• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Dialog o umění a politice - Eddy Bellegueule

Mohou film a literatura vyřešit společenské problémy? Jak by se měla proměnit levice, aby dokázala čelit tomu, že se čím dál víc frustrovaných lidí obrací k pop... detail knihy

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih Eddy Bellegueule

Skoncovat s Eddym B.

„Některé knihy by se neměli číst o vánocích, zkusím jindy, snad dočtu“
— ivanaci

---

Kdo zabil mého otce

„Velmi intimní, až terapeutické zpovědi. Líbí se mi styl, kde Louis poeticky promlouvá ke svému otci a někde ve tmě jej hledá a snaží se jej prohlédnout ze všech úhlů tak, aby nic neopomněl, nic nezmeškal a všemu porozuměl - láska a nenávist se vzájemně překrývají, až nakonec vytvoří nevýraznou, ale pevnou šedou desku“... celý text
— timelady

---

Koniec Eddyho

„Túto knihu som prečítal ešte v marci, ale ku komentáru som sa dostal až teraz. Pocity z nej však pretrvávajú a sú také silné, že som musel zvýšiť hodnotenie. Musel som si nájsť jeden citát, ktorý som tu chcel spomenúť, len som naň už medzitým samozrejme zabudol. Najprv som prečítal len zopár strán až po odsek s daným citátom, ktorý končil približne vetou: "Na urážky sa nedá nikdy zvyknúť." Taká jednoduchá veta, ale bohužiaľ kruto pravdivá. Pri hľadaní tohto citátu som si pripomenul ďalšie nádherné citáty o tom ako sa nebáť toho byť iným a ako sa vyhrabať aj z toho najhlbšieho dna. To "rodinné" prostredie mi teda (bohužiaľ) silne pripomínalo slovenský vidiek, kde sa toleruje alkoholizmus a domáce násilie (hlavne, nech sa to vyrieši za dverami v rámci rodiny) a božechráň, aby ste vybočovali z dopredu určenej mačoistickej škatuľky a chceli byť niekým iným (lebo, čo povedia ľudia). A vy sa v tomto musíte naučiť žiť. Keď som sa potom po pár týždňoch ku knihe vrátil, ten citát som mal stále v hlave až do konca. Dočítaval som knihu rýchlo, aby som ju mohol vrátiť do knižnice, no ten koniec ma tak rozsekal, až to bolo ako nečakaný úder do brucha (možno to tak cítil aj Eddy), ktorý som musel pekne dlho rozdýchať. Konečne ste niekde, kde veríte, že zapadnete, máte malé svetielko nádeje a stačí jedna veta, kruh sa uzavrie a začne odznova a zistíte, že ste tam, kde ste boli, len šikanátori sú viac nóbl. Lebo na urážky sa nedá nikdy zvyknúť. Keďže viem o čom zhruba sú ďalšie knihy a chystám sa na ne (len sa na ne treba očividne psychicky obrniť), tak strašne dúfam, že Eddy sa z toho dna dokázal vyhrabať s čo najmenším množstvom tráum a hlavne, že je šťastný. P.S.: Ak si tu niektorí myslia, že tie sexuálne scény s kamarátmi sú prehnané, či nebodaj vymyslené, tak som za vás rád, že si to neviete predstaviť. Potom ste mali asi lepšie dospievanie ako Eddy. Je také neuveriteľné, že to robili (pred)pubertálni chlapci v danom maskulínnom prostredí v danej dobe, keď len kopírovali, to čo videli/našli okolo seba? Ja sám som dostal zvláštny návrh (najskôr zo srandy) v takmer prázdnej šatni po telocviku na základke od spolužiaka zo sociálne slabšieho prostredia niekedy okolo roku 2003. Len som ho vďaka svojej naivite a neskúsenosti nepochopil. A to sme boli obaja hetero.“... celý text
— krny

---

---

Skoncovat s Eddym B.

„Kniha mi evokovala citát Anny Kareniny: "Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém." Tohle bylo velmi bolestné čtení. Louis svá dětská léta a dospívání popisuje pohledem zmateného dítěte, které se snaží porozumět jinakosti, kterou pro ostatní je. Kniha pro mě byla velmi emočně silná. Určitá rezignace, ke které částečně Louis během života na venkově přistoupil, aby se uchránil, je tak prostá a křehká a já si nedovedu představit, jak náročné to pro něj muselo být. Úleva, kterou popisuje po přestěhování se do většího města, je hmatatelná. Lidsky doufám, že se má Louis dobře. Nejedná se o literární veledílo, ale zpověď (v sobě samém) ztraceného dospívajícího mi přišel natolik silný, že si pět hvězd zaslouží.“... celý text
— timelady

---

Jak se stát jiným

„Tohle bylo bolestné čtení plné boje, vzdoru a bolesti. Za plotem je tráva vždy zelenější, ale opravdu je potřeba pohřbít vše, čím jsme, aby jsme nalezli iluzorní štěstí, navíc podmíněné bezpodmínečně vnějšími okolnostmi a druhými lidmi? CO vše musíme za takové štěstí zaplatit? Ač jsem se s náladou knihy spíše minula, rozhodně mě donutila přemýšlet a napsaná byla velmi sugestivně.“... celý text
— Makrela Liška