Eddy Bellegueule

Nová kniha

Dialog o umění a politice - Eddy Bellegueule

Mohou film a literatura vyřešit společenské problémy? Jak by se měla proměnit levice, aby dokázala čelit tomu, že se čím dál víc frustrovaných lidí obrací k pop... detail knihy

Související novinky

Hra na kočku a na myš, Druhá smrt a další knižní novinky (14. týden)
V prvním dubnovém týdnu se můžete těšit na další řadu nových knih, které se objeví na pultech knihkupectví. Zde jsme ... celý text

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih Eddy Bellegueule

Koniec Eddyho

„Túto knihu som prečítal ešte v marci, ale ku komentáru som sa dostal až teraz. Pocity z nej však pretrvávajú a sú také silné, že som musel zvýšiť hodnotenie. Musel som si nájsť jeden citát, ktorý som tu chcel spomenúť, len som naň už medzitým samozrejme zabudol. Najprv som prečítal len zopár strán až po odsek s daným citátom, ktorý končil približne vetou: "Na urážky sa nedá nikdy zvyknúť." Taká jednoduchá veta, ale bohužiaľ kruto pravdivá. Pri hľadaní tohto citátu som si pripomenul ďalšie nádherné citáty o tom ako sa nebáť toho byť iným a ako sa vyhrabať aj z toho najhlbšieho dna. To "rodinné" prostredie mi teda (bohužiaľ) silne pripomínalo slovenský vidiek, kde sa toleruje alkoholizmus a domáce násilie (hlavne, nech sa to vyrieši za dverami v rámci rodiny) a božechráň, aby ste vybočovali z dopredu určenej mačoistickej škatuľky a chceli byť niekým iným (lebo, čo povedia ľudia). A vy sa v tomto musíte naučiť žiť. Keď som sa potom po pár týždňoch ku knihe vrátil, ten citát som mal stále v hlave až do konca. Dočítaval som knihu rýchlo, aby som ju mohol vrátiť do knižnice, no ten koniec ma tak rozsekal, až to bolo ako nečakaný úder do brucha (možno to tak cítil aj Eddy), ktorý som musel pekne dlho rozdýchať. Konečne ste niekde, kde veríte, že zapadnete, máte malé svetielko nádeje a stačí jedna veta, kruh sa uzavrie a začne odznova a zistíte, že ste tam, kde ste boli, len šikanátori sú viac nóbl. Lebo na urážky sa nedá nikdy zvyknúť. Keďže viem o čom zhruba sú ďalšie knihy a chystám sa na ne (len sa na ne treba očividne psychicky obrniť), tak strašne dúfam, že Eddy sa z toho dna dokázal vyhrabať s čo najmenším množstvom tráum a hlavne, že je šťastný. P.S.: Ak si tu niektorí myslia, že tie sexuálne scény s kamarátmi sú prehnané, či nebodaj vymyslené, tak som za vás rád, že si to neviete predstaviť. Potom ste mali asi lepšie dospievanie ako Eddy. Je také neuveriteľné, že to robili (pred)pubertálni chlapci v danom maskulínnom prostredí v danej dobe, keď len kopírovali, to čo videli/našli okolo seba? Ja sám som dostal zvláštny návrh (najskôr zo srandy) v takmer prázdnej šatni po telocviku na základke od spolužiaka zo sociálne slabšieho prostredia niekedy okolo roku 2003. Len som ho vďaka svojej naivite a neskúsenosti nepochopil. A to sme boli obaja hetero.“... celý text
— krny

Skoncovat s Eddym B.

„Kniha mi evokovala citát Anny Kareniny: "Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém." Tohle bylo velmi bolestné čtení. Louis svá dětská léta a dospívání popisuje pohledem zmateného dítěte, které se snaží porozumět jinakosti, kterou pro ostatní je. Kniha pro mě byla velmi emočně silná. Určitá rezignace, ke které částečně Louis během života na venkově přistoupil, aby se uchránil, je tak prostá a křehká a já si nedovedu představit, jak náročné to pro něj muselo být. Úleva, kterou popisuje po přestěhování se do většího města, je hmatatelná. Lidsky doufám, že se má Louis dobře. Nejedná se o literární veledílo, ale zpověď (v sobě samém) ztraceného dospívajícího mi přišel natolik silný, že si pět hvězd zaslouží.“... celý text
— timelady

Jak se stát jiným

„Tohle bylo bolestné čtení plné boje, vzdoru a bolesti. Za plotem je tráva vždy zelenější, ale opravdu je potřeba pohřbít vše, čím jsme, aby jsme nalezli iluzorní štěstí, navíc podmíněné bezpodmínečně vnějšími okolnostmi a druhými lidmi? CO vše musíme za takové štěstí zaplatit? Ač jsem se s náladou knihy spíše minula, rozhodně mě donutila přemýšlet a napsaná byla velmi sugestivně.“... celý text
— Makrela Liška

Skoncovat s Eddym B.

„4,5*/5* Édouard Louis pro mě byl autorem, od kterého jsem si něco chtěla přečíst už dlouho. A konečně jsem tak udělala. Musím říct, že na to, jak je knížka krátká mi trvala přečíst poměrně dlouho. Několik dní jsem u ní strávila, nevím, zda to bylo mým chaotickým životem v době kdy jsem jí četla nebo tím že byl příběh tematicky tak těžký, že to nešlo přečíst na jeden zátah. Hned od začátku jsem byla překvapená kolik tady toho je, jaký to je masakr a jak moc je to na plnou hubu. Autor se s ničím nemaže, stejně jako se život nepáral s ním. Krátké kapitoly jsou úderné, mají trefné pojmenování a každá vás zasáhne jiným způsobem. Vždycky jsem si říkala to je brutus to už nemůže být horší a pak bang! A měla jsem další pecku, ještě brutálnější. Co všechno se může v životě jednoho člověka stát, to mi přijde až neskutečné. I přes to, jak mě tahle knížka několikrát dostala mám ale pocit, že mě nesložila tak moc, jak jsem chtěla. Asi to bude stylem psaní, nebo nevím, ale po dočtení nemám pocit, že by toho ve mně zanechala zase tolik. Líbilo se mi, jak to bylo na plnou hubu, že si to na nic nehraje. Nemám ale pocit, že by ve mně knížka zanechala nějakou hlubokou ránu, což já u knížek ráda. Proto nedávám úplně plný počet, ale nadšená jsem velmi a na další díla autora se určitě chystám.“... celý text
— Akléda_

Jak se stát jiným

„Přečetl jsem všechny autorovy knihy, ale toto bude určitě na nějakou dobu moje poslední, pokud ne úplně poslední. Předešlé knihy mě bavily, byl v nich smysl, byla tam důležitá zpráva, kterou každá z těch knih nesla. Byly pro mne plné emocí a náročně se mi četly. Tahle kniha se mi ale nečetla dobře. Nechtěl jsem ji číst, nebavila mě, autor mě iritoval a nechápal jsem, proč mám číst slova, která čtu. Bylo to bolestné. Možná jsem jenom neměl náladu, je to klidně možné, tak to bývá. V prvním momentu jsem ji bral do rukou s nadšením, a po dočtením odkládal s úlevou, že už to skončilo. Psát o problémech naší doby, propastech, utrpení, vyloučení, bolesti, to je nesmírně záslužné a potřebné. A autor otevírá témata, která jsou opravdu důležitá a mělo by se o nich více mluvit. Jen tato forma, tento způsob jeho boje, ten mi v tuto chvíli nesedí. Podle mě by se už neměl zaměřovat na sebe, na své bolestné dětství, na svou rodinu. Hodnocení tedy neznamená, že bych s ním neměl soucit a nechápal, čím vším si musel projít. Spíš hodnotím to, že mě právě tato kniha opravdu velmi nebavila, jelikož jsem ji už vlastně četl ve všech jeho předešlých, a musel jsem se nutit, abych ji dočetl. Uvidíme, zda bude další tvorba lepší.“... celý text
— ivokick

Přejít na knížky autora