má se tak vrátit za mříže. Jenže co s tím, když někteří povolaní tomu nevěří? Zatímco si tak skutečný vrah užívá znovu nabité svobody, tak Frost se snaží znovu dokázat prokazatelně jeho vinu. Autorova kniha Noční pták kde se nám postava Eastona představila poprvé pro mě byla velice milým překvapením a ani Vnitřní hlas za ní nijak nezaostavá. Opět tu máme skvěle vyprofilované postavy a kocoura hlavního hrdiny si snad zamilujete ještě více. K prostředí nějaké výtky také nemám. Zápletka je uvěřitelná, dobře zpracovaná a ukončená. Děj je pak napínavý tak akorát. Kniha jako taková se lehce čte a příběh rychle utíká do zdárného konce. Nechybí ani občasný pocit překvapení a možná se nám tu i klube menší milostná zápletka pro hlavního hrdinu. Rozsahově zase žádná změna a Vnitřní hlas má 335 stran. Jak to tedy celé dopadne? Bude muset Easton chodit po městě s vědomím, že po stejných chodnících chodí i vrah jeho sestry a nebo ho opět a už nadobro usvědčí. Možná u nás stále neobjevený autor nám tak opět představil další skvělé pokračování se skvělou hlavní postavou a snad ještě lepší jeho kocourem. Takže pokud vám váš vnitřní hlas říká ať si toto pokračování koupíte, tak si ho rozhodně kupte. Ne nadarmo tento příběh na zadním obalu knihy někdo doporučuje slovy, že ˵Tenhle chlapík to prostě s příběhy umí. “ Za mě pak opět plných 100 %.... celý text
Noční pták
2018,
Brian Freeman
Když se z ničeho vyklube něco To vám takhle zase jednou zůstanou nějaké peníze navíc a vy jako správný knihomol si za ně koupíte další knížku. Co na tom, že doma jich máte plno a plno ještě nepřečtených. Právě takto se v mé knihovně objevil Noční pták. Autora jsem doposud neznal, takže jsem šel vyloženě po slibné anotaci a hezké obálce knihy a prostě jsem nic neočekával. O to víc mile jsem byl překvapen. Vyklubala se z toho jedna nej knih co jsem četl v roce 2019, jedna z nej knih krimi žánru a z autora neznámého se stal můj oblíbenec. Oblíbil jsem si zde hlavně postavy. Líbil se mi především postupný vývoj paní psychiatričky. Z počátku taková nemastná neslaná, pak sympatická, pak zase ne, ale nakonec si ji oblíbíte. Hned si určitě oblíbíte i detektiva Frosta. Je to takový ten typický správňák a hlavně sympaťák. Obzvlášť kouzelně pak působí jeho čtyřnohý partner v dobrém i zlém kocour. Toho si zamilují jak kočkomilci, tak i všichni ostatní. Další postavy si také vesměs zaslouží jen velkou pochvalu a snad každý si v nějaké z nich najde svého oblíbence. Samotná premisa příběhu pak mohla být úžasně zpracovaná, ale zároveň i pěkně pokažená. Naštěstí nám Freeman naservíroval to druhé. Celé to působí originálně, mnohdy až neuvěřitelně, dosti zajímavě a hlavně nenudí. Možná z toho i trošku mrazí, ale i takové pocity snad někteří z nás při čtení tohoto žánru literatury chceme mít. K prostředí nemám jedinou výtku. Popisné je tak akorát a skvěle dotváří atmosféru. Výtku nemám ani k napětí. To je skvěle dávkováno. Příběh vám rychle plyne, má hlavu a patu, jak jsem psal výše tak dokáže i zaujmout. Rozsahem zde zase nijak nevyčníváme. Čeká nás tak vcelku klasických 336 stran. Plusem je i hezká obálka, takže směle do toho a klidně si knihu vystavte čelem. Obálka je jednoduchá, ale mnohdy je v jednoduchosti je síla a zde to platí dvojnásob. Brian Freeman je možná pro naše domácí čtenáře ještě jedna taková velká malá neznámá, ale věřím tomu, že si své fanoušky najde. Zatím je jako takový ten sportovec, který sice vše nevyhrává, ale vy ho máte raději, protože taky neuvěřitelně dře, je za ním vidět kvalita a jeho výsledky taky nejsou úplně k zahození a prostě je vám nějakým způsobem sympatický. Takže jestli váháte zda do Nočního ptáka jít, tak za mě ho určitě zkuste. Ostatně jak jsem psal výše, tak je to top a ten si zaslouží jedině plných 100 %.... celý text
Smrtící tajnosti
2019,
Robert Bryndza
Snad nutnost pro každého milovníka krimi Snad nutnost pro každého milovníka krimi literatury a to opravdu. Bryndza už je na tomto poli prostě taková stálice a čtenáři netrpělivě očekávají jeho další román. Nečekejte žádné psycho, hektolitry krve, akci na každé stránce, příběh u kterého se neustále budete vracet, protože si musíte připomenout, jak to bylo a kdo je kdo. Naopak čekejte lehce plynulý příběh, sympatické postavy, napětí tak akorát, děj co má smysl a nějak začíná a nějak i končí. Celé to působí tak sympaticky jako samotný autor, který příběhy s Fosterovou stvořil. Jsem rád, že už to nebylo tak morbidní jako autorův předešlý román Chladnokrevně, protože to mně úplně k autorovi nesedlo. Velmi musím ocenit samotné prostředí. Jednoduše stačí napsat jen Londýn a máme jasno. To sedí ke krimi žánru jako bramborový salát ke smaženému kaprovi. Body za originalitu přidávám i za ne zrovna obvyklé zasazení děje do tanečního klubu a světa burlesek. Zajímavé zpestření děje, ale i tak si myslím, že z toho autor mohl vytřískat víc. Například popsat nějaké to taneční vystoupení těchto dam. Celý příběh pak táhne dáma s velkým D. Erika je prostě neskutečná sympaťanda a aby jste neřekli, že je dokonalá, tak ani tady nám nechybí nějaké ty zvraty v jejím milostném životě. Ty nezvládá naše milá Erika úplně s grácií. Šéfinspektor je jasně sázkou na jistotu, ale ani ostatní její kolegové co se vykreslení charakterů a popularity nemají za co stydět. Společně pak fungují jak pracovně, tak i u čtenářů jako dobře promazaný stroj. Dobře známý je nám i rozsah, jednoduše klasika aneb 369 stran. Samotný příběh se pak velice dobře čte, rychle odsýpá, zápletka je uvěřitelná a napínavá tak akorát. Prostě vše je tak jak má být. Opravdu jedinou výtku k této knize mám pak ohledně samotného vraha. Tam mi pak úplně nesedělo kdo vlastně za tím vším stojí, ale autorovi to odpouštím. Je to totiž jen malá kaňka na jinak čistě bílém papíře. Bryndza a její případy s šéfinspektorkou Fosterovou jsou něco jako čokoláda a pivo knižního světa pro naše krimi příznivce. Vždycky si řeknete, že si dáte jen trošku, ale pak kde se vzal tu se vzal a je tu konec příběhu. Takže Bryndzo honem napiš další. My na něj netrpělivě čekáme a já ti zatím za Smrtící tajnosti uděluju 100 %. Prostě paráda.... celý text
