Dialog o umění a politice přehled

13.09.2024

Populární francouzský spisovatel, který zažívá strhující úspěch se svou sociální autofikcí, a kultovní britský režisér, který se ve své kariéře věnoval sociálním tématům a kritice, se sešli, aby si popovídali o výzvách soudobé levice. Proberou všechno od ničivosti těžké práce pro lidská těla, přes slabý sociální systém postavený na zásluhách, prekarizaci práce, dominanci pravice v Evropě, úpadek levice, nástup krajní pravice, až po roli umění a sociálně uvědomělého umělce. Oba jsou na to jistě povolaní a jejich sláva k tématům přitáhne potřebnou pozornost.

Problém ale je, jestli to vystačí na knihu. A zde vydavatelé zkouší, co si ještě mohou dovolit. To, co by byla jedna veřejná diskuze nebo epizoda podcastu, se tu prodává jako samostatně stojící kniha, která si navíc v českém vydání vysloužila hardcover, což ji prodražuje. Není to samozřejmě první kniha diskuzí, ale problém je, když se jako zde jde letem světem a u témat se jen otře povrch. Respektive, oba diskutující řeknou jen své obecné názory, které už dávno známe z jejich díla. Řečené navíc není nijak objevné ani revoluční, jde o průměrnou diskuzi levicových umělců, kterých lze slyšet či načíst mnoho.

Rozsah diskuze je asi 60 stran s velmi velkorysými okraji. Pak je tu několik nepříliš souvisejících fotografií z natáčení filmů Kena Loache a desetistránkový český doslov. I vzhledem k faktu, že toto odpovídá skutečně mnohem dostupnějšímu delšímu článku nebo podcastu, jeví se cena 250 Kč za knihu přemrštěná a tak nějak myslím, že se zde skutečně jen kapitalisticky rýžuje na věhlasu diskutérů. Vzhledem k tématu knihy a levicovému zaměření to má svou relevanci a je to tak další z případů výhry kapitalismu a prohry ideálů levice, které autoři paradoxně propagují.

24.06.2024

Přestože tento knižní rozhovor ve Francii vyšel už před třemi lety, i dnes, kdy ho Paseka vydala v české verzi, jde o pronikavé čtení. Čeští čtenáři a čtenářky mají v tomto případě štěstí na mistrný překlad Sáry Vybíralové, která Louise překládá už od začátku. I proto jsem už mnoho let odmítačem "minimálního státu", který se současná vládní pravice tady snaží za každou cenu a dosti bezohledně prosazovat. Ostatně tenhle narativ, kdy si lidi můžou za všechno zcela sami, je prosazován jak ve Francii, tak ve Velké Británii, přičemž pravicoví centristi v obou státech utrpí v letošních parlamentních volbách totální debakl.

I druhá část rozhovoru je výborná. Ken Loach a Édouard Louis se baví o krajní pravici, která získává politická body, protože lidé z přehlížených lokalit mají často oprávněný pocit, že standartní levice se na ně jednoduše vykašlala. Stejně tak v rozhovoru zaznívá důležitá věc, že levice a nejen levice jenom reaguje na diskurs, který určuje pravice, přičemž pravici hodně pomáhají média, která jsou buď pravicová, centristická nebo mají blízko ke krajní pravici (britský bulvár). Édouard Louis radí, že by levice občas mohla mlčet a pravicový diskurs ignorovat, přičemž by sama měla nastolovat diskurs a klást důležité otázky. Velkou část věnují též umění, které samo o sobě má sílu a možnost vzdorovat vůči establishmentu, ostatně Louisova literární tvorba je vzpurná už od svého začátku, protože někdejší Eddy B. píše skutečně o všem a nebojí se mluvit i o své sexualitě včetně intimních detailů, které se sexualitou souvisí. Určitě si celý rozhovor přečtěte, je to velmi podnětné, i když samotný rozhovor zabírá pouhých 70 stránek.