Makrela Liška
komentáře u knih
Chuť jablečných jadýrek
Katharina Hagena
Pěkný příběh, který mě vtáhl do svého voňavého světa. Jako by se tu pro mě potkali mé nedávné čtenářské zážitky- Hedvábínka a Hruškadóttir. Čekala jsem od knihy sice víc, nicméně i tak to byl příjemný zážitek.
Linka Tokio
Rana Dasgupta
Dasgupta mne jako vypravěč zklamal. Celý soubor povídek je vymezen rámcem nočního letiště, kde si neznámí spolucestovatelé pro ukrácení dlouhé chvíle začnou vyprávět příběhy. Jenže se ptám proč? Výsledné povídky nijak neodrážejí různorodost náhodného vzorku cestovatelů a jejich osobnosti determinované věkem, kulturou, pohlavím, filosofií atd. Jako by jen autor nechtěl prostě uspořádat klasický výbor povídek a musel mu dát nějaké opodstatnění. V prvních příbězích si při tom ještě vede zvlášť necitlivě a schematicky, jako by jen na kostrách klasických pohádek stavěl své fabulace, které až příliš rušivě a násilně odkazují k moderním reáliím a chybí jim větší poetika (žil byl jeden princ, co jezdil v drahém mercedesu.. měli tři děti, dva úspěšné syny, studující ekonomii, práva a třetího...). Rovněž využití pohádkové symboliky mi přijde jaksi nadbytečné, včetně věčně omílaného čísla 13. Druhá polovina knihy je slibnější, ale ani tu se moc nepouští Dasgupta z vymezeného fantaskního písečku a tak nám ze svého vypravěčského umu nepředvede nic nového. Čekala jsem větší vypravěčskou pokoru a vhled do jednotlivých postav, které nakonec jen víc nebo míň odráží ego samotného autora. Ještě že kniha byla poměrně čtivá..
Vykopávka
Max Andersson
Výtvarný zážitek jedna báseň. Nicméně i jako po přečtení Pixyho si teď připadám jako použitý a odhozený hadr, brrr.
Ja som Smrť
Marine Schneider
Výtvarně krásně pojatá knížka, ale proti Návštěvě malé smrti od Kitty Crowther a Kachně, smrti a tulipánu od Erlbrucha, mi její obecné uchopení tématu smrti přišlo trochu banální a zdaleka mě tolik nezasáhlo.
Norská čítanka
* antologie
Doufám, že se v budoucnu podaří některé ze zařazených autorů přeložit do češtiny. V tomto je Norská čítanka skvělým leč pro čtenáře trýznivým počinem, když většina z vybraných knih zatím na našem trhu není a namlsaný čtenář tak po dočtení může jen věřit v prozíravost nakladatelů a doufat, že se jich jednu dočká. Jediné, co mě na knize popudilo je fakt, že v tiskárně se neobtěžovali pohlídat si směr papíru, a tak se knihu listuje zbytečně obtížně.
Babetina hostina
Karen Blixen
Blixenová je zdatná fabulátorka, ale na mě bylo v povídkách trochu příliš osudového patosu.
Ptáci bez křídel
Louis De Bernières
Nečetla jsem snad ještě něco tak silného, opravdového a hluboce lidského. Berniéres je výtečný fabulátor, který rozehrává velké i malé osobní tragedie na pozadí těch dějinných, se smyslem pro ironii je navzájem mísí a pak nám je bez patosu a odsudků servíruje ve svém mistrovském díle. Sem zasažena a uchvácena.
Sugar - Můj kočičí život
Serge Baeken
Ačkoliv se Baeken snaží stavět na výtvarné virtuozitě a neotřelých kompozicích, nakonec se neumí rozhodnout, zdali sledovat celý děj spíše z pohledu kočky nebo z toho vlastního. Nevěřím mu tolik ani jako výtvarníkovi, poněvadž Sugar je pro mě nakreslen často toporně a podivně vytržen z prostoru. Srovnám-li ho se Sfarovým Rabínovým kocourem, který i v různých stylizacích neztrácí přesně to, co dělá orientální kočku tak specifickou, neobstojí. Jednotlivé situace bych uvítala epičtější a osobnější, aby nesklouzly jen k jednoduchému popisu klišé, které zná snad každý milovník koček.
Parfém bláznivého tance
Tom Robbins
Takhle nějak by to asi vypadalo, kdyby si Süskind s Pratchettem podali ruce.
Kuba Tuba Tatubahn
Jana Šrámková
Jedině bych snad rozvedla Kubovo setkání s Tatubahnem, ale jinak nemám co vytknout. Pro mě po dlouhé době krásný a osvěžující zážitek nad knihou pro děti.
Sam & Julie v divadle
Karina Schaapman
Krásný zážitek. Líbí se mi, že autorka lehce píše i o závažných tématech a přitom není přemoudřelá a nevzdaluje se lehkosti dětského světa.
Tajemství života: Od početí k porodu
Lars Hamberger
Naštěstí se medicína za těch 20 let od vydání knihy u nás posunula. V tomhle bodě je tedy pochopitelně kniha méně aktuální. Jinak skvělé dílo, a Nilssonovi fotky jsou stále dechberoucí a jedinečné.
Expres Tokio – Montana
Richard Brautigan
Brautigan v celé kráse své nevšední poetiky všedních věcí. Nečekala jsem, že mě může překvapit a dostat ještě něčím jiným a novým, než se mu to dařilo dosud. Nádhera!
Malý modrý a malý žlutý
Leo Lionni
knížka mě bavila o trochu míň, než se to povedlo interaktivnějšímu Hervému Tulletovi. Nicméně to bylo i tak pěkné osvěžení v dnešní řadové produkci pro děti.
Najednou někdo klepe na dveře
Etgar Keret
Keret je skvělý vypravěč, ale nějak se neumím ztotožnit s jeho světem plným zla, bolesti, absurdity a životního zklamání. Vždy sem se do povídek snadno ponořila, ale musela jsem si je opatrně dávkovat v malém množství, abych neupadla do deprese a naprostého nihilismu.
Pampe a Šinka
Alžběta Skálová
Kdyby kniha byla jednou tak dlouhá a dovolila mi se do příběhů víc ponořit, byla bych mnohem radši. Její rychlé tempo mě trochu zklamalo, ač je jinak krásná.
Třináctery hodiny
James Thurber
krásně ztřeštěné pohádky napsané okouzlujícím barevným jazykem
Sochař
Scott McCloud
Sochař pro mě byl obrovským zklamáním. Je to kniha plá patosu a klišé, která mi trochu připomněla nešťastný americký pokus udělat remake na Wendersovo Nebe nad Berlínem. McCloud mi potvrdil, že americká komiksová tradice nikdy nebude mým šálkem čaje, poněvadž oproti té evropské se málokdy ponoří tak do hloubky, aby náhodou neseběhla od jasně dané linie svého vykalkulovaného příběhu s přesně časovanými dávkami emocí, které vytlačí slzu i z oka předstíraného cynika. O výtvarnu, které pro mě postrádá zajímavost a autorský výraz, se snad ani nebudu zmiňovat.