Makrela Liška
komentáře u knih
Prasátko Lanýž
Helen Peters
Knihu jsem půjčila dětem a velmi mě překvapilo, jak mě samotnou strhla. Čekala jsem jednoduchou líbivou četbu pro holky a tak mě zarazilo, jak realisticky je vykreslený příběh o záchraně a přátelení s prasátkem, aniž by mu to zároveň jakkoliv ubralo na poetice a čtivosti. Moc pěkné.
Jak se stát jiným
Édouard Louis (p)
Tohle bylo bolestné čtení plné boje, vzdoru a bolesti. Za plotem je tráva vždy zelenější, ale opravdu je potřeba pohřbít vše, čím jsme, aby jsme nalezli iluzorní štěstí, navíc podmíněné bezpodmínečně vnějšími okolnostmi a druhými lidmi? CO vše musíme za takové štěstí zaplatit? Ač jsem se s náladou knihy spíše minula, rozhodně mě donutila přemýšlet a napsaná byla velmi sugestivně.
Varhaník z mrtvé vesnice
Danuta Chlupová
Kniha byla čtivě napsána, ale stejně jako ostatním čtenářům i mě zůstal po dočtení pocit jakési povrchnosti. Příběh otevřel více témat a mnohá z nich se kvalitně zpracovaná objevila i v jiných současných knihách, svým zpracováním Chlupová nic nového nepřinesla. Ovšem pak tu byl motiv uvězněných duchovních a jejich život za zdmi vězení, na nějž sem zpracovaný v beletrii nenarazila. Autorka z něj bohužel pro mne vytěžila jen velmi málo, přičemž téma by obstálo jako samostatný román. Obdobný pocit sem potom měla z motivu autistického dítěte vyrůstajícího v Československu 60. let. Měl-li být v druhé půli románu chlapec hybatelem osudů hrdinů, stal se pro mě jen bezcharakterní figurkou, prostředkem. Ve výsledku tak hlavní roli hraje Teodor a jeho vztahy k ženám, a i tato rovina pro mě postrádala nějaký vývoj a hloubku.
Dlouhá cesta
Petr Horáček
Měl to být takový malý Fratišek z Asisy zkřížený s toulavým trpaslíkem z Amélie z Montmartru? Snad bez jejich hloubky a hravosti. Rovněž se mi tu neodbytně připomínal nádherný ilustrovaný příběh knihy The Promise od Jeremyho Daviese a Laury Carling, kde hlavní hrdinka také měnila svět sázením rostlin, ale i tu Horáček pokulhává, protože celá myšlenka v Dlouhé cestě vyznívá do prázdna a vlastně vůbec nevíme, krom prostého konstatování o tom, kterak je svět díky jeho rostlinám lepším a krásnějším, proč to hlavní hrdina činí a zda to jej nebo jeho okolí nějak skutečně zásadně proměňuje. I tak mě ale tato kniha baví, určitě víc než jiné Horáčkovy knihy, protože právě za tímto příběhem stále tuším ještě něco hlubšího, co mě láká.
Skrytá zuřivost srdce
John Boyne
Irská literatura mě přitáhla svou svébytnou poetikou a když jsem hledala dalšího autora, se kterým bych se chtěla seznámit, padl mi do oka Boyne. Ale nemůžu si pomoct, kniha mi opravdu nesedla. A přitom témata, která se celým románem prolínají mne opravdu zajímala a nešlo o témata nijak hojně v literatuře nereflektovaná. Nicméně vůbec se mi nepodařilo ztotožnit s hlavní postavou, Cyrilem, snad na mě působil nemastně neslaně, a v těch zásadnějších momentech, kdy skutečně mohl Boyne ukázat, jaký vlastně Cyril uvnitř je, tak buď jej nechal utéct nebo skočil rovnou o sedm let dál, a tak nás připravil o vzácné momenty, kdy jsme mohli nahlédnout do jeho nitra. V příběhu na mě bylo vůbec trochu příliš melodramat a za tím vším jsem cítila spíš snahu o čtenářský trhák daleko víc než pokus o citlivé a zajímavé uchopení těžkých témat, se kterými se v knize pracuje. Na závěr nemohu opomenout tristní práci nakladatele, který vypustil knihu tak nacpanou chybami. Překvapilo mě, jak už tu jednou v jiném komentáři zaznělo, že došlo dokonce k záměně faktů týkajících se děje- v jednom případě o záměnu jména jedné z postav v druhém případě o záměnu vražedné zbraně. Výsledný dojem tedy víc než rozpačitý..
Veverka a Myška v Praze
Jarmila Marešová
Veverka a Myška mě zaujali již u prvního dílu svou povedenou výtvarnou stránkou. Druhý díl je rovněž krásně nakreslen, ale místo příjemného nosného příběhu na vás vybafne učebnice dějepisu. Všechny postavy jsou tu jen figurkami a kulisami pro zbytečné množství informací, které se na vás bez přestávky valí kapitolu za kapitolou. Kdyby se tu mezi jednotlivými přednáškami našel prostor i pro budování zápletky a vztahů mezi postavami, snad by se to dalo přežít, ale takto forma komiksu a jeho rámec téměř ztrácí smysl. Velká škoda.
Tibbles
Michal Šanda
Skvělý příběh a parádní výtvarné zpracování! Snad jen text bych uvítala trochu bohatší nebo vycizelovanější.
Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru
Benjamin Alire Sáenz
YA literatuře jsem sice věkem už odrostla, ale k této knize mne to nějak přitáhlo a přečetla jsem ji nakonec za jediný večer. Příběh i způsob, jakým byl vyprávěný, mne nepustil. Líbila se mi Sáenzova poetika i vícevrstevnatost příběhu, v němž nešlo zdaleka jen o hledání sebe sama a své sexuální identity. Postavy řešily i svá osobní traumata- z války ve Vietnamu, své postavení v rámci etnické skupiny či opětovné rodičovské selhání ve snaze neopakovat své chyby a neublížit. A právě pro citlivý vhled i do těchto témat, zároveň se Sáenzovým jazykem, kniha vyčnívá nad rámec běžné YA literatury a z mého pohledu bez problémů obstojí i u starších čtenářů. Jsem rozhodně zvědavá na autorovy další knihy.
Znamení neznámého: Rozhovory o spiritualitě
Jan Němec
Jana Němce jsem měla spojeného se silným duchovně literárním zážitkem při čtení Dějin světla, Možnosti milostného románu mě zas zavedly do úplně jiného prostředí, které mi bylo zato bytostně blízké a prolínalo se s mou životní cestou. Velmi mne překvapilo, když jsem autorovo jméno nalezla podepsané pod titulem, který není beletrií. Po nedávném přelouskání několika Palánových knih plných silných a inspirativních rozhovorů jsem byla především velmi zvědavá. Kurátorský výběr osobností i způsob vedení rozhovorů mi byly velmi sympatické. Mnohé rozhovory mne hluboce zasáhly a určitě se k nim vrátím, pomohly mi i pootevřít trochu dveře k problémům a tématům, které si s sebou v dnešní době vlečeme mnozí a neumíme s nimi nakládat. Snad si už jen na závěr přát, aby nějaká podobná osobnost protla osobně i mou cestu a pomohla mi najít světlo v spirituální prázdnotě vně i uvnitř.
Nedráždi bráchu bosou nohou
Irena Hejdová
Pro mne velké překvapení. Kniha, která svými kvalitami literárními i výtvarnými potěší nejedno dítě i jeho rodiče. S dětmi jsme se rozhodně skvěle pobavili.
Malý mnich a jeho začátky - Sedmý dar
Harry E. Farra
Sáhnout po kvalitní duchovně zaměřené beletrii je dnes, v době instantních řešení a spirituální prázdnoty, velký problém. Trh je sice takovou literaturou saturovaný, ale mnohdy jde o populární a plytké záležitosti. Malý mnich má pro mne svá slabší místa, přesto se mnou kniha díky hluboké lidskosti s níž je podána, na mnoha místech silně rezonovala a donutila mne přemýšlet nad mým postojem k světu, ostatním lidem i k sobě samé.
Rýmovačky opičí
Marka Míková
Dvojka Míková a Valoušek je prostě výbušná směs- s dětmi jsme vybuchovali smíchy a četli stále dokola a dokola. Krásné, ztřeštěné i dojemné.
Pán a vrabec
Marka Míková
Knihy Marky Míkové jsou pro mě vždy radostným překvapením a užívám si, že s každou jednou knihou se ocitnu v úplně jiném univerzu. Pán a vrabec byl krásný, křehký a citlivě podaný příběh plný radosti i na místech, kde by ji jeden nehledal. A Nikkarin knize dodal lehkost a vtip. Moc ráda se ke knize vrátím nejen až se děti začnou učit anglicky.
Deset dětí paní Ming
Éric-Emmanuel Schmitt
Je libo deset deka Konfucia? Schmittovo téma má dobrý potenciál, nicméně jsem měla pocit, jako by mi ho v příběhu nasekal řeznickou sekyrou a zabalil do včerejšího Blesku.
Ozim: Tesařské črty
Jiří Váňa Stigen
Tato kniha mě zastihla na cestě- k sobě samé, ke hledání domova, při návratu k tradicím a řemeslu i k úctě dědictví našich předků. Snad proto mnou mnohé pasáže rezonovali tak hluboko, jak se to už dlouho žádné knize nepodařilo. Občas sem se zasekla v barvitém jazyku a někdy jsem měla z jeho přebujelosti pocit manýry, ale přes to všechno to byl nádherný zážitek. Věřím, že kniha si najde své čtenáře s citlivou duší vnímavou k poetickému textu Jiřího Váni Stigena.
Faina aneb Příběh klavíru
Jelena Bočorišvili
Číst Fainu bylo trochu jako sledovat Kusturicu. Tragedie střídá frašku jedna za druhou v klopotném tempu, a přitom se postavy nebojí užívat si život plnými doušky, jít za svým a být své. Nechybí hromada humoru a absurdity, a to vše na docela malé ploše šedesáti stran, kdy s úsměvem vydechnete až na poslední stránce.
Jak jsme v Teheránu četly Lolitu
Azar Nafisi
Po tom, co jsem se do knihy začetla, stále více jsem se toužila nořit se do informací o dějinách Íránu a zároveň očima osvíceného pedagoga se nechat vést a nahlížet na klasické romány z úhlů, z nichž jsem je nikdy nevnímala. Bylo to pro mě velmi obohacující a obě roviny se v příběhu příjemně doplňovaly. Musím přiznat, že Nafisiová ve mě vzbudila opravdu chuť se do knih začíst. Nicméně právě pro její pedagogické podání se nemohu ubránit dojmu, že i přes sílu celého příběhu mne nechala stát jakoby za sklem a nepustila ke mě sebe ani své postavy dost blízko na to, abych s nimi dokázala soucítit.
Pohádky o písmenkách
Kateřina Závadová
Pohádky o písmenkách by měly být určeny spíš rodičům nežli začínajícím čtenářům. Jazyk jakým jsou psány, styl humoru i témata, o nichž některé pohádky pojednávají mi přijdou pro děti jen velmi těžko uchopitelné, nemluvě o tom, že mi nepřijde vhodné v příbězích pro tak malé děti řešit politická a historická témata.
Objekt Julek
Ondřej Elbel
Když jsem knihu otevřela poprvé namátkou, trochu mě odradilo roztříštěné výtvarné podání, které jsem vnímala jako zbytečný trendy-koncept. Tedy až do chvíle, kdy jsem se začetla a zjistila, co za okolnosti stojí za vznikem a podobou knihy. Nakonec mne Julek vtáhl a zasáhl, kompozičně byla celá kniha zvládnutá skvěle a díky tomu i výsledné pojetí způsobilo, že mi komiks ani po vizuální stránce nezevšedněl a přitom držel pohromadě. Velký dík Ondřeji Elbelovi za tohle dílo.
Sen o olympiádě
Reinhard Kleist
Komornější příběh, který oproti Caveovi či Boxerovi oceňuji kvůli jeho prosté syrovosti. Kleist se nesnažil hrdinku heroizovat, idealizovat ani zbytečně nedramatizoval. Díky tomu má příběh silnou atmosféru a kniha vyznívá přesvědčivě a naléhavě.